Zbyněk Osička: Dělat všechno není dobrá cesta, pak těžko udržíte kvalitu

Slyšel jsem, že i když bylo od dětství tak trochu dané, že budete vinařem, nebyl jste o tom úplně přesvědčen. Kdy a proč se to změnilo, že jste nakonec přece jen nastoupil tuto cestu ve šlépějích svého dědečka?

Ano, děda totiž, jak sám v nadsázce říká, neměl děti, měl jenom dvě dcery. A já jsem byl jako prvorozený vnuk předurčen k vinaření. Ale jak už to tak bývá, já jsem vinařit moc nechtěl. Už proto, že jako dítě jsem chodil pomáhat dědovi a dělal ty nejméně oblíbené práce – okopávaní, zelené práce, a protože jsem byl už ve 12 letech vyšší než děda, i ruční osečkování. Až v 19 letech jsem dědovi pomáhal s vinobraním. Nejen se sběrem, ale s celým zpracováním hroznů ve sklepě a začalo mě to hrozně bavit.

V rozhovoru jste zmiňoval, že z většiny rad zkušenějších jste si nic nedělal. Jsou nějaké slepé uličky, do kterých jste se v průběhu vinaření dostal?

Rady zkušenějších naopak vždy rád vyslechnu, ale nerad je slepě následuji. Děda dělal pouze sudová vína a v tom já jsem pokračovat nechtěl. Vydal jsem se cestou přívlastkových vín. A tak hlavně v počátcích jsem občas bojoval s problémy spojenými s nedostatečnými vědomostmi a zkušenostmi. Začal jsem se vzdělávat a sbírat zkušenosti. Samozřejmě ne vždy se vše podaří, ale vyloženě do slepé uličky jsem se nedostal.

Je jméno Osička a spojení s Velkými Bílovicemi spíše výhodou, nebo nevýhodou? Je lepší mít díky jeho množství „zapamatovatelné" příjmení, nebo naopak mezi zákazníky převládá dezorientace?

Já jméno Osička beru jako výhodu. To jméno je ve vinařských kruzích známé a rád říkám, že každý už někdy pil víno od Osičky. Pak je tady samozřejmě druhá strana, a to zaměnitelnost všech těch vinařů Osičků. Proto jsem chtěl úplně jiné logo než všichni ostatní, kteří mají spíše tradiční loga a etikety, abych se hned na první pohled odlišil. Logo navrhoval v roce 2012 můj kamarád Filip Hřiba a moje zadání znělo: „Chci něco jednoduchého, moderního a lehce zapamatovatelného." A jeho, díky mé přezdívce, napadla „osmička".

Jste jeden z velmi mála vinařů, kteří nedávají do prodeje žádná vlastní červená vína. Jak jste dospěl k tomuto rozhodnutí a je koncept pouze bílých a růžových vín životaschopný? Neláká vás udělat si alespoň jednu malou šarži nějakého červeného?

Už sedm let nedělám červené víno, což dokazuje, že to je udržitelný koncept. Na Moravě je zažité, že všichni musejí dělat všechno. Mít dvacet vzorků na degustaci od bílých po červené. Což podle mě není dobrá cesta, protože v takovém množství těžko udržíte kvalitu. Své růžové víno jsem piloval několik let a věřím, že zase jiný vinař piloval svoje červená vína. Tahle píle se postupně vrací již několik let v podobě ocenění na francouzských soutěžích. Osobně mám červené víno moc rád, ale v nejbližší době se na něj nechystám.

Jak jste zmínil, se svými rosé víny se vám pravidelně daří i ve Francii. Myslíte, že alespoň v tomto segmentu jsou tuzemští vinaři světově konkurenceschopní?

Tuzemská růžová vína jsou určitě konkurenceschopná, k čemuž snad přispíváme i my a naše úspěchy ve Francii. Myslím si ale, že Moravští vinaři jsou konkurenceschopní i v bílých vínech. Dokazují to nemalé úspěchy vinařů na prestižních soutěžích v zahraničí.

Loni jste dal na trh v malé šarži víno v barikovém stylu – Rulandské šedé. Plánujete v budoucnu nějaké širší využití dřevěných sudů u bílých vín?

Barikovou rulandu dělám již pět let, ale až loni jsme ji poprvé mohli dát i na e-shop. Do té doby většinu šarže vykoupil náš zákazník pro svou restauraci a zbytek jsme prodali ze sklepa. Přikoupili jsme další sudy a loni se dostalo na více zákazníku, kteří byli nadšení a jen potvrdili trend návratu ke dřevu i u bílých vín. Letos tedy uvedeme na trh Rulandu šedou a nově i Ryzlink vlašský v bariku. Půjde o úplně novou řadu vín, která se bude odlišovat etiketou i celou výrobou.

Jak se vypořádáváte s čím dál teplejšími léty a nižším úhrnem srážek? Má to vliv na charakter vašich vín, nebo zvládáte řídit sklizeň tak, aby byl materiál přesně podle vašich představ?

Máme to štěstí, že co se týče hroznů, jsme téměř soběstační. Do dvou až tří let, až dorostou mladé výsadby, budeme soběstační úplně. To nám usnadňuje řídit sklizeň podle našich představ. Sucho nás trápí u mladých výsadeb, kde zvažujeme závlahu. Starší vinice si se suchem poradí. Horší jsou pro vinice jarní mrazíky, které jsou v posledních letech čím dál častější.

Nejen v Bílovicích se příliš nedostává vinařům vlastních hroznů. Zároveň si také zoufají nad nedostatkem pracovních sil k udržování vlastních vinohradů. Jaké potíže v současné době nejvíce trápí vás?

Nedostatek pracovních sil je problémem všech, nejen vinařů. Všichni se snaží co nejvíce práce mechanizovat. Bohužel ve vinařství je spousta prací, jako je vytrhávání zálistků, vyvazování mladého vinohradu a pro nás stále i sběr hroznů, kde je lidská práce nenahraditelná, a proto je tento problém více citelný.

Když se podíváme do nedalekého budoucna, na jaká vína se letos mohou těšit vaši zákazníci? A kdy přijdou novinky na trh?

Nový ročník bude představen již tradičně v dubnu na akci Ze sklepa do sklepa, kterou pořádá spolek Velkobílovických vinařů. Největší novinka bude určitě Ryzlink vlašský, který se vymyká všemu, co jste u nás mohli kdy ochutnat. Dále se vrátí hodně oblíbené růžové frizante, které jsme zkoušeli minulý rok a zájem o něj nás zaskočil, takže bylo za dva měsíce vyprodané. Letos už budeme lépe připraveni a věříme, že uspokojíme všechny zájemce.

Zaujal vás rozhovor? Podívejte se na profil vinařství a hodnocení vín.

Fotografie archiv vinařství