Proč NE fotosoutěže?

V poslední době se na mě stále více lidí obrací s otázkou, proč se nezúčastňuji fotografických soutěží. A já vždy s úsměvem a trochou nadsázky odpovídám „protože jsem v porotě“. Samozřejmě nejsem v porotě všech soutěží, ale ono stačí být například v jedné a dojde Vám, že to s těmi soutěžemi není úplně jednoduché.

Pokusím se tedy ve stručnosti nastínit důvody, proč se soutěží nezúčastňuji. Fotografických soutěží je dnes velké množství a stačí si jen vybrat, kam své fotografie pošlete. Soutěže si můžeme rozdělit na dvě kategorie, a to soutěže, kde je nutné uhradit účastnický poplatek a pak ty, kde to nutné není. Ty bez poplatkové pořádají například různé vědecké instituce, weby nebo časopisy. Odměnou je Vám snímek otištěný v časopise nebo na webu, případně visící někde na stěně univerzity nebo školy. Na druhé straně jsou fotografické soutěže, kde je potřeba uhradit vstupní poplatek, který má různou výši a nejčastěji se pohybuje od 10 do 30 EUR. Poplatek je naprosto pochopitelný, protože je použit na odměny pro vítěze, zaplatí se z něj foto knihy s vítěznými snímky a v neposlední řadě jsou v něm zahrnuty i odměny pro pořadatele.

Vrátím se však trochu do historie. Je to již mnoho let, kdy jsem byl na počátku vzniku fotografického serveru www.fotoaparat.cz. Byl to jeden z prvních webů, kde byla možno sdílet fotografie s dalšími fotografy a také si je vzájemně hodnotit. Samozřejmě jsem měl na tomto webu svou galerii, a mám pocit, že tam ještě nějaká ta fotka bude. Už v té době se daly mé fotografie poměrně snadno odlišit, a to nejen způsobem svícení, ale také tím, že se na nich objevovaly různé druhy hmyzu, které nebyly úplně běžné. Navíc v té době bylo makrofotografů jako šafránu. Občas jsem vložil nějakou fotografii do soutěže, které na tomto webu probíhala. A co myslíte, že se stalo. Jakmile se objevila má fotografie v soutěži, většina lidí ji i bez podpisu poznala, a nehodnotila s komentářem „To je Krásenský, tomu dá hlas každý, tak já nemusím“. Ano, nikdy jsem v soutěži neuspěl, což mě asi trápilo ze všeho nejméně. Důvod, proč toto píši je, že je velmi důležité, kdo soutěž hodnotí. A to je také jeden z důvodů, proč se soutěží nezúčastňuji. Nemyslím hned, že porotci jsou nějací neschopní lidé, ale jde o to, že jsme každý úplně jiný a pokud jsme každý jiný, znamená to, že i na fotografie máme rozdílný pohled. Já jsem například v porotě soutěže Věda je krásná (www.vedajekrasna.cz), kterou pořádá Přírodovědná fakulta Univerzity Karlovy. V ní jsem společně s dalšími předními fotografy jako například Ondrou Prosickým, Petrem Janem Juračkou, Františkem Weydou nebo Janem Valentou. Když hodnotíme snímky a máme vybrat ten vítězný, téměř nikdy nezvolíme stejného vítěze, kdyby jen vítěze, i první tři místa pro nás bývají někdy oříškem. Ano, říkáte si to je přeci naprosto jasné! Pak se ale nabízí otázka, je skutečně vítězný snímek ten nejlepší? Rozhodně není! Je to jen snímek, který se líbí nejvíce lidem, nebo, který je pro některé porotce jako vítězný pouze přijatelný. Hodnocení fotografií je velmi složité a zcela subjektivní. Já jsem před nějakou dobou publikoval článek, kde popisuji, jak fotografie v soutěžích hodnotím. Přistupuji k tomu trochu vědecky a po letech jsem zjistil, že mi to vyhovuje asi nejvíce. Díky tomu však mé hodnocení bývá často velmi odlišné od hodnocení ostatních porotců.

Když tedy vím, že ten vítězný snímek není pravděpodobně ten nejlepší, proč se tedy soutěže účastnit? Důvody mohou mít fotografové různé. Jedním z nich může být pouze výdělek. Ano, pokud v soutěži uspějete, můžete někdy získat velmi slušnou odměnu. Ta může být finanční nebo věcná. Čestnou výjimku tvoří fotografové, kteří se účastní soutěže proto, aby zjistili, zda jejich fotografie mají hodnotu a uspějí v konkurenci fotografů z celého světa, a když z toho kápne nějaká odměna je to bonus navíc. Jsou i tací, kteří se chtějí prostě jen pochlubit, že někde uspěli, což samozřejmě není nic špatného. Pokud Vás někdo ocenil, je dobré se o to podělit s ostatními. A neřešte, že jsme národ závistivců a nepřejících lidí.

Pokud se chcete zúčastnit nějaké soutěže, je dobré vědět, jaké fotografie mají šanci na úspěch. To zjistíte z výsledků předchozích ročníků. Bohužel, a je to můj osobní názor, velmi často vyhrává kýč, který k smrti nenávidím. Hledám za fotografií něco navíc, něco co fotografii odlišuje od ostatních. Obrovskou výhodu mají například fotografové, kteří fotí tropickou přírodu. Samozřejmě bez talentu a citu jsou Vám tropy k ničemu, ale uvědomme si jak různorodá je v tropických oblastech příroda a na co všechno tam můžete narazit. To samozřejmě neznamená, že v Evropě nic zajímavého není. Jen těch motivů je o něco méně. Podívejme se například na poslední ročník asi nejprestižnější fotografické soutěže Wildlife Photographer of the Year. Vítězem se stal portrét dvou langurů čínských. Pro mě je to jen zajímavý portrét dvou opic. Je k tomu samozřejmě i příběh, ale je pravdivý? Když jsem byl na Sumatře, fotil jsem několik druhů opic a všechny byly zvyklé na lidi. Průvodce je byl schopen přilákat různými zvuky nebo pamlsky. Kdybych některou z těchto fotografií doplnil poutavým příběhem, kdo ví, o kolik více by měla příznivců. Samozřejmě netvrdím, že to bylo i v případě tohoto snímku, ale to ví jen autor sám. Dále je tam například lenošící leopard, dle mne opět obyčejné foto, které by asi pořídil každý slušný fotograf, který by seděl v autě s průvodcem. Jsou tam samozřejmě i velmi dobré fotografie, ale téměř žádná, která vznikla v Evropě. Zajímavé jsou dnes fotografie vznikající pomocí dronů, nebo foto pastí. Když jsem se díval na všechny oceněné snímky, jen těžko hledám některý, který by se mi po všech stránkách líbil. Jsou tam snímky velmi netradiční jako například „The Ice Pool“, i když fotky z dronů nemusím. Dále například „Kuhirwa Mourns Her Baby“, který na nás společně s komentářem působí velmi emotivně. Jako makrofotograf oceňuji snímek kutilek sbírající bahno pro stavbu své komůrky, nebo snímek ostnohřbetky hlídající mláďata, kde je použito i lepší nasvícení, což snímek velmi zatraktivnilo.

Závěrem ještě dlužím vlastně další důvod, proč neobesílám soutěže svými fotografiemi. Je to zaměřením mých fotografií. Téměř nikoho nezaujme dokonale technicky provedená fotografie nějakého super vzácného pavouka, mouchy na lidském trusu, nebo skrytě žijící blechy, kterou nikdo nikdy nevyfotil. Porota hledá něco navíc, nějakou zajímavou situaci, klasický motiv v netradičním provedení, umělecký až kýčovitý vzhled apod. A to jsou věci, které sice umím, ale upřednostňuji dokumentační foto. Nejsem fotograf, který by mohl věnovat focení veškerý svůj volný čas. Ten věnuji poznávání přírody a především entomologii, která je mým hlavním koníčkem a nyní dokonce i skvělým zaměstnáním.

Pár fotografií, které považuji za netradiční a které nevznikaly snadno, přesněji musel jsem na jejich vytvoření vynaložit o něco větší úsilí než u ostatních. V soutěžích by však rozhodně neuspěly, aspoň tam, kde bych byl v porotě já :-)