Česká umělkyně Jitka Hanzlová (nar. 1958) ve svých fotografických cyklech zkoumá individuálního člověka, jeho prostředí a krajinu, ve které žije. Většinou se při tom dotýká míst svého dětství, tématu, jež popisuje následujícími slovy: „Cesta, po které jdu, je cestou zpět, cestou, ze které hledím do budoucnosti.“

V roce 1982 přesídlila Jitka Hanzlová do Německa, kde studovala vizuální komunikaci se zaměřením na fotografii na Univerzitě v Essenu (1987–1994). V roce 1993 obdržela od Německé společnosti pro fotografii Cenu Dr. Otto Steinerta, v roce 1995 získala stipendium DG BANK Frankfurt, v roce 2003 jí byla udělena Grand Prix Arles a v roce 2007 Pařížská cena za současnou fotografii (Paris Photo Prize for Contemporary Photography). Svou tvorbu představila na mnoha mezinárodních samostatných výstavách.

Prostřednictvím fotografie zkoumá Jitka Hanzlová své prožitky a vytváří tak díla, jež jsou poetická a zároveň pravdivá. Autorčiny fotografie se neustále snaží rozkrývat vztah mezi individuálním člověkem a prostředím, ve kterém žije. Zkoumají, jakým způsobem náš domov a okolí nesmazatelně formují naši identitu. Vybavena zkušeností dvou odlišných politických systémů, Hanzlová nám ve svém díle nabízí hlubokou meditaci o evropské identitě ve světě po konci studené války.

Průřez tvorbou Jitky Hanzlové se zaměřuje na téma sounáležitosti, které charakterizuje celé její dílo. Jedná se o vůbec první komplexní prezentaci díla této umělkyně v její rodné zemi, která představí tři desetiletí autorčiny umělecké praxe včetně nového cyklu fotografií, který vytvořila speciálně pro výstavu v Národní galerii Praha.