V šestém závěrečném díle přiblížíme diskusi s Markem Obrtelem, zakladatelem Národní domobrany. Dozvíme se, jakým způsobem se snaží Národní domobrana zlegalizovat svoje aktivity skrze spolek, který s ní nebude na první pohled nijak spojen. Dozvíme se, jací poslanci jsou Obrtelovu záměru nakloněni a jaká zastává stanoviska k 11. září. Během diskuse Ladislav Petráš idealizoval hnutí Tálibán.
Upozornění: Všechny díly předloženého seriálu jsou pouze podkladovým materiálem k dalším studiím. Neklademe si za cíl šířit desinformace, ani propagandu, natož nějak ideologicky útočit proti státním institucím. Naší snahou je pouze přiblížit, o čem se v současnosti jedná v tomto spektru aktivistické scény a kdo zastává jaká stanoviska. I přestože ne všechna vyjádření se zakládají na pravdě, z různých hledisek může jít o cenné informace.
Všechny nepravdivé informace nebudou v komentáři pod čarou uvedený na pravou míru.
Je zdravotnická služba AČR schopná zajistit svoje úkoly v případě vojenského konfliktu?
Marek Obrtel zpochybňuje schopnost AČR zajistit zdravotnické služby v případě vojenského konfliktu, protože to nedokážeme údajně zajistit ani v době míru.
Současnou situaci dává do kontrastu se systémem, který existoval před listopadem 1989 v Československé lidové armádě. V komunistické éře existovaly čtyři etapy od vzájemné pomoci mezi vojáky, svépomoci přes zdravotnickou první lékařskou pomoc. Měli zdravotnické prapory, kde se operovalo, i po polní nemocnice.
Pro představu polních nemocnic měli, když se plánovala frontová válka mezi západem a východem, kolem 20-ti na dvou nemocničních základnách, které se standardně vyvážely. A pak byly další a k nim stálé nemocnice. Dnes máme tři – Olomouc, Brno a Praha. Mimo nich měli ještě pomocné nemocnice, které se vytvářely na bázi různých rehabilitačních ústavů a vojenských zotavoven. V dnešní době z toho nemáme už nic.
V současnosti máme 2 polní nemocnice.
Velkou zdravotní nemocnici, které se říká zdravotnický prapor a má kolem 500-ti set lidí, to nejsme schopni postavit ani omylem.
„Dnes kolabuje systém civilního zdravotnictví, jak chceme zabezpečit válečný stav, když nezvládáme ani mírový provoz? Dnes chybí lékaři, sestry, zdravotnický personál, nejsou ošetřovatelky,“ uzavírá odpověď na otázku Marek Obrtel.
Komentář pod čarou
Základní informace o tom, jak v současnosti funguje vojenské zdravotnictví AČR lze dohledat na jejich oficiálních stránkách, kde se lze dočíst například o Odboru vojenského zdravotnictví, Agentuře vojenského zdravotnictví, o vojenských nemocnicích i o parametrech polních nemocnic.
Zapomínat by se také nemělo, že jsme členským státem NATO a patříme do EU a v oblasti vojenského zdravotnictví je zabezpečena mezinárodní spolupráce.
Existoval pokus o legalizaci Národní domobrany?
Podle Marka Obrtela pokusy o legalizaci aktivit Národní domobrany existovaly a existují pořád. Je to jejich každodenní a trvalá snaha. V současnosti fungují na bázi zapsaného spolku, nicméně nemají registraci. Doba ale teď dospěla k tomu, aby uskutečnili přechodný krok v registraci spolku. Nezaregistrují ale přímo Národní domobranu, ale pomocnou organizaci, přes kterou uskuteční věci personálního a finančního charakteru. Pomocnou organizaci potřebují k legalizaci svých aktivit, aby na ně nikdo nemohl zkoušet, že někde něco porušují. Za finální stav považují transformaci ozbrojených sil do armády domobraneckého charakteru. Domobrana by se měla stát oficiální podobou ozbrojených sil.
Národní domobrana vznikla 26. ledna 2016, kdy ji oficiálně založili, a od té doby byli označováni všemi možnými „ismy‘“, na které si lze vzpomenout. Od extrémistů až po fašisty. Dnes se podle Marka Obrtela pohled na domobranu ze všech pater včetně politických zásadně změnil. Už si vydobyli pozici. Drží si dál svou pozici, ale když někdo vybočí špatným směrem mimo mantinely, které si Národní domobrana stanovila, řeší to hned v zárodku. Protože jeden domobranec udělá problém a celá jejich snaha vyjde vniveč.
Nyní jsou ve fázi přechodného kroku, kdy budou muset projít procesem registrace tak, aby mohli být schopni provádět základní úkony, které musí provádět, a nebyli přitom napadnutelní.
(Tiše položená otázka, která nebyla slyšet)
Zástupci Národní domobrany před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2017 mluvili se 30-ti poslanci. Záměrně neoslovili Miroslava Kalouska a jiné podobné politiky, ale mluvili jen s těmi, o kterých se domnívali, že by mohli být přístupni jednání.
Od 28 politiků se dozvěděli, že jim fandí, ale jakmile je požádali, aby pro ně uspořádali seminář v Poslanecké sněmovně o domobranách, kam by pozvali i Andora Šandóra a Šedivého a mnohé další, nikdo to neudělal. Jen Zdeněk Soukup z ANO si s nimi jako jediný šel sednout do poslanecké jídelny. Druhý, kdo sebral odvahu s nimi na veřejnosti komunikovat, byl Ondráček.
Marek Obrtel osobně navštívil stínového ministra obrany Alexandera Černého z KSČM v jeho poslanecké kanceláři, kde mu vysvětloval, jak se věci s domobranou mají. Dokonce mu poslanec slíbil, že uskuteční nějakou akci, ale nakonec se zavřela voda a spolupráci byl konec. Obrtel v tom spatřuje nedostatek statečnosti nechat se spojit veřejně s někým, o kom se tvrdí, „že žere malé děti“.
Obecně ale musí konstatovat, že společenské klima jim za tři roky nahrálo do karet a posunulo je do roviny, kdy jsou schopni leccos projednat s jednotlivým důležitým senátorem, poslancem a podobně. Věří, že zhoršení bezpečnostní situace jim bude nadále podsouvat dobré karty. Zmiňuje, jak minimálně ve dvou případech se objevily jakési prezentace, jedna z nich od Ministerstva obrany, kde byl slide zabývající se otázkou využití občanských iniciativ a pod ním odrážka s příkladem Národní domobrany.
Člověk, který prezentaci psal, tak musel psát cíleně. Jak říká i Jaroslav Štefec, jsou si vědomi, že když dojde na problém, tak současné ozbrojené složky zkolabují do týdne.
Následně Marek Obrtel popisuje, jak voják není nesmrtelný a není strojem, musí spát, jíst a pokud byste ho poslali hlídat hranice, natož kdyby dělal bojovou činnost, vydržel by jeden den a musel by být vystřídaný, léčit si zranění. Byly by obrovské ztráty a oni jsou si vědomi, že s tímto počtem nezvládnou ani živelnou událost většího rozsahu.
Pokud by ale sebrali odvahu a oslovili je s žádostí o pomoc, Národní domobrana by si začala klást podmínky. Jejich člověk by nikdy nebyl aktivním záložákem. Podle Marka Obrtela byl na záložácích spáchán podvod, protože z branného zákona vyplývá, že člověka mohou šmahem poslat do Afghánistánu. V jejich podmínkách by tak bylo, aby je na zahraniční misi nemohli poslat. Národní domobrana by byla teritoriální vojsko.
Komentář pod čarou
Marek Obrtel uvedl, že voják v aktivní záloze podle branného zákona může skončit v Afghánistánu. V § 12a o operačním nasazení je v odst. 1 b) uvedeno, že službu mimo území ČR vykonává, pokud s ní vysloví prokazatelný souhlas. Podle § 34 může občan vstoupit do ozbrojených sil jiného státu, pokud podá prezidentovi svou žádost a žádost bude schválena. Bez souhlasu prezidenta je to možné pouze má-li občan více občanství, pak může vstoupit do ozbrojených sil státu, jehož je občanem. Za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu může prezident republiky vyzvat vojáky v záloze, kteří jsou v zahraničí, aby vstoupili do ozbrojených sil spojeneckého státu, na jehož území se nacházejí nebo do něhož se mohou dostat.
Karel Šplíchal (bývalý poslanec): Chtěl bych slyšet názor na Afghánistán. Já jsem zažil ministryni Parkanovou a pak místopředsedu vlády Sašu Vondru. Měl bych tři otázky. Za prvé mi řekněte, kdo tam vyhrává. Za druhé mi řekněte, kolik to stojí. Za třetí mi řekněte, jak to dlouho bude trvat. Saša měl pusu na stranu, povídá: „Naši spojenci nemohou odejít, protože by přišli o prestiž“. Takže já se vás ptám, o co tedy proboha jde v této situaci? A ještě jedna poznámka, když tam bylo toto seskupení, tak tam člověk, který byl ve Vysokém Mýtě starostou, řekl: „Jak můžete bombardovat Irák, když z 18-ti teroristů v Americe bylo 16 Saúdů?“
Byly doby, kdy Marek Obrtel věřil na 11. září. Dnes už v oficiální verzi nevěří. Když byl u Jílkové v Kotli, tak na téma 11. září narazili. Říkal jim, že někteří ještě stále věří na 11. září a bylo mu řečeno, však to je pravda.
Podle Marka Obrtela bylo 11. září záminkou k využití článku pět v Severoatlantické smlouvě.
Dnešní důvody jsou prozaické – nerostné bohatství, blízkost k Rusku. Afghánistán je jedna ze zemí sousedící se zeměmi bývalého Sovětského svazu. A pak jsou tu další důvody, které znáte z Kosova. Britové třeba už prestiž vzdali a v Afghánistánu nejsou.
Oficiálním důvodem odchodu britských sil bylo, že nedokázali odstraňovat výbušné nástrahy. Přitom oni jsou špička pyrotechnické služby. Měli nadměrné množství ztrát.
Následovaly otázky bez odpovědí.
Ladislav Petráš: Sověti šli do Afghánistánu, protože tam Američané budovali základny a viděli až k Moskvě. Afghánistán je země různorodých národů a všichni jsou hrdí, že jsou Afghánci. Paštunové z Tálibánu jsou pastevci a zemědělci a v životě by nešli za hranice Afghánistánu, nešli by do Evropy, „aby si tu zchladili žáhu“. Nikdo z Tálibánu ještě neudělal teroristický útok mimo hranice. V Afghánistánu je zkorumpována vláda a oni si chtějí udělat pořádek ve své vlastní zemi. Je to jejich problém.
Chce ale připomenout ještě jeden důvod. Napsal ho George Friedman v knize Příštích sto let: „Naposled šla Amerika vyhrát válku do Vietnamu. Ostatní války nerozpoutali Američané, aby šli vyhrát, ale aby vnesli chaos.“ To podporuje politiku USA.
A vezměte si jeden konflikt za druhým, od vzniku Aliance v roce 2009, USA rozpoutaly skoro 70 nezákonných válek, které neschválila Rada bezpečnosti OSN. Tak si vezměte, že ten „Pigman“ (prasečí muž, narážka na Friedmana) měl vlastně pravdu. A proč by neměl, vždyť je majitelem soukromé zpravodajské společnosti USA. Department USA kopíruje Pigmana, nebo Pigman popisuje politiku USA?
Komentář pod čarou:
Ladislav Petráš nemluví pravdu o tom, co je hnutí Tálibán zač.
Zejména není pravdivá informace, že Tálibánci působí pouze na území Afghánistánu. Od roku 2001 přesunuli část svých aktivit do pákistánského pohraničí. Při vojenských konfliktech na severu Pákistánu zemřelo 1300 civilistů, sta tisíce lidí muselo opustit své domovy. Dne 16. prosince 2014 ozbrojenci z pákistánského Afghánistánu napadli školu v Péšavaru a usmrtili přes sto dětí. Na školu zaútočili, protože ji navštěvuje řada dětí pákistánských vojáků.
Čeští občané by ale tuto skutečnost, že Tálibán vede útoky i v zahraničí, měli dobře pamatovat, protože během bombového útoku na hotel Marriott v pákistánském Islámábádu zemřel i český velvyslanec v Pákistánu JUDr. Ivo Žďárek. Z útoku byla podezřelá buď Al-Káidá, nebo právě pákistánský Tálibán.
Nepravdivé je také tvrzení, že Tálibánci jsou pouhými zemědělci a pastevci, neboť jde o radikální nábožensko-politické hnutí vycházející z paštunského nacionalismu, který v Afghánistánu zavedl totalitní stát založený na radikálním islámu. Ženy musely chodit zcela zahalené, muži se nesměli holit, byla zakázána hudba, zavedly se veřejné popravy a utínání končetin. Financování aktivit měli z produkce opia.
Ne Základnám: V Evropském domě 30. ledna v deset ráno bude seminář Paradoxy zpravodajských služeb, vystupují tam naši oblíbenci Šándor, Pelc, bývalý velvyslanec v Afghánistánu, Petrov, Schneider, Bašta, Novotný. Tam lze klást otázky, jak to vidí zpravodajská služba.
