Vysílač Kojál stojící na hranicích Vyškovska a Blanenska s výškou 322,4 metru (o pouhé dva metry nižší než pařížská Eiffelovka) umožnil například přenos informací pro 2,5 milionu lidí z jižní a střední Moravy a také část východních Čech.
V roce 1959 byl nejvyšší stavbou v zemi. A po přestavbě v roce 1984 je i dnes se svými 340 metry třetí nejvyšší. Díky věži svařené z ocelových trubek mohli lidé masově sledovat tehdejší technickou novinku – televizní vysílání.
Z šedesáti zaměstnanců zbyli jen dva
Pro řadu Jihomoravanů ovšem není vysílač jen technickým unikátem. Za ruské okupace v roce 1968 se stal symbolem odporu proti vojenské invazi, přesunuli se sem totiž lidé z brněnského studia Československé televize. Rusům trvalo pět hodin, než vysílač objevili, přestože ho měli doslova pod nosem a kroužil nad ním jejich vrtulník.
Kojál vysílal informace nejen k místním, ale hlavně přes kolegy z rakouské televize se o událostech v Československu dozvídal celý svět. Přímé vysílání tehdy moderoval redaktor Lubomír Popelka.
„Protože tam všude byly přístroje, dali jsme mu za záda mapu Československa. Před sebou měl stolek a svítili jsme na něj nějakou stolní kancelářskou lampou, která házela stín. Bylo to hodně amatérské, ale líp to nešlo,“ popsal pamětník a tehdejší zaměstnanec televizního studia Honza Štangl.
V době největšího boomu sloužilo na Kojálu v nepřetržité 24hodinové službě kolem 60 zaměstnanců. Teď se tam střídají nastálo dva. Neznamená to však, že Kojál ztratil na významu.
„Při přechodu z analogového na digitální vysílání prošel modernizací a další pak při přechodu na nejmodernější vysílací standard DVB-T2, který divákům nabídne další možnosti interaktivních služeb a propojení televize s internetem,“ popsala mluvčí Českých radiokomunikací Petra Miterová.
Kojál za ruské okupace vysílal zprávy za hranice
Přehrada láká sportovce i rybáře, ale vyhnala zvířata
Stálé kontroverze budí dodnes stavba druhá – přehrada Nové Mlýny, která byla co do rozsahu obrovským počinem. Její budování na celkové ploše 32,3 čtverečního kilometru začalo v roce 1975. Horní nádrž (Mušovská) byla uvedena do provozu v srpnu 1978, střední nádrž (Věstonická) v letech 1983 a 1987 a dolní nádrž (Novomlýnská) pak v roce 1989.
Pod hladinou přehrady pod Pálavou zmizelo několik obcí i vzácné lužní lesy. Mementem zaplavené obce Mušov je její kostel na ostrůvku uprostřed druhé nádrže. I když dnes přehrada láká vyznavače vodních sportů i rybáře, slouží jako zásoba pitné vody a jako ochrana před povodněmi, má i hodně kritiků.
„Stavbou jsme úplně zničili část krajiny a narušili vztahy v přírodě. Vymizela většina živočichů, od hmyzu přes obojživelníky až po drobné ptáky. Sebrali jsme jim přirozené zázemí a zdroje potravy, takže i když se budeme snažit je tam vracet, nepřežijí,“ říká například Miroslav Šebela ze zoologického oddělení Moravského zemského muzea.
Podle něj ale ještě není vše ztraceno. Stačí ji alespoň zčásti vypustit. „Ukázalo se to už dvakrát, kdy se opravovala. Velmi rychle se sem začali živočichové a rostliny vracet,“ poznamenal Šebela.
Naopak pro zvýšení hladiny by byli hygienici, protože voda je mělká a v létě kvete sinicemi. A o možném zvýšení hladiny střední a dolní nádrže o 35 centimetrů hovoří i ministr zemědělství Miroslav Toman. Zvýšení objemu o 9 milionů metrů krychlových by pomohlo zemědělcům se závlahami a vzpamatovalo lužní lesy v oboře Soutok.
Z Mušova zbyl jen kostelík, zbytek zalila voda
