Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

‚Se lvem chodil na procházky jako se psy.‘ Podle starosty chovatel k tragédii směřoval

Česko

  18:00
PRAHA - „Od komedie to přecházelo v drama. Proto mě ani nepřekvapuje, že to tak dopadlo, ač mu nic zlého nepřeji,“ říká v rozhovoru pro server Lidovky.cz starosta Zděchova Tomáš Kocourek k tragédii, při které chovatele lvů Michala Práška usmrtila jedna z jeho vlastních šelem. Policie lva i lvici zastřelila.

Se lvy měli místní dlouhodobě problém. foto: MAFRA

Lidovky.cz: Vaše obec už s chovatelem Michalem Práškem problémy v minulosti měla. O co šlo?
To ani nejde nazvat tak, že by byly problémy. Celý jeho pobyt a nepovolený chov byl problém, a to pominu jeho vystupování vůči obci, to je kapitola sama pro sebe. Ve Zděchově jsme potíže s ním pociťovali minimálně od srpna 2016. Neustále jsme s ním bojovali a snažili se situaci nějak řešit. On ale napětí stupňoval, přivedl ke lvici ještě lva. Jednalo se o permanentní problém.

Kotec, ve kterém Prášek lvy choval.
Vstup na pozemek chovatele Práška.

Lidovky.cz: Báli se místní možného útěku šelem?
Pokud byste byl přímo na místě, chápal byste, proč panovaly obavy. Ředitel jedné nejmenované zoologické zahrady mi při pohledu na podmínky, ve kterých pan Prášek šelmy choval, řekl: „Pane starosto, já bydlím v zoo už několik let. Nespávám klidně, a to i přes to, že vím, že naše výběhy jsou zabezpečené. Když ale vidím toto, divím se, že tu lidé vůbec zůstávají a neprchli hrůzou pryč.“

Na Vsetínsku napadl lev chovatele a usmrtil ho. Policisté zvířata zastřelili

Lidovky.cz: Jak chov lvů promlouval do života obce?
Když vidíte, že nevypočitatelně chovající se člověk chová tak nebezpečná zvířata v takových nestandardních podmínkách, musíte mít o to větší strach, co se může kterýkoliv den stát. Těžko to hodnotit pro někoho, kdo tu nikdy nežil. Samotný Zděchov byl rozdělen na dvě části. Ti, kteří bydleli od jeho domu dál, se postupně přestávali obávat. Pokud jste ale bydleli poblíž a v noci slyšeli jak ten lev řve, museli jste mít nepříjemný pocit neustále.

Lidovky.cz: Co se dělo okolo samotné tragické události?
Už se stihla například rozjet diskuze o tom, proč jsme zvířata zastřelili. Pokud by ale někdo na místě byl a viděl, že policisté museli situaci okamžitě řešit, a to i po dohodě s hlavním veterinářem z Lešné, tak by pochopil, že nebyla jiná možnost. I když byl pan Prášek, jaký byl, pořád to byl člověk a hodnota lidského života je vyšší než života zvířete. Pokud si mysleli, že ten člověk ještě žije, museli se tam nějak dostat. Pro mě už je to uzavřená záležitost. Smutná událost, která ale pro naši obec vyřešila nepříjemnou situaci.

Lidovky.cz: Zmiňoval jste přístup pana Práška vůči obci. Nechtěl na vaše výtky vůbec reagovat?
Ne. Když jsem s ním několikrát mluvil, tak jsem poznal, že má svůj vlastní svět. Rozhodl se, že nebude respektovat vůbec nic, včetně právního řádu České republiky či názorů spoluobčanů. Řekl, že tu lvy bude chovat, i kdybychom se měli postavit na hlavu. V tom svém světě zkrátka zaujal takový postoj. Pochopil jsem, že veškerá komunikace je zbytečná, jelikož se stavěl do role zachránce těch zvířat. Ostatní postoje ignoroval.

Zděchovský chovatel Michal Prášek.

Lidovky.cz: Loni v červnu se u vás odehrál incident, kdy se měl s jeho lvicí nějakým způsobem potýkat cyklista...
To je velmi zvláštní historka. On totiž se lvy chodil na procházky jako se psy. Původně ten střet s cyklistou byl vykládán tak, že lvice napadla člověka. Už ten samý den odpoledne se to ale překvalifikovalo tak, že do lvice cyklista sám najel. A nakonec to dopadlo naprosto absurdně, přestupku se prý dopustil cyklista. Už dva a půl roku to bylo jako v nějakém filmovém absurdním dramatu. Pořád nás něco překvapovalo, říkali jsme si, že to už přece není možné. Od komedie to přecházelo v drama. Proto mě ani nepřekvapuje, že to tak dopadlo, ač mu nic zlého nepřeji. Šel té tragédii ale vstříc, více tu smutnou událost komentovat nechci. V místním kontextu ho ale určitě litovat nebudu.

Lidovky.cz: Podle vás to tedy k podobnému incidentu směřovalo.
Směřovalo. Už onen ředitel zoo mi říkal, že je to marné, i on s ním zkoušel mluvit. Měl jsem pocit, že to nakonec musí skončit tragicky. A to se také stalo.