VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Robert Bellan o Velké bankovní loupeži
Současně s inscenací hry Mikve ryze dámského obsazení jsme zahájili přípravy bláznivé komedie téměř výhradně s pánskou částí souboru. Zatímco hra současné izraelské autorky je českými divadly již spolehlivě prověřená, Velká bankovní loupež, za níž stojí trojice mladých britských autorů Henry Lewis, Jonathan Sayer a Henry Shields, se objeví na české scéně poprvé. Když jsme začali uvažovat o jejím uvedení, jednalo se skutečně o nejnovější a zároveň třetí velmi úspěšnou produkci londýnského Mischief Theatre na West Endu. Od její londýnské premiéry v roce 2016 se změnilo pouze to, že ji postupně přibírá do svého repertoáru víc a víc divadel po celém světě. Komedii o bankovní loupeži (v originále skutečně The Comedy About a Bank Robbery) u nás připravuje pardubickému publiku již dobře známý režisér ROBERT BELLAN. Po režii cooneyovské komedie A je to v pytli! (2013), Ayckbournova Rodinného podniku (2015) a svého Normálního debila (2016), který je stále diváckým hitem na Malé scéně, se můžete těšit na akční lupičskou komedii plnou černého humoru, překvapivých zvratů a skvělé muziky.
Máme právě po zahajovací zkoušce, kdy jsme hercům „Loupež“ představili a poprvé jsme si ji spolu s nimi přečetli. Jaký z toho máš pocit?
Hezký. Že je Velká bankovní loupež vtipná hra, jsem byl přesvědčený hned, když jsem ji četl poprvé. Dokonce jsem u toho dostával záchvaty smíchu, což se mi často nestává. Nicméně tak jako u každé hry prožíval jsem před „první čtenou“ jisté rozechvělé očekávání a nejistotu, jak postavy ožijí v interpretaci herců. U nové komedie, která ještě nebyla v češtině realizována, o to víc. A byl jsem mile překvapen, že stejně jako já se při čtené zkoušce popadali za břicha také herci, což je dobré znamení a příslib, že by se mohli bavit i diváci.
Číst pravděpodobně nebudeme dlouho, komedie je plná akcí, které zvláště pro některé herce znamenají nejen množství převleků, ale i skutečně akrobatických kousků. Už vyřešení scénografie bylo z hlediska změn prostředí pro tebe a scénografa Nikolu Tempíra velikou výzvou. Nebojíš se, že nás ten optimismus z prvního čtení brzy přejde?
To je jasné, že smích přejde. Čeká nás skutečně ještě hodně práce, než se dostaneme před diváky. A to nejen kvůli převlekům a jistým prvkům akrobacie, ale i technickým oříškům, jako je průlezná ventilace, otáčející se scéna, sklápěcí postel, létající rackové, jezdící auto, hořící scéna atp. No, když jsem to tak vyjmenoval, malinko jsem znervózněl, pojďme pracovat!
Tak ještě chviličku: Když jsme začali uvažovat o prvním českém uvedení VBL, tato hra ještě ani nebyla přeložena. Zároveň se části souboru naskytla unikátní příležitost vidět ji v originálním obsazení a produkci Mischief Theatre přímo v Londýně (při příležitosti loňské studijní cesty). Ty sis na ni zajel do Varšavy. Co tě přesvědčilo o tom, že právě tohle je hra, kterou chceš v Pardubicích režírovat?
Jak už jsem říkal, text hry jsem si zamiloval hned, ale váhal jsem, zda do toho jít, či nejít kvůli mimořádně úspěšnému, režijně i herecky dokonalému londýnskému originálu. Nechtělo se mi dělat něco, co už dokonale udělal někdo jiný, navíc se souborem ovládajícím herectví stylu Monty Pythonů. Definitivně mne přesvědčila právě až návštěva představení ve Varšavě. Jejich verze nebyla dle mého názoru až tak povedená jako v Londýně, kolegové prominou, a i přesto se diváci královsky bavili. Zjistil jsem, že základní kostra komedie je vtipná a nosná jaksi univerzálně a může fungovat i mimo Londýn, místo svého vzniku. Z toho vzešlo první zásadní rozhodnutí do toho jít. Druhým zásadním rozhodnutím potom bylo nekopírovat, tak jako ve Varšavě, londýnskou variantu, ale pustit se vlastní cestou. Vytvořit originální textovou úpravu odpovídající našemu prostředí a naturelu a pokusit se o zcela nový tvar inscenace.
V anglickém originálu jde o konverzační i situační komedii v jednom, která překypuje množstvím gagů, vtipných situací vršících se ad absurdum. Nic jí není svaté a, jak sami autoři říkají, „vykrádá“ kdejaké klasické dílo. Chtě nechtě jsme se museli mnoha motivů zbavit, ať už kvůli jejich „nepřeložitelnosti“, nebo i kvůli posílení motivů jiných. Co bylo klíčem pro tvoji úpravu? Co jsi případně motivicky posílil a dodal?
Tak předně, jak říkáš, jsem text „zeštíhlel“, s těžkým srdcem se zbavil některých přebujelých montypythonských prvků a soustředil se na příběh hlavních postav v reáliích Velké bankovní loupeže. Ale abych tradiční britské motivy zase tak úplně neochudil, přidal jsem například motiv nejznámější love story z Shakespearovy hry Romeo a Julie, který je dobře znám i běžnému českému divákovi, a dá se tedy účinně parodovat. V mé úpravě se objeví nově i odkazy na filmovou klasiku v oblasti „lupičských“ thrillerů, mafiánských filmů či klasických hororů.
Původní inscenace v Mischief Theatre nabízí efektní pěvecká a taneční čísla, bez kterých se ale samotná komedie hravě obejde. My můžeme slíbit, že se inspirujeme podmanivým rock’n’rollem 50. let minulého století a že i v naší inscenaci diváci uvidí taneční choreografie. Dalším členem týmu je proto choreografka Jana Hanušová, s níž jsi velice nedávno připravil úspěšnou inscenaci Škola základ života v Městském divadle v Mostě. Jak budou choreografie a hudba v inscenaci fungovat?
Hudba hraje ve většině mých inscenaci velkou roli, její výběr je pro mne důležitý. A právě padesátá léta, ve kterých se odehrává Velká bankovní loupež, jsou z tohoto hlediska ideální. V tomto období totiž vznikalo velké množství energií a nápady naplněných megahitů v interpretaci takových borců, jako jsou Elvis Presley, Chuck Berry nebo Little Richard. S pomocí těchto pánů se tak v naší hře budou odehrávat předěly, podkresy nebo přímo celá taneční čísla. A právě Jana Hanušová, se kterou si profesně i lidsky velmi rozumím, je zárukou toho, že například část rock’n’rollově choreografická bude stát za to. Nutno ale dodat, že jelikož se jedná o parodii, v hudbě nejsme omezeni ničím a diváci se dočkají různých žánrů a stylů napříč hudebním spektrem.
Co tě čeká po premiéře ve VČD? Budeš relaxovat, nebo už chystáš někde něco nového?
To druhé. Týden po premiéře mám „zahajovačku“ v Divadle Radka Brzobohatého, kde budu režírovat svou vlastní hru Vinetůůů! V této hře na motivy filmů a knih o slavném apačském náčelníkovi hrají všechny postavy muži, takže například i Ribannu a Nšoči budou ztvárňovat urostlí chlapci. Je to pozůstatek z dob, kdy jsme ve volném čase provozovali s kolegy ze Slováckého divadla Divadlo ParoDyje a zakázali si obsazovat herečky. Proč, už si nepamatuji. Pravděpodobně abychom mohli při zkoušení pít burčák, jíst česnekovou pomazánku a vykládat sprosté vtipy. Prostě takový návrat k alžbětinskému divadlu. Jsem zvědav jak tento „alžbětinský návrat“ přijmou pražští herci a diváci. Ale protože, jak známo, většina Pražáků pochází z Moravy, věřím, že dobře.
S našimi herci jsi na Malé scéně nastudoval vlastní hru Normální debil, která se stala velkým pardubickým hitem. Na GRAND Festivalu smíchu jsi četl z připravovaného druhého dílu knihy. Za diváky, kteří byli doslova nadšení, se ptám – nechystáš i divadelní pokračování Normálního debila?
Je pravda, že to čtení v klubovém Poediu, respektive dobře se bavící diváci, mi dalo jakýsi impuls, že bych tu „dvojku“ mohl zrealizovat. Na podzim by měl vyjít druhý díl knihy a na jaře příštího roku třeba divadelní verze. Ale kdo ví, jak to dopadne, ještě nemám dopsanou knihu a vůbec nevím, kde najdu čas na to ji dodělat. Takže přemýšlení o divadelní „dvojce“ zatím nechávám stranou. Ale teď už opravdu musím jít, Velká bankovní loupež se blíží!
Máme právě po zahajovací zkoušce, kdy jsme hercům „Loupež“ představili a poprvé jsme si ji spolu s nimi přečetli. Jaký z toho máš pocit?
Hezký. Že je Velká bankovní loupež vtipná hra, jsem byl přesvědčený hned, když jsem ji četl poprvé. Dokonce jsem u toho dostával záchvaty smíchu, což se mi často nestává. Nicméně tak jako u každé hry prožíval jsem před „první čtenou“ jisté rozechvělé očekávání a nejistotu, jak postavy ožijí v interpretaci herců. U nové komedie, která ještě nebyla v češtině realizována, o to víc. A byl jsem mile překvapen, že stejně jako já se při čtené zkoušce popadali za břicha také herci, což je dobré znamení a příslib, že by se mohli bavit i diváci.
Číst pravděpodobně nebudeme dlouho, komedie je plná akcí, které zvláště pro některé herce znamenají nejen množství převleků, ale i skutečně akrobatických kousků. Už vyřešení scénografie bylo z hlediska změn prostředí pro tebe a scénografa Nikolu Tempíra velikou výzvou. Nebojíš se, že nás ten optimismus z prvního čtení brzy přejde?
To je jasné, že smích přejde. Čeká nás skutečně ještě hodně práce, než se dostaneme před diváky. A to nejen kvůli převlekům a jistým prvkům akrobacie, ale i technickým oříškům, jako je průlezná ventilace, otáčející se scéna, sklápěcí postel, létající rackové, jezdící auto, hořící scéna atp. No, když jsem to tak vyjmenoval, malinko jsem znervózněl, pojďme pracovat!
Tak ještě chviličku: Když jsme začali uvažovat o prvním českém uvedení VBL, tato hra ještě ani nebyla přeložena. Zároveň se části souboru naskytla unikátní příležitost vidět ji v originálním obsazení a produkci Mischief Theatre přímo v Londýně (při příležitosti loňské studijní cesty). Ty sis na ni zajel do Varšavy. Co tě přesvědčilo o tom, že právě tohle je hra, kterou chceš v Pardubicích režírovat?
Jak už jsem říkal, text hry jsem si zamiloval hned, ale váhal jsem, zda do toho jít, či nejít kvůli mimořádně úspěšnému, režijně i herecky dokonalému londýnskému originálu. Nechtělo se mi dělat něco, co už dokonale udělal někdo jiný, navíc se souborem ovládajícím herectví stylu Monty Pythonů. Definitivně mne přesvědčila právě až návštěva představení ve Varšavě. Jejich verze nebyla dle mého názoru až tak povedená jako v Londýně, kolegové prominou, a i přesto se diváci královsky bavili. Zjistil jsem, že základní kostra komedie je vtipná a nosná jaksi univerzálně a může fungovat i mimo Londýn, místo svého vzniku. Z toho vzešlo první zásadní rozhodnutí do toho jít. Druhým zásadním rozhodnutím potom bylo nekopírovat, tak jako ve Varšavě, londýnskou variantu, ale pustit se vlastní cestou. Vytvořit originální textovou úpravu odpovídající našemu prostředí a naturelu a pokusit se o zcela nový tvar inscenace.
V anglickém originálu jde o konverzační i situační komedii v jednom, která překypuje množstvím gagů, vtipných situací vršících se ad absurdum. Nic jí není svaté a, jak sami autoři říkají, „vykrádá“ kdejaké klasické dílo. Chtě nechtě jsme se museli mnoha motivů zbavit, ať už kvůli jejich „nepřeložitelnosti“, nebo i kvůli posílení motivů jiných. Co bylo klíčem pro tvoji úpravu? Co jsi případně motivicky posílil a dodal?
Tak předně, jak říkáš, jsem text „zeštíhlel“, s těžkým srdcem se zbavil některých přebujelých montypythonských prvků a soustředil se na příběh hlavních postav v reáliích Velké bankovní loupeže. Ale abych tradiční britské motivy zase tak úplně neochudil, přidal jsem například motiv nejznámější love story z Shakespearovy hry Romeo a Julie, který je dobře znám i běžnému českému divákovi, a dá se tedy účinně parodovat. V mé úpravě se objeví nově i odkazy na filmovou klasiku v oblasti „lupičských“ thrillerů, mafiánských filmů či klasických hororů.
Původní inscenace v Mischief Theatre nabízí efektní pěvecká a taneční čísla, bez kterých se ale samotná komedie hravě obejde. My můžeme slíbit, že se inspirujeme podmanivým rock’n’rollem 50. let minulého století a že i v naší inscenaci diváci uvidí taneční choreografie. Dalším členem týmu je proto choreografka Jana Hanušová, s níž jsi velice nedávno připravil úspěšnou inscenaci Škola základ života v Městském divadle v Mostě. Jak budou choreografie a hudba v inscenaci fungovat?
Hudba hraje ve většině mých inscenaci velkou roli, její výběr je pro mne důležitý. A právě padesátá léta, ve kterých se odehrává Velká bankovní loupež, jsou z tohoto hlediska ideální. V tomto období totiž vznikalo velké množství energií a nápady naplněných megahitů v interpretaci takových borců, jako jsou Elvis Presley, Chuck Berry nebo Little Richard. S pomocí těchto pánů se tak v naší hře budou odehrávat předěly, podkresy nebo přímo celá taneční čísla. A právě Jana Hanušová, se kterou si profesně i lidsky velmi rozumím, je zárukou toho, že například část rock’n’rollově choreografická bude stát za to. Nutno ale dodat, že jelikož se jedná o parodii, v hudbě nejsme omezeni ničím a diváci se dočkají různých žánrů a stylů napříč hudebním spektrem.
Co tě čeká po premiéře ve VČD? Budeš relaxovat, nebo už chystáš někde něco nového?
To druhé. Týden po premiéře mám „zahajovačku“ v Divadle Radka Brzobohatého, kde budu režírovat svou vlastní hru Vinetůůů! V této hře na motivy filmů a knih o slavném apačském náčelníkovi hrají všechny postavy muži, takže například i Ribannu a Nšoči budou ztvárňovat urostlí chlapci. Je to pozůstatek z dob, kdy jsme ve volném čase provozovali s kolegy ze Slováckého divadla Divadlo ParoDyje a zakázali si obsazovat herečky. Proč, už si nepamatuji. Pravděpodobně abychom mohli při zkoušení pít burčák, jíst česnekovou pomazánku a vykládat sprosté vtipy. Prostě takový návrat k alžbětinskému divadlu. Jsem zvědav jak tento „alžbětinský návrat“ přijmou pražští herci a diváci. Ale protože, jak známo, většina Pražáků pochází z Moravy, věřím, že dobře.
S našimi herci jsi na Malé scéně nastudoval vlastní hru Normální debil, která se stala velkým pardubickým hitem. Na GRAND Festivalu smíchu jsi četl z připravovaného druhého dílu knihy. Za diváky, kteří byli doslova nadšení, se ptám – nechystáš i divadelní pokračování Normálního debila?
Je pravda, že to čtení v klubovém Poediu, respektive dobře se bavící diváci, mi dalo jakýsi impuls, že bych tu „dvojku“ mohl zrealizovat. Na podzim by měl vyjít druhý díl knihy a na jaře příštího roku třeba divadelní verze. Ale kdo ví, jak to dopadne, ještě nemám dopsanou knihu a vůbec nevím, kde najdu čas na to ji dodělat. Takže přemýšlení o divadelní „dvojce“ zatím nechávám stranou. Ale teď už opravdu musím jít, Velká bankovní loupež se blíží!
Anna Hlaváčková
