„Byl to výborný trénink na Vasův běh. Teď musím být hlavně zdravý, je to pro mě vrchol sezony,“ těší se 32letý závodník, který pracuje na záchrance v Bruntálu a ve volných chvílích jezdí v barvách Silvini Madshus Team a Fenix Ski Jeseník.
Jelyman, tedy Jesenický lyžařský maraton na 40 kilometrů klasicky, jste měl dobře rozjetý, než jste si při pádu zlomil hůlku. Co se stalo?
Asi nemám úplně šťastný rok. V jednom sjezdu jsem to trochu víc pustil a skončilo to pádem, takže mi kluci ujeli. Naštěstí jsem pak před výjezdem dostal od jednoho pána druhou hůlku, ten mě zachránil. Začal jsem stíhací jízdu, nakonec se mi podařilo je dojet, zvládl jsem pokrýt i nějaké nástupy, ale ve finiši mi už chyběly síly a dojel jsem třetí.
Vítězství jste byl blízko i o týden dříve na Karlovské padesátce, kde jste bral stříbro.
To byl krásný závod v krásných podmínkách. Karlovská, Valachy a lidi mám strašně rád. Ten závod byl fakt skvělý, podmínky super, všem to jelo stejně, takže to bylo takové poctivé a mohli jsme si to s kluky rozdat. Vydrželi jsme spolu do posledních kilometrů, takže bylo jasné, že se bude rozhodovat ve finiši.
Václav Sedláček na archivním snímku jako vítěz Jesenické 70
Nakonec jste nestačil jen na Stanislava Řezáče. Co chybělo?
Měl dobrou výchozí pozici, za poslední zatáčkou je už jen 200 metrů do cíle a Standa Řezáč jel první, zatímco my s ostatními kluky jsme se za ním mydlili. Ze zatáčky jsem musel vyjet vnější stopou a v cíli mi chyběl kousíček, špička lyže. Možná kdyby ta rovinka byla o kousek delší, tak kdoví, jak by to dopadlo. Ale i tak se mi tam zadařilo, mám to tam opravdu rád.
Velké ambice jste měl na závodech mezinárodního laufařského seriálu Ski Classics. Jak vám chutnala letošní italská Marcialonga (70 km)?
Líbí se mi tam atmosféra. Po Vasově běhu je to obsazením i délkou druhý největší závod ve Ski Classics. Vždycky se mi tam dařilo a stejně to cítím i letos. Jel jsem v patnáctičlenné skupince o třicáté až pětačtyřicáté místo a držel jsem se se závodníky, kteří jsou na špici celkového hodnocení Ski Classics. Do posledního výjezdu jsem dal všechno a 42. místo je pro mě v této maximální konkurenci slušný výsledek.
Pak už přišla Jizerská padesátka, kde se vám tradičně nedaří.
Bohužel týden před Jizerkou jsem měl střevní virózu a až do závodu jsem se z toho dával do pořádku. I tak jsem se držel s výbornými závodníky kolem dvacátého místa, ale na pětatřicátém kilometru začalo hustě sněžit a lyže mi začaly zpomalovat. Pak mi začaly hodně docházet síly, možná i kvůli té viróze, posledních patnáct kilometrů jsem se protrápil jako už dlouho ne.
I tak je zde 32. místo váš nejlepší výsledek.
Měl jsem z toho špatný pocit, ale nakonec jsem si uvědomil, že když budu zdravý a sejdou se mi lyže i vše ostatní, tak jsem schopný s kluky kolem dvacátého či pětadvacátého místa být. Pak se mi to potvrdilo právě na Karlovské, kde jsem byl schopný Jirku Ročárka nebo Standu Řezáče stíhat a třeba je i porazit. Snad se mi to povede příště, zatím ale pro mě Jizerka zůstává zakletá.
Bauerův tým se chystá na Vasův běh. Ať jsme hodně vidět, přeje si šéf Kateřina Smutná bude na Vasově běhu obhajovat třetí místo. |
Co čekáte od Vasova běhu?
Byl jsem tam jen jednou v životě, dávno, v roce 2014. To jsme ještě nejezdili moc soupaž, normálně jsem si mazal a napadl čerstvý sníh, takže mi to docela drhlo a nemám z toho super vzpomínky. Dojel jsem asi 163. Atmosféra závodu je ale úžasná. Teď pro mě bude motivace výsledek do 70. místa. Nevím přesně, co od toho očekávat. Doufám, že budu zdravý, a pak se uvidí, jak pojedou lyže.
Čím je ten závod pro vás tak výjimečný?
Délkou a bohatou historií, je to závod závodů. Každý to tak cítí a každý o tom tak mluví. Šestnáct a půl tisíce lidí na startu je neskutečný počet. Na Vasův běh se připravuje každý, kdo jezdí laufy, je to vrchol sezony s neskutečnou konkurencí. Tam se ukáže, jak na tom jste mezi elitou. Proto říkám, že výsledek kolem sedmdesátého místa je super a dojet do padesátky znamená, že jste jeden z nejlepších.
Děsí vás ta délka devadesáti kilometrů? Říká se, že trať vede spíše po rovině, což pomáhá.
Délka člověka strašně vyčerpává. Není to taková rovina, jak se o tom mluví, kolikrát jsou to vlny, které by vám nestály za řeč, být závod na 50 kilometrů. Ale když na osmdesátém kilometru přijde nějaký malinký kopeček a je to soupaží, tak už tam můžete klidně odejít a posledních deset kilometrů si projdete peklem. Pro mě je motivace objet celý závod soupaží, a pak když se zadaří, tak získat nějaký dobrý výsledek.
