V minulosti v budějovickém celku před důležitými konci sezony často přicházela vážnější zranění. Teď to až na výjimku u Jiřího Šimánka vše klape. To vás musí těšit, že?
Zaklepávám to téměř po každém zápase. Je to přesně i můj hlavní cíl v sezoně. Přes léto mám za úkol tým fyzicky připravit na letní kemp, a protože kouče Václava Prospala znám dlouho, tak jsem věděl, že to bude hodně náročné. Že se nám větší zranění vyhýbají, mě moc těší, ale už jsem si ve svých metodách za těch sedm, osm let u hokeje celkem jistý. I proto jsem rád, že si za mnou pro radu chodí i zkušení hráči.
Při trénincích se nyní hodně bruslí. S tím vy také musíte umět pracovat, aby dané dávky hokejisté vydrželi.
Svalové partie zapojované při bruslení jsou hodně namáhané. Proto se snažím při cvičeních kompenzovat desítky hodin na ledě, aby v sezoně nedocházelo k úplnému přetěžování. Už to pak není o velkém drilu, spíš si udržet sílu.
Jaká je další náplň vaší práce?
Snažím se, aby byli kluci soběstační. Aby nečekali, že je pořád bude někdo vodit za ruku a říkat jim, teď udělej dřep a pak támhleto přeskoč. Je jasné, že cvičení i můj přístup k hráčům je hodně individuální. Před dvojzápasem v Havířově se bude jinak rozcvičovat René Vydarený a jinak Pavel Novák.
Je zásadní rozdíl mezi přípravou na zápas základní části a na duely v play off?
Když jsou zápasy hodně rychle za sebou, tak máme méně prostoru na cvičení. Někdy třeba cvičíme hned po zápase. Je pravda, že se do toho nikomu moc nechce, ať je starý, nebo mladý. Bohužel to tak musí být, protože jde o to, aby si hráči udrželi svalové napětí.
Přes léto se staráte i o útočníka Columbusu Lukáše Sedláka. Ten může srovnávat zdejší přípravu s tou v NHL. Chválí si vás Lukáš?
Vždycky si spolu sedneme nad přípravou Columbusu, a když něco potřebujeme doplnit, píšeme si s jejich kondičním koučem a vyměňujeme si na to názory. Myslím si, že příprava v Motoru se hodně blíží k tomu, co dělají v NHL. Ale já jsem zastáncem individuální přípravy.
Proč? To v Česku není moc obvyklé.
Beru cvičení s tím, že se na něj musíte soustředit, a ne si třeba povídat s tím, kdo sedí vedle vás. Navíc, sám se hráč připraví líp než v kolektivu. My se tady toho ale pořád bojíme.
Jak jste se k povolání hokejového kondičního trenéra dostal?
Pracuji ve fitness centru už patnáct let. Zažil jsem tu letní přípravy Radka Dvořáka i Václava Prospala. Nahlížel jsem už tehdy do jejich deníků, mluvili jsme spolu o tom. A k práci v Motoru jsem se dostal právě díky Vencovi, protože jsem trénoval i jeho syna a on se na nás chodil koukat.
Radíte hráčům také ohledně stravování?
Jídlo je pro sportovce strašně široký pojem. Platí, že jídlo je potřeba nastavovat úplně stejně jako cvičení, pro každého zvlášť a od mládí. Vést kluky k tomu, že by neměli před zápasem pít kolu a podobně. Snažím se hráčům poradit, ale každý by se měl držet svých zvyklostí. Někdo si třeba může dovolit dát rohlík a někdo vůbec ne.
Máte nemoc z povolání? Při sezení na tribuně sledujete spíš hru, nebo jak je kdo natrénovaný, co se komu stalo a podobně?
Sám jsem hokej do juniorů hrál, takže na hru koukám pozorně. A když se někomu něco stane, hned mu píšu, o co jde a podobně. Je to moje práce. Když si třeba hráč narazí rameno, hned zjišťujeme, jak to udělat, aby se do hry vrátil co nejrychleji. Například s pomocí rehabilitací či rázových vln.
Co dělá kondičního trenéra dobrým trenérem?
Spousta kondičních trenérů si myslí, že věci, které fungovaly v mládí na jejich těla, musí fungovat i teď na hokejisty. Tak to ale není. Samozřejmě, že by kondiční trenér měl znát všechna cvičení také on sám a vědět, co s jeho tělem dělají. Hodně bych si také přál, abychom začali cvičit správné pohyby už u kluků z osmých tříd, aby si na to zvykli a při příchodu do juniorky je měli správně zažité.
