Velký test školáků. Děti číst umějí, ani jedničkáři však textu nerozumí

Čtení je dovednost, bez které se neobejde student vysoké školy, podnikatel vyplňující daňové přiznání ani průměrný spotřebitel zpráv na internetu. Ze škol však odchází generace, která je s ním na štíru. Děti se sice naučily abecedu a vědí, jak se písmena spojují do slov, hlubší porozumění tomu, co čtou, je pro ně už ale problém.

Ukázal to test čtenářské gramotnosti, který inspekce nechala vyplnit zhruba třinácti tisícům žáků 9. tříd základní školy a 2. ročníků středních škol.

Moc dobře to nedopadlo. Podle požadavků na školy by měli zvládnout test minimálně na 60 procent. Tuto hranici však překonali jen gymnazisté, a to jen těsně. V průměru byli v testu úspěšní na 67 procent.

Středoškoláci jako celek dosáhli v testu 56 bodů, žáci 9. tříd základní školy splnili jen 45 procent úloh.

Test obsahoval šest poměrně rozsáhlých textů a ke každému z nich řadu úloh. Děti vyhledávaly v textech informace, posuzovaly, zda je s ním nějaké tvrzení v souladu nebo v rozporu, popisovaly vlastními slovy, o co v textu jde, proč autor text napsal, nebo vyhledávaly prvky manipulace.

„Žáka považujeme za schopného číst teprve tehdy, je-li schopen si z textu odnést informaci. Sledovali jsme pouze vybrané aspekty, které je možné ověřovat elektronickým testem,“ říká náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys.

„Žáci s lepšími známkami dosáhli zpravidla i lepší průměrné úspěšnosti v testu,“ konstatuje se ve zprávě inspekce. Ani jedničkáři mezi deváťáky však nepřekonali pomyslnou minimální laťku. Důvod? Učitelé si nejčastěji stěžují na to, že děti nemají zájem o učení, natož o čtení, které vnímají jako něco navíc.

„V konkurenci jiných informačních zdrojů a prostředků zábavy pozice četby slábne,“ souhlasí s nimi Andrys.

Část viny nesou podle učitelů rodiče

„Jsou na tom jednoznačně hůře. Čtení vyžaduje ponor a soustředění, dítě zvyklé na rychlé střihy ve videích a na multitasking u počítače nebo mobilu na něj nemívají dostatek trpělivosti,“ říká středoškolský učitel češtiny a místopředseda Asociace češtinářů Vladimír Stanzel.

Děti by ve školách zrušily český jazyk a zpěv, nevzdají se mobilů

Současné děti jsou na tom podle něj hůře než jejich rodiče. „Měníme se ze společnosti písma na společnost obrazu. Už i vysokoškolští pedagogové začínají své přednášky doplňovat videi,“ dodává Stanzel.

Když se inspekce učitelů ptala, jaké faktory nejvíce ovlivňují čtenářskou zdatnost dětí, velmi často zmiňovali rodiče a fakt, že své děti ke čtení nevedou.

„Změnit by se mělo rodinné zázemí, rodiče by měli s dětmi mluvit, číst, o přečteném spolu hovořit. Dávat dětem mobily a tablety až v pozdějším věku,“ odpovídá Stanzel na otázku, co by se mělo změnit, aby se čtenářská gramotnost českých dětí zvýšila.

Taková malá lingvistika

Kdyby škola kladla na rozvoj čtení stejnou pozornost, jakou by mu měli věnovat rodiče, nebylo by mezi jedničkáři a dvojkaři na základních školách tolik špatných čtenářů.

Hana Košťálová řídí projekt Pomáháme školám k úspěchu. Kromě jiného učí učitele, jak děti dovést ke čtení a jak je učit s přečteným textem dál pracovat. „Daří se to. Nestává se, že by učitel ve třídě rozečetl sto procent dětí. Že jsou ale některé vůči čtení odolné, neznamená, že to nemá smysl,“ říká Košťálová.

U dětí, které nemají čtení v rodině, je podle ní učitel prakticky poslední instancí, která to může změnit.

Děti ovládají tablet, tkaničky si ale nezavážou, říká ředitelka malotřídky

Jenže ani v českém jazyce se takové podpory dětem často nedostává. „Na základní škole je český jazyk stále na velké části škol spíše malá lingvistika, k rozvoji čtenářských nebo komunikačních dovedností nevede,“ shrnuje své zkušenosti z praxe učitel na základní škole a zároveň na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy Stanislav Štěpáník.

Stačí se podívat do učebnic, kterými se velká část učitelů řídí. „Dominuje gramatika, komunikační dovednosti se krčí někde vzadu,“ říká Štěpáník.

Správnou cestou přitom podle něj není gramatiku z nich vyškrtnout, ale učit, jakou má funkci. Vysvětluje to na tom, jak sám vykládá dětem činný a trpný rod. „Rozdám texty, ve kterých činný nebo trpný rod dominuje,“ říká učitel. Co udělá s textem užití trpného rodu, velmi rád ukazuje na politických projevech.

„Výrazy jako ‚rozkradlo se‘ nebo ‚utratilo se‘ ze sebe politik snímá odpovědnost. Teprve potom, kdy děti vidí, jak to ovlivní jazykový projev, se bavíme o gramatice,“ dodává. Učit ale například jazykové rozbory, aniž by dítě pochopilo, jak mu to pomůže umístit do věty čárku na správné místo, je ztráta času.

Udržet pozornost dětí u čtení je čím dál těžší, říká lektorka Hana Košťálová Samotné čtení příběhů v knihách je jen první krok. Bez něj se ale dítě číst i mezi řádky či rozpoznat, kdy jde o fake news, nenaučí, myslí si Hana Košťálová, programová ředitelka projektu Pomáháme školám k úspěchu. Ten mimo jiné učí školy, jak učit děti číst. „Dítě musí nejdříve vnímat čtení jako činnost, která má smysl. A k tomu se nejsnáze propracuje přes pozitivní zážitek s příběhem,“ říká. Čtou děti málo? Učitelé si stěžují, že je to čím dál větší bída. Čtou hodně, ale jsou to věci, které škola nepovažuje za četbu, například SMS nebo zprávy na sociálních sítích. Pravdu mají v tom, že děti nejsou ke čtení vedené. Ale když to neudělá rodina, učitel by neměl rezignovat, nikdo jiný než on to v takovém případě neudělá. Obírá nadměrná konzumace takových textů dítě opravdu schopnost soustředit se na delší čtení? Na toto téma se dělaly v zahraničí velké výzkumy, vede to k jevu, kterému se říká klikací čtení. Nejde ani tak o to, že se málo soustředí, ale že se soustředí na signální slova a uniká jim celkový smysl. Když přijdou o možnost rozvíjet myšlení soustavným čtením, jejich rozvoj tím utrpí. Co na to říkají učitelé, s nimiž spolupracujete? Že zaujmout děti dobrým textem a budovat výdrž nad náročným úkolem je těžší, i když ne nemožné. Je ale pravda, že poslední rok nebo dva si i dobří učitelé, kteří s texty pracovat umějí, stěžují, že se výdrž dětí při práci s texty zhoršila a že musí měnit styl práce, aby je u ní udrželi.