„Když se žena neprovdá do 35, nahradí ji často mladší,“ varuje demografka

V České republice stoupá průměrný věk, kdy lidé vstupují do manželství. Čím je to způsobené?  

Ke zlomu došlo už po roce 1989, kdy najednou nebyly takové podpory rodiny a opět se projevila nezaměstnanost. Navíc se otevřela velká možnost vzdělávání. Po druhé světové válce se navíc zvyšoval počet vysokoškoláků. V 60. letech studovalo jen 6 % děvčat, dneska je to 40 %. Co si budeme povídat, ve státě s uzavřenými hranicemi se taky nedalo moc co dělat. Dneska je řada možností a člověk si musí říct ty své priority – jestli chce mít krásné bydlení, nebo bude mít a vychovávat děti. Do hry také vstupují nemanželské svazky, kdy spolu lidé žijí a vychovávají potomky, přitom se ale nevezmou a ani se vzít nechtějí.

Co říkáte na slova našeho premiéra, že by ženy měly rodit v dřívějším věku a měly by si také pořizovat více potomků?

Tak to je samozřejmě odkoukané, ale biologicky to prostě odpovídá. Čím jsme starší, tím méně můžeme dítěti dát. Je normální si pořizovat děti kolem 25 let, dříve to tak také fungovalo. První dítě by měla mít žena do třicítky. Ani dnes s rozsáhlými a kvalitními výzkumy a pokroky na poli reprodukce není jednoduché mít dítě po uplynutí třiceti let.

Tento graf nám krásně ukazuje, kam se mladé nevěsty řítí | Český statistický úřad

Myslíte, že lidé na manželství zanevřeli a stane se z toho zastaralá instituce?

Ne to ne, manželství bylo, je a bude důležitou institucí. Myslím, že každý svazek potřebuje nějaká pravidla hry. Lidé pak mají společný majetek a něco je svazuje. Je pak jednodušší svazek opustit a nespravovat, když za nimi nejsou povinnosti. Nic se ale nemění na tom, že i když nejsou dva sezdáni, měli by se partneři hledat ještě mladí.

Když se žena neprovdá do 35 let, je o dost pravděpodobnější, že ji nahradí mladší a atraktivnější žena. Najít partnera včas je prostě hrozně důležité. Tahle situace u nás prostě nikdy nebyla. Vždycky jsme se ženili a vdávali v pozdějším věku, ale takhle to nebylo. Pořád jsme na tom ale lépe, než ve Skandinávii, tam je průměrný věk novomanželů ještě vyšší. Nepřísluší mi nikoho soudit, ale data v tomto mluví jasně.

Řada lidí argumentuje, že se jim manželství a děti nevyplatí. Že jim stát na to nepřidává. Je na tom něco pravdy?

Stát pomáhal jen 40 let, je to představa z komunismu, že nás stát musí podpořit. Ať si budeme říkat o té době cokoliv, ty režimy podporovaly rodinu. Odpovídalo to tomu, co lidé chtěli. Oni se chtěli vzít a chtěli mít ty děti. Důstojně existovat. Lidský vývoj byl vždy o tom založit rodinu. Nabídli jim tak množství výhod jako dávky pro děti, větší mateřská při vícečlenné domácnosti a přídavky na bydlení. Samozřejmě to dělali i proto, aby umlčeli odpůrce, ale také proto, aby páry své svazky neodkládaly.

Zůstanete spolu? Výsledky posledních výzkumů odhalily šest faktů, které vám napoví

Byly ony výhody jediným hnacím motorem do manželství?

Po skončení druhé světové války letěl počet manželství nahoru především proto, že se také změnily podmínky a prostředí. Nic je nenutilo svatbu odkládat. Muži už nemuseli mít povinnou vojenskou službu, aby se mohli oženit a ženy měly dostudováno v 18 letech a ve 20 letech už za sebou měly i pracovní praxi.

Velké plus pro manželství bylo také odpadnutí sociálních rozdílů, které se v období protektorátu setřely. Do té doby si chudý muž nemohl vzít bohatší ženu. V 50. a 60. letech prostě nastala zlatá éra manželství. Musím ale zdůraznit, že to tak nebylo jen u nás, ale po celé Evropě. U nás to ale bylo specifičtější, že nejčastější věk prvního sňatku pro ženu bylo 23 let a pro muže 25 let. Najednou to spadlo dolů, blíž východoevropskému modelu.

Jaký je ten východoevropský model?

Čím jdeme dál na východ, tím jsou snoubenci mladší. Na Ukrajině nebo třeba v Bulharsku funguje model široké a velké rodiny. Zde je ten průměrný věk 19 roků. Překlonění k tomuto režimu fungovalo až do konce 80. let.

Počet svobodných lidí roste | Český statistický úřad

A co svobodní? Byli ve společnosti bráni za divné?

V každém období i v každé populaci, kde neexistují domluvená manželství, se najde někdo, kdo prostě nechce. Kdo je proti svatbě a i přesto, že má doma rodinu, tak se neožení nebo nevdá. Moje máma mi říkala, že by se taky za války nevdala, kdyby jí nehrozily nucené práce. Bylo také velké procento ovdovělých lidí, kteří do svazku znovu nešli. Divní pak nebyli pro ty, co je znali.

Kdy se ještě v české historii vdávaly ženy v devatenácti, jako tomu bylo za komunismu a socialismu?

Jak už jsem říkala, boom v mladých manželstvích nastal v 50. letech. Jinak se brali lidé až okolo těch 23 až 25 let. Třeba na přelomu 19. a 20. století byl průměrný věk u žen 24 let, a to také proto, že jim to v tomto věku nemusel potvrzovat tatínek. Rodilo se také hodně nemanželských dětí a ke sňatku přistoupily páry až po narození prvního potomka. Některým manželství také uteklo proto, že si před Protektorátem museli hledat partnera se stejným společenským a ekonomickým postavením. Taková dcera velkého hospodáře si nemohla vzít dělníka.

Odvažujete si říci, jak to bude pokračovat dál? Podle tabulky už je jen mizivé procento svazků, které se uzavírají v mladém věku.

Uvést nějakou prognózu si nedovolím. Každá demografická prognóza nikdy, ale opravdu nikdy nevyšla. Zasahují do toho vnější okolnosti, které neovlivníte – válka, moderní technologie. Třeba taková prognóza z konce 80. let byla za pět let zcela neplatná.