5. března 2019

Jakou chci Evropu? Fungující, pomáhající, rozhodnou a štíhlou

(www.parlamentnilisty.cz) „ODS má dlouhodobě stabilní evropskou politiku,“ tvrdí advokátka Eva Decroix, která bude v květnových eurovolbách voliče lákat ze šestého místa kandidátky občanských demokratů. Její jméno vzbudilo nesouhlasné reakce u jisté části voličů ODS, kteří ji kritizují z příliš prounijních pohledů. „Mé proevropské postoje jsou zcela realistické a sdílené velkou částí pravicového spektra. Proevropský postoj neznamená, že se ztotožňuji se všemi politikami Evropské unie,“ reaguje Decroix. Podle ní není důležité bojovat za „více Evropy“, ale za lepší Evropu.

Jste na šestém místě kandidátky pro eurovolby. Jak vidíte šance strany i vaše osobní? Na kolik mandátů může dnešní ODS pomýšlet? A kdo je podle vás favoritem voleb?

Vaše otázka mi připomíná sázkové kanceláře (úsměv). Měl byste ji ale spíše položit voličům, ti rozhodnou. Osobně mám ze svého umístění i z celé kandidátky velmi dobrý pocit. Jakkoliv jsou volby především o počtu křesel, je to i důležitý okamžik veřejné diskuse a výměny názorů. Myslím, že má největší šance je právě v tom, že se tohoto budu účastnit. Jako mladá svěží tvář, která jde do politiky z přesvědčení a ne z potřeby najít uplatnění, mám výbornou pozici i šance. Favoritem je pro mě jednoznačně ODS, ne proto, že za ni kandiduji, ale protože je to jediná strana, která má dlouhodobě stabilní evropskou politiku a nevede ji jen pár měsíců před volbami. Jako jediní máme také na kandidátce Jana Zahradila, významného hráče evropské politiky.

Svědčí ODS umírněný, až příznačně profesorský styl Petra Fialy? Může být výhodou v eurovolbách?

Petr Fiala je umírněný ve svých vyjádřeních, ale pevný ve svých názorech. To je pro mě hodnota, kterou ctím a je výhodou nejenom pro tyto volby, ale obecně cennou životní hodnotou. Mám tendenci hodnotit lidi spíše podle práce, která je za nimi, než podle vizuálu či mediálních nálepek.

Nutno dodat, že kandidátka ODS vzbudila u konzervativní části voličů značné rozpaky. Terčem kritiky jste byla především vy sama, a to pro vaše silně proevropské postoje. Je podle vás kandidátka ODS složena dobře? A co byste řekla kritikům?

Kritikům děkuji. Tedy alespoň těm konstruktivním. Kde jinde by měla proběhnout názorová kontroverze než v politice. Nevím, jak hodnotíte konzervativního voliče, pokud jsou to ale ti, kteří se drží pevných, tradičních hodnot a pravicových zásad, poté možná křičí ne úplně konzervativně. Mé proevropské postoje jsou zcela realistické a sdílené velkou částí pravicového spektra. Proevropský postoj neznamená, že se ztotožňuji se všemi politikami Evropské unie. Právě naopak, hluboce věřím projektu evropské integrace, proto chci na tomto projektu pracovat, aby šel správným směrem, když nyní všichni cítíme, že přešlapuje na místě, někdy dokonce i špatným směrem. Někdo z krize, nazveme-li to tak, evropské integrace, kterou Evropa prochází, dovozuje, že je projekt třeba zrušit, nebo z něj vystoupit, já si myslím naopak, že právě v těchto okamžicích je třeba se za něj postavit a změnit jej, aby fungoval dále a lépe. Neříkám tedy více Evropy, jak kritici čtou, ale Evropu lépe. Nastartujme ji znovu. Krásně to vystihuje slogan Jana Zahradila jako spitzencandidate „retune Europe“, přelaďme Evropu.

Hojnou diskusi vzbudil váš text s názvem „Proč (stále) kandiduji?“, publikovaný počátkem února na sociální síti Facebook. Píšete v něm, cituji: „Všem soudným je zřejmé, že bez unie by naše republika nebyla demokratický, prosperující a svobodný stát.“ Ti lidé, kteří si Českou republiku představují jako úspěšnou zemi, ovšem mimo EU, tedy postrádají soudnost?

Evropská unie vznikla jako projekt založený především na obchodní spolupráci států. A v tomto ohledu jednoznačně uspěla. Volný trh přináší státům jednoznačně prosperitu, o to více státům z bývalého postsovětského bloku, kterým volný trh umožnil vstup na evropské trhy, kde byly často, a stále jsou, úspěšnější než původní zakládající země. Velmi často sleduji francouzskou televizi a vnímám, jakým problémem je tam delokalizace výrobních závodů k nám či do Polska. Tyto závody by se u nás nikdy neotevřely bez členství v Evropské unii, jakkoliv mi můžete oponovat, že by bylo možné uzavřít bilaterální smlouvu jako má Švýcarsko či jiné státy. Evropskou unii ale nechápu v dnešním uspořádání jako nositele čistě obchodních hodnot, ale také jako klub zemí, které sdílí listinu základních práv a svobod a nositele demokratických hodnot. Toto jsme si velmi silně uvědomovali při našem vstupu do Evropské unie a bylo by dobré to mít na paměti i do budoucna. Svobodným státem jsme právě díky tomu, že tyto hodnoty sdílíme, a na té svobodě nám neubírá ani povinnost přejímat evropské politiky, pokud jsou, a doufám, že do budoucna budou, rozumné a přiměřené potřebám států, ne jako tomu bylo v případě například kvót pro přijímání uprchlíků.

Skutečně podle vás neexistuje žádná reálná alternativa k Evropské unii?

Víte, k tomu, abych začala hledat nějakou alternativu k něčemu, tak bych si musela říct, proč ji hledám? Dnes nevidím důvod tuto alternativu hledat. Pokud ale mám odpovědět přímo na Vaši otázku, ne, dnes nevidím reálnou alternativu a jsem tomu ráda, že tomu tak je. Jakkoliv se cítíme soběstační, je to jen přelud a chceme-li být jako stát silní a hrát nějakou roli v dnešním globalizovaném světě, sami to nezvládneme. Nic lepšího než je Evropská unie nevymyslíme, můžeme ji jen upravit, přeladit, reformovat, či jak to chcete nazvat. Otázky naší národní bezpečnosti, kyberbezpečnosti či změny klimatu nezvládneme řešit sami, protože tyto se nezastaví na hranicích a jejich řešení vyžaduje prostředky a politiky, na které nemáme. Naše neustálá potřeba hledat alternativy k Evropské unii spíše než pracovat na Evropské unii nám ubírá „ drive“ a energii.

Jakou Evropskou unii si představujete vy? Co konkrétně byste změnila, je v EU něčeho příliš? A chybí něco?

Fungující, pomáhající, rozhodnou a štíhlou. Asi takovou, jakou chcete vy doma ženu :-) Kroků, jak konkrétně z dnešní překypující, rozšafné a pomalu se pohybující Evropy udělat toto éterické demokratické sdružení, je nespočet. Začíná to samozřejmě o diskusi o tom, kudy má jít Evropa dál, zda směřuje ke stále užší a pevnější federaci či k volnějšímu stylu mezinárodního sdružení států. Chceme-li ale něco volnějšího, musíme taky počítat s tím, že ne vždy všichni budou spolupracovat, když my potřebujeme. Jsem pro možnost států svobodněji určovat jejich směřování v rámci Evropské unie. Vše je ale o přiměřené míře. Tuto nyní Evropa musí najít. A současně s tím je cesta za svižnou Evropou také mravenčí práce na každém jednotlivém předpisu, tak aby tento byl vyvážený, spravedlivý a proveditelný v praxi. Osobně se na tuto mravenčí legislativní práci těším, budu-li mít tu možnost, protože z advokátní praxe vím, jak obtížné je aplikovat špatné či prostě jen nedomyšlené předpisy, ať už jsou vydané národními zákonodárci, nebo převzaté z evropského práva.

Zatímco dříve euroskeptici trvali na vystoupení z EU, teď mluví spíše o její reformě, změně, o redukci toho, co EU dělá. Jan Zahradil mluví o odmítnutí eura atd. Můžeme si dovolit být v té „pomalejší“ části Evropy?

Zda budeme v Evropě pomalejší či rychlejší, chápu-li to jako šikovnější či méně šikovní, záleží na nás. Příměr není vhodný, neb být pomalý je vnímáno a priori negativně, ale ne vždy je to odrazem reality. Pokud být pomalý znamená jistě ale rozvážně následovat daný cíl, je to dokonce velká kvalita. Řekla bych, že máme být v Evropě tam, kde to ustojíme a kde to bude nám prospěšné, aniž bychom tím škodili komukoliv. Otázku eura vnímám stejně. Důležité je vyjednat, aby se naše povinnost přijmout euro stala naším právem. Přijmout ho můžeme, když víme, že je to všem prospěšné. Pokud tomu tak ale jednou bude, a já nevím, kdy tomu tak bude, či za pár měsíců, či za pár let, měli bychom to taky umět vysvětlit lidem. Diskuse o euru je často spíše ideologická až hysterická, než věcná a mnoho lidí neví, co si o ní má myslet, když nelze než spoléhat na různé často zkreslující články a vyjádření. Dnes je dle průzkumů většina lidí proti přijetí eura a dle mého laického ekonomického chápání k tomu není ani důvod ekonomický.

Jak naši vyjednávací pozici v EU ovlivní březnový odchod Velké Británie?

Případným odchodem britských poslanců z Evropské unie z Evropského parlamentu by neměla být pozice České republiky dotčena. Po květnových volbách bude v Evropském parlamentu nová politická situace, ve které by si mohla Česká republika pouze polepšit, bude-li kandidatura Jana Zahradila jako spitzenkandidáta úspěšná, což by samozřejmě Českou republiku na evropské půdě výrazně zviditelnilo. V souvislosti s brexitem se však pokládají jiné otázky související s aktuálními obchodními vazbami, které bude nutné předefinovat a v souvislosti s ochranou českých občanů ve Velké Británii, které je třeba věnovat pozornost.

Považujete za pravdivé tvrzení, že pokud by malý stát, jakým je Česká republika, nebyl členem Evropské unie, dostane se automaticky do sféry vlivu Ruska?

Vy víte o něčem, co se děje v politice automaticky? A notabene v té mezistátní? V diskusích je mi často oponováno, že republika není malý stát, tak jsem ráda, že to vnímáte stejně. Protože ve vztahu k Rusku jsme malým státem. Stejně tak to ale platí ve vztahu k Číně. Upřímně myslím, že ve sféře vlivu obou těchto světových velmocí jsme už nyní a je spíše otázka, jak takový vliv usměrnit či omezit, tušíme-li, že takový vliv nemusí být prospěšný. Rozpínavá politika Ruska je rozhodně skutečností, před kterou nesmíme zavírat oči ani si nalhávat, že situaci ustojíme sami bez spojenců.

Ministr zahraničí Tomáš Petříček prý opakovaně vystupuje proti českým zájmům. Mají to dokládat kauzy s banderovci a venezuelským prozatímním prezidentem Juanem Guaidóem, jak tvrdí komunisté. Petříček kontruje, že prozápadní směrování je jeho přesvědčením. Český prezident Miloš Zeman je pro změnu viněn z proruských a pročínských postojů. Je hodnocení obou pánů přesné? A reprezentují nás ve světě dobře?

Odpověď na Vaši otázku by vydala na celou knihu. Postoje pana prezidenta neschvaluji a neztotožňuji se s nimi. Necítím se panem prezidentem reprezentována vůbec. Pana Petříčka vnímám jako zkušeného politika v oblasti zahraniční i evropské politiky. Jeho pozice na půdě mezinárodní politiky je mi blízká, včetně Vámi zmiňovaných kauz. Vítám podporu lidskoprávní tematiky v mezinárodní politice vyjádřenou panem ministrem Petříčkem na půdě OSN.

Rozhovor vyšel na serveru ParlamentníListy.cz.

Eva Decroix

kandidátka ODS do Evropského parlamentu