Běhunčík, který obraz koupil od galeristy, a dva prostředníci, Pavel Filip a Patrik Šimon, se podle obžaloby pokusili o legalizaci výnosů z trestné činnosti. Původním majitelům totiž nabízeli peníze za vymazání plátna z registru kradených děl.
Obžalovaní vinu odmítali. Tvrdili, že usilovali o narovnání, a podali si dovolání k Nejvyššímu soudu. „Nejvyšší soud rozhodl tak, že dovolání byla odmítnuta,“ uvedla Kůsová.
Okresní a odvolací soudy všechny tři muže v minulosti zprostily obžaloby, Nejvyšší soud však v roce 2014 vrátil případ k novému projednání (psali jsme zde).
Benešovský soud poté obžalované uznal vinnými a uložil jim podmínky. Soudkyně tehdy uvedla, že okresní soud byl vázán právním názorem Nejvyššího soudu. Odvolací soud poté dvouleté podmíněné tresty potvrdil.
Obraz, který namalovala surrealistická umělkyně Toyen v roce 1931, patřil rodině Mlady Filípkové. V roce 1992 ho ukradl mladík ze sousedství. Byl za to odsouzen k pěti letům vězení, polovina trestu mu byla za dobré chování odpuštěna.
O čtyři roky později dílo od pražského galeristy koupil Běhunčík.
Později požádal svého známého, sochaře a restaurátora památek Filipa, aby sehnal za provizi kupce. Filip do věci zaangažoval Šimona, který zřejmě plánoval, že obraz zakoupí do své sbírky.
Když obžalovaní v roce 2007 zjistili, že by obraz mohl být kradený, snažili se podle svého tvrzení nabídnout Filípkové finanční kompenzaci. Nejdříve jí nabízeli dva a poté 1,8 milionu korun, přestože podle obžaloby věděli, že cena obrazu je mnohem vyšší.
Podle dřívějších odhadů má dílo hodnotu sedm až osm milionů korun, prodejní cena by se mohla pohybovat mezi osmi a deseti miliony. Obžalovaní tvrdí, že chtěli zabránit pochybnostem, které by se v budoucnu mohly objevit.
