https://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/naprosta-vetsina-lidi-si-neuvedomuje-v-jak-spatnem-stavu-puda-u-nas-je-rika-radomil-hradil
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Naprostá většina lidí si neuvědomuje, v jak špatném stavu půda u nás je, říká Radomil Hradil

11.3.2019 01:31 | PRAHA (Sedmá generace)
Ale to elementární, půda, krajina, spodní voda, to mi leží na srdci. Radomil Hradil.
Ale to elementární, půda, krajina, spodní voda, to mi leží na srdci. Radomil Hradil.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Ondřej Besperát / Sedmá generace
Půdu není možné z podstaty vlastnit, stejně jako nelze vlastnit vodu, vzduch či člověka. Z této filosofie vychází Nadace Pro půdu, jež usiluje o ochranu zemědělské půdy před degradací a spekulací. Nákupem či darem získává půdu ze soukromých rukou, spravuje ji a pronajímá zemědělcům, kteří se zavážou k šetrnému a příznivému hospodaření. V rozhovoru s členem její správní rady Radomilem Hradilem jsme zkoumali, jak spolu souvisí zhutňování půdy, fungování ekonomiky a materialistický světonázor.
 

Začnu zeširoka, co vnímáte jako největší problém českého zemědělství?

Osobně mi velmi leží na srdci stav půdy, který není dobrý. Netěší mě, když jedu krajinou a vidím všude jenom kukuřici, která se dává do bioplynek, pšenici a řepku. To je tak devadesát procent všeho, co se u nás v úrodných oblastech pěstuje. Způsob, jakým se řepka a kukuřice pěstuje, ničí půdu. Člověk vidí postřikovače, které jezdí v porostu, zvlášť v řepce, která není potravinou, takže se vesele stříká. Od doby studií, skoro třicet let, se angažuji v ekologickém zemědělství a přírodních zahradách. Byl bych rád, kdyby byl podíl ekologického zemědělství vyšší a kdyby se v zemědělství obecně méně stříkalo a hnojilo a více pečovalo o půdu, používala se lehčí mechanizace. Kdyby pole byla menší, bylo by více zeleně v krajině, více stromů. Těch problémů je hodně. Nezabývám se problémy dotací, odbytu, prodeje, mezinárodního obchodu, cel a podobně. Ale to elementární, půda, krajina, spodní voda, to mi leží na srdci.

Proč je stav půdy tak špatný?

Půda získává strukturu a úrodnost tím, že v ní pracuje obrovské množství mikroorganismů. V průběhu posledních desetiletí tyto mikroorganismy systematicky likvidujeme, hlavně používáním chemie. Půda tak přestává být živá, už je to jenom mrtvý substrát. Souvisí to i s používáním těžké mechanizace, která půdu utužuje, vytlačuje z ní vzduch. Když do ní člověk hrábne, zaryje, je hutná, nemá póry. Nemůžou tam prorůstat kořeny rostlin, nejsou tam žížaly. Voda nemůže půdou prosakovat dolů, a když je sucho, zase nemůže vzlínat nahoru. Když zaprší, voda stéká po povrchu, teče do vodních toků a z krajiny pryč. V posledních letech sice prší méně, ale hlavní problém spočívá v utužení — hladina spodní vody klesá proto, že voda se nemůže vsakovat. Týká se to desítek procent, možná více než padesáti procent půdy u nás. To je alarmující situace. Mám pocit, že naprostá většina lidí si neuvědomuje, v jakém stavu půda u nás je, protože do ní nevidí. Vidí jenom pole a na nich něco roste, to jim stačí, a pak si jdou někam koupit potraviny. Kdyby viděli, co se v půdě děje, zhrozili by se.

Foto: Ondřej Besperát

Zastavím se ještě u toho problému velikosti. V České republice máme největší průměrnou rozlohu farmy v Evropě, většinu půdy obhospodařují velké firmy. Proč se u nás nedaří malým nebo středním zemědělcům?

To je především důsledek kolektivizace zemědělství v době socialismu. Můžu to vzít na příkladu naší rodiny. Pocházím z Hané z vesnice, byli jsme drobní zemědělci. Mívali jsme krávu, to už jsem nezažil, ale když jsem byl malý, měli jsme prase, kozu a samozřejmě drůbež, králíky. Jak jsem vyrůstal, skončili jsme s chovem kozy, pak prasete, pak už nám zbyli jenom králíci a slepice. V osmdesátých letech jsme udělali kompletní přestavbu domu, který byl původně vystavěný jako statek, s chlévem a s průjezdem, se seníkem. Všechno jsme to přestavěli na obytné místnosti, z chléva se stalo skladiště, snížil se průjezd, takže s vozem se senem už by se ani nedalo projet. Zrušilo se hnojiště. A určitě to nebyl jenom náš případ, byl to obecný jev. Lidé nečekali, že by se to mohlo změnit, že by byla možnost znovu hospodařit. Komunisté si dávali za cíl setřít rozdíly mezi městem a vesnicí. To se do značné míry podařilo.

Lidé na vesnici žili v podstatě stejně jako ve městě. Zemědělství se z vesnice vyňalo a vedle vesnice se postavila zemědělská „továrna“, konkrétně u nás na vesnici vznikl na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let jeden z největších kravínů v republice pro více než dva tisíce krav. To se týkalo nejen zemědělské produkce, ale i zpracování. Když jsme jezdívali na exkurze na rakouské ekofarmy, byl to obrovský rozdíl. Malé statky, nesmírně pestré, většinou s nějakým zpracováním, ale zase to nebylo zpracování úplně na koleně, jak se o to u nás spousta lidí po revoluci pokoušela, ale třeba družstevní pro několik zemědělců, takový střední rozměr. Byli jsme na farmě, kde měli výrobu těstovin, na další měli palírnu na různé bio kořalky, jinde měli udírnu a zpracování masa, pak zase pekárnu, výrobu olejů, k tomu zpracování štěpky, kompostování komunálního odpadu, pěstování netradičních plodin… Taková struktura dělá venkov úplně jiný, řekl bych, že je tam úplně jiný vztah k půdě, k potravinám než u nás. Tady se lidé oddělili od půdy, od zvířat, od potravin, všechno se centralizovalo do továren.

Přijde mi výstižné, že říkáte továrny.

Jakmile je tam třicet tisíc prasat nebo dva tisíce krav, je to už továrna. Absolutní důraz na hygienu, aby se nešířily nákazy. Zvláštní u takového vepřína je, že když člověk přijde k plotu, není to ani cítit. Všechno hermeticky uzavřené, člověk ani neví, že tam jsou prasata. To má samozřejmě důsledky pro přírodu a krajinu. Za naším městem teče Morava, jsou tam lužní lesy a louky. Když jsem byl kluk, chodili jsme tam sbírat pečárku polní. Pak se tam začala vozit kejda z toho velkokapacitního kravína, která v tom množství nebyla hodnotným hnojivem, ale odpadem. A žampionová kultura na těch loukách úplně vzala za své.

Vidíte za tu dobu, co se angažujete v ekologickém zemědělství, naopak nějaké změny k lepšímu?

Ekologické zemědělství u nás po revoluci začínalo úplně z ničeho, takže jsme určitě ušli velký kus cesty. Dnes je ekologické zemědělství na velkých plochách. I co se týká obecného povědomí, většina lidí se třeba na ekologické zemědělství dívá skepticky, ale vědí, co to je. Vědí, co jsou biopotraviny, a je velké množství lidí, kteří biopotraviny kupují. Takže je tam určitě posun, ale na druhou stranu ten ideál, který v sobě člověk nese, že bychom se měli chovat ke krajině a k půdě s úctou, naplňovaný není.

Foto: Ondřej Besperát

Vy jste místopředsedou správní rady Nadace Pro půdu, která vznikla v roce 2016. Můžete ji představit?

Prvotní myšlenka byla ochrana půdy takovým způsobem, že se vyjme ze soukromých rukou a vloží se do Nadace. Ta je sice z právního hlediska také soukromým subjektem, ale chápeme to jinak: taková půda je v obecném vlastnictví, obecném užívání. Šlo nám o to zaručit, aby hospodář měl péči o půdu a její úrodnost jako prioritu. Zajímavé bylo, že s tím přišel sám zemědělec a majitel půdy, Miloslav Knížek, který založil Bemagro, tisícihektarovou akciovku. Sám si kladl otázku, jestli je dobře, aby byl majitelem té půdy. Měl k ní vztah a uvědomoval si, že pokud je v rukou jednoho člověka, může se stát cokoli. Pro půdu samu a pro produkci je z hlediska nějakého zajištění lepší, pokud není závislá na jednom člověku a jeho rozmarech nebo osudu. Hodně s tou myšlenkou pracoval, diskutovalo se o tom, scházel se s různými lidmi a hledal vhodnou formu. Také jsme věděli, že v zahraničí takové formy už existují, takže jsme se s nimi seznamovali a postupně krystalizovala forma nadace.

Nadace tedy obhospodařuje půdu Bemagra. Obrací se na vás další vlastníci, nebo se na ně obracíte vy?

Jedna oblast je Bemagro, kde Míla Knížek postupně splácí půdu státu, a půdu, která už je vyvázaná, převádí do Nadace. Momentálně je to něco přes čtyři sta hektarů. Ale od začátku jsme to koncipovali jako celorepublikovou záležitost. Postupně, jak o sobě dáváme vědět, se na nás začínají obracet drobní zemědělci, kteří třeba hospodaří na půdě, kterou mají pronajatou, a hrozí, že tu možnost z nějakého důvodu ztratí, majitel ji chce prodat a podobně. Teď uzrál první takový případ, kde se schyluje k tomu, že půdu koupíme a pronajmeme ji zemědělci, aby na ní mohl dál ekologicky hospodařit. Takže to bude po Bemagru náš druhý nájemce půdy.

Znamená to, že Nadace půdu i vykupuje, nejen získává darem jako v Bemagru?

Půdu pronajímáme za pronájem běžný v dané lokalitě, což je jeden z hlavních zdrojů příjmů Nadace. Příjem z pronájmu je pak určený k nákupu další půdy. Z těch čtyř set hektarů už to za rok není malá suma, ale samozřejmě pokud bychom chtěli kupovat pozemky třeba v řádech desítek hektarů, jsou to milionové částky, a tam jsme odkázaní na dary. Je tu ovšem i praktická stránka věci. Pro nás má smysl půda, která se dá použít k obhospodařování, a to i logisticky – aby to nebyl kus pole někde uprostřed velkého lánu, na který se člověk nedostane. Musí se sejít dvě věci, půda a zároveň někdo, kdo na ní bude hospodařit. Nemá pro nás smysl získat půdu, se kterou pak nebudeme moci hospodařit. Pronajímat ji ke konvenčnímu obdělávání není náš záměr.

Takže to spíš funguje tak, že se sami ozvou lidé, kteří vědí o nějaké půdě. Buď se nabízí k odkupu, nebo jsou tam zemědělci v nájmu a hrozí, že o půdu přijdou, a poprosí nás, zda bychom nebyli schopni jim ji vykoupit a pronajmout. Vedle poškozování půdy je totiž druhý problém spekulace s půdou. O půdu je velký zájem, majitelé neustále dostávají dopisy od spekulantů, kteří od nich chtějí půdu vykoupit, aby ji zase prodali se ziskem investorům, kteří do ní chtějí uložit peníze. K půdě není vůbec jednoduché se dostat.

Foto: Ondřej Besperát

Jaké podmínky musí dodržovat zemědělci, kterým Nadace pronajímá půdu?

Požadujeme šetrné hospodaření, ideálně ekologické, v nejlepším případě biodynamické. Chceme, aby zemědělec měl certifikát ekologického zemědělství, ale jsme schopní přihlédnout ke konkrétním případům. Někteří zemědělci třeba hospodaří ekologicky, ale jsou malí a certifikace je pro ně velmi nákladná. Druhá věc je, že i v rámci ekologického zemědělství je vztah k půdě různý. Pro nás je důležité, jak se s půdou nakládá. Třeba u Bemagra jsme je požádali, aby sami sepsali prohlášení o tom, jak se o půdu chtějí starat, aby se nad tím zamysleli v rámci osevních postupů, v rámci produkce. Ale jde také o krajinu. Důležitou součástí péče o půdu jsou protierozní opatření, což souvisí s tím, co se děje s krajinou. I toho si všímáme.

Jak funguje nadace uvnitř? Jak je nastavená rozhodovací struktura?

Máme správní radu, ale neuvědomuji si, že bychom o něčem hlasovali, většinou o věci debatujeme tak dlouho, až se shodneme. Třeba teď ohledně toho nového zemědělce to nebyl úplně jednoduchý případ. Společně s manželkou vybudovali malý zemědělský podnik se zpracováním, vzděláváním a dalšími sociálními aktivitami. Ale rozvádějí se a on tam zůstává sám. Museli jsme zvážit, nakolik je to stabilní, perspektivní, jestli se to celé nesesype, když to bude jenom na něm. Pozvali jsme si ho, povídali jsme si s ním, dva z nás se byli podívat přímo na místě a poreferovali ostatním. S vědomím všech těch rizik jsme se shodli, že do toho půjdeme. Podnik je sympatický tím, co dělá, vypadá to, že lidí je tam víc, takže by to mohlo fungovat a chtěli bychom tomu pomoci.

Nadace Pro půdu trochu zpochybňuje současný ekonomický model. Počítá se s tím, že půda není vlastněná soukromě, že vlastníkům půdy nejde o zisk. Je v tom záměr, vytvářet nějakou ekonomickou alternativu?

Na počátku byl zcela konkrétní impuls od majitele půdy, který řekl, nechci, aby ta půda záležela na mé libovůli. Ale v našem okruhu jsou lidé — nejsou třeba přímo ve správní radě, ale nějakým způsobem byli u zrodu Nadace — kteří se zabývají myšlenkami, že je potřeba stávající ekonomický systém změnit, alespoň ve vztahu k vlastnictví půdy, nebo možná k vlastnictví výrobních prostředků obecně. Naší ambicí není dělat nějakou revoluci, ale na druhou stranu chceme ukázat, že je tady alternativa. Nikomu ji nenutíme, určitě nechceme půdu někomu zabavovat nebo zestátňovat a podobně. Ale vnímáme, že je špatně, když je půda v soukromých rukou lidí, kteří bezohledně jedou jenom na zisk. Pořád si uvědomujeme, že to je velmi citlivá otázka, je to samozřejmě to první, co lidé využijí jako protiargument, že chceme půdu někomu brát.

Pro většinu lidí je dnes soukromé vlastnictví modlou, něčím, o čem nejsou ochotni diskutovat nebo přemýšlet. Ale to, do jakého stavu se půda dostává, co se děje se spodní vodou, je prostě špatné. Já někdy napůl z legrace říkám, že sice máme obraz praotce Čecha, který přišel na Říp, rozhlédl se, viděl, jak je tady úrodná země a rozhodl se tu zůstat, ale možná se blížíme k době, kdy ten poslední potomek zase shromáždí lidi a z té pustiny, kterou jsme z té kdysi úrodné krajiny udělali, bude muset odejít. Stačí si vzít posledních sto let: zem, ve které žijeme, jsme opravdu zdevastovali. Myslím si, že je potřeba s tím něco udělat a nebát se možná i trochu zatřást modlou soukromého vlastnictví, jde-li tedy o půdu a výrobní prostředky.

Foto: Ondřej Besperát

Nakolik vlastně může farma fungovat jako podnik? Nakolik může být zemědělec podnikatelem, nakolik to může fungovat tržním způsobem?

Zemědělství celoevropsky stojí na dvou pilířích, jeden pilíř je odbyt a druhý jsou dotace. Sám odbyt by při struktuře kupních cen a potažmo ceny potravin evropské zemědělce neuživil, o tom je celá evropská společná zemědělská politika. Zemědělci se dotují a bere se to řekněme jako příspěvek k péči o krajinu. To ale na druhé straně nestačí, musí taky něco produkovat a prodávat, aby měli i ten druhý pilíř. Bez toho, aby zemědělec byl podnikatelem, se neobejde.

Právě k zemědělským dotacím jsem trochu mířila. Myslíte, že jejich aktuální nastavení je smysluplné?

To je velmi složitá otázka, na kterou se těžko odpovídá. Ten systém je tak zaběhlý, že se těžko dá uvažovat o tom, že by to bylo jinak, že by dotace nebyly a že by zemědělci prodávali potraviny nebo produkty za takové ceny, aby jim to zaplatilo produkci. To by znamenalo změnu celé struktury ekonomiky. Potraviny by musely být daleko dražší, ale zase by to ušetřilo obrovské sumy, které jdou do zemědělství ve formě dotací. Čili by daně byly zase k dispozici na něco jiného, nebo by se nemusely platit takové daně, čímž by se potraviny mohly zase zlevnit. To je makroekonomická otázka. V každém případě systém dotací pokřivuje vztahy. Zaměstnává armádu byrokratů, a co mně na tom vždycky nejvíc vadilo, zemědělec je postavený do role žebratele o almužnu. Stát mu ji sice dá, ale chce po něm obrovskou byrokracii a zároveň ho neustále vystavuje kontrolám. Je vlastně v pozici potenciálního zločince, zloděje, defraudanta.

Zemědělec tak není někdo, kdo něco přináší krajině a lidem, ale příjemce sociálních dávek, na kterého se ostatní dívají skrz prsty. Když jsem kolem roku 2004 budoval ekologické zahradnictví na produkci zeleniny v Camphillu v Českých Kopistech a chodily nám kontroly, vnímal jsem to jako hodně ponižující. Celý ten vztah nepovažuji za dobrý. Ale aby se to změnilo, to by musel nastat zásadní zvrat v nastavení společnosti.

A jak by to mohlo, nebo mělo vypadat jinak? Máte nějakou vizi?

Představa, ke které se kloním, vychází z hnutí antroposofie, biodynamického zemědělství. Základní myšlenka je, že ekonomika by měla být postavená na principu solidarity, a ne konkurence. V praxi je to myšlenka takzvaných asociací čili uskupení spotřebitelů, obchodníků a producentů, kteří společně hledají jak množství a strukturu produkce, tak optimální cenu, aby to umožňovalo koupi spotřebitelům a zároveň to pokrylo náklady producentům. Je to model úplně jiné ekonomiky. Ne ekonomika řekněme globální bez bariér, ale na druhé straně ani ekonomika centralizovaná, která tady byla za socialismu. Jde o ekonomiku sestávající z takových buněk, lokálních jader, která vzájemně spolupracují.

Vy jste po škole pracoval na několika biodynamických farmách. Jaké pro vás bylo to první setkání s biodynamikou?

Dostudoval jsem v roce 1990 specializaci integrovaná ochrana rostlin, takže o ekologickém a biodynamickém zemědělství už jsme se něco dozvěděli ve škole. Ani ne tak od našich pedagogů, jako spíš od externistů, kteří nám jezdívali přednášet a byli třeba otevřenější nebo znalejší. V roce 1991 jsem se dostal na rok — a pak jsem tam zůstal celkem tři roky — do jednoho biodynamického zahradnictví v Německu. Dvanáct hektarů zeleniny s velmi pestrým sortimentem, a tím i velmi intenzivním pěstováním s vysokou potřebou ruční práce. Pracovalo tam hodně lidí, byla to taková mezinárodní komunita. Produkovali jsme čerstvou zeleninu pro zdravé výživy ve Stuttgartu a okolí, to je velká aglomerace s poměrně silnou alternativní scénou. Je tam spousta prodejen zdravé výživy, na rozdíl od našich prodejen tu ale velký podíl sortimentu tvoří čerstvá zelenina, ovoce nebo mléčné produkty. Ráno jsme sklidili zeleninu podle objednávky, kterou jsme dostali přes noc, v poledne si to odvezli do velkoobchodu, tam se zboží přerozdělilo, přes noc se rozvezlo do prodejen a druhý den ráno bylo na pultě. Přepravovaly ho chladicí vozy, takže bylo naprosto čerstvé.

Foto: Ondřej Besperát

V čem to bylo odlišné od toho, co jste znal ze školy?

Ve škole nebo na praxích nám tvrdili, že bez chemie to nejde, strašili nás chorobami a škůdci. V zahradnictví jsem viděl, že to jde velmi dobře a že produkty jsou vzhledově naprosto srovnatelné s tím, co se u nás s veškerou chemií produkovalo v nejlepších jednotných zemědělských družstvech. Ale vnitřní kvalita je nesrovnatelně vyšší. Viděl jsem tam zároveň, co jsme u nás tenkrát ještě ani netušili, jak obrovská konkurence je v Evropské unii v potravinách, a to i v těch ekologických, dokonce i v biodynamických. Zelenina musí mít naprosto bezvadnou vzhledovou kvalitu, aby se dostala ke spotřebitelům. To nebyla otázka, jestli jde ekologicky vypěstovat krásnou zeleninu. Prostě to jít muselo, nepřipadalo v úvahu, že by zelenina mohla být jiná než prvotřídní.

Před pár lety jsem slyšela vaši přednášku, kde jste mluvil o denním režimu biodynamické farmy.

Jedna stránka byla ta odborná, která mě tam velmi oslovila. A druhá ta sociální. Začínali jsme v šest hodin ráno, sešli jsme se v hale, kde už visela objednávka z velkoobchodu, a dopoledne se tam shromažďovala objednaná zelenina. Ale začínali jsme písničkou, nejdřív jsme si společně zazpívali. To pro mě ze začátku bylo hrozné trauma, ale má to něco do sebe. Pak jsme si přečetli objednávku a rozdělili si práci. Nebylo to tak, že by tam byl šéf, který by řekl: ty budeš dělat tohle a ty tohle. Přečetlo se, co je potřeba do oběda udělat, a pak se jednotliví lidé v kolečku hlásili, kdo kam půjde. Každý musel přemýšlet nejenom, co ho baví, ale jak to udělat, aby se ta objednávka stihla, aby všechny práce byly pokryté. Pak se pracovalo do osmi a potom byla hodinu přestávka na snídani, kde jsme si zároveň něco četli, povídali jsme si, jaká je konstelace ten den, řekla se nějaká průpověď, něco jako meditace. A na konci snídaně byla zase pracovní porada, kolik už se toho sklidilo, kolik ještě chybí, zase se to přerozdělilo a zase každý řekl, kam půjde. Člověk tam byl úplně jinak součástí celku. Takhle to tam fungovalo ve všem. Samozřejmě nějaké investiční a strategické věci rozhodovali majitelé. Ale zaměstnanec, praktikant, učeň, tam měl úplně jinou míru zodpovědnosti, než je zvykem.

Biodynamické zemědělství může působit trochu ezotericky. Mluví se tam o kosmických silách, zakopávají se kravské rohy do země a podobně. Jak odpovídáte skeptikům, kteří tohle vnímají jako nějaké šarlatánství?

Pokud je to skeptik, materialista, a chce s tím jenom polemizovat, nemá smysl se přít. Dá se o tom ale určitě povídat s někým, koho zajímá, proč se ty věci tak dělají. Biodynamika je postavená na jiném světonázoru, jiném filosofickém přístupu ke světu. Vychází z toho, že prvotní je vědomí a hmota je druhotná, tedy z idealistického názoru na svět, ne materialistického. Stůl, u kterého sedíme, nejdřív někdo vymyslel, měl ho ve vědomí, a teprve pak vznikl ve hmotě. Stejně tak je to v přírodě. Hmota je vlastně jen ztuhlý proces, který probíhal v duchu. Když se na to člověk dívá takhle, dívá se úplně jinak třeba na homeopatii. Látky, na které my se fixujeme, jsou jen výsledkem nějakého nehmotného procesu. Biodynamika pracuje s procesy, látky používá jen jako nosič pro sílu, pro energii, kterou je potřeba uvolnit a dodat. Tak se to dá vysvětlit u konkrétních věcí, které se používají, třeba u preparátů. Ale je to i celkový pohled na člověka, jestli ho chápeme jako hmotné tělo, jehož funkcí je vědomí, nebo jestli se na to díváme tak, že člověk je vědomí, které na sebe bere tělo, ale které trvá i po smrti. Jestli smrtí všechno končí, nebo nekončí — to je zásadní otázka, kde se to láme.

Foto: Ondřej Besperát

Zmiňoval jste biodynamickou certifikaci. V hospodaření je celá řada vlivů, záleží i na zemědělci, jak se vztahuje k půdě nebo ke zvířatům. Na druhou stranu certifikace vyžaduje standardizaci, pevná pravidla, která lze kontrolovat. Nakolik je možné tyhle dvě věci skloubit?

Certifikace vždycky znamená nějaké omezení, nezachytí všechny vztahy. Je to dvousečná zbraň. Na druhou stranu, pokud chceme garantovat spotřebiteli, že produkce probíhala nějakým způsobem, je to asi hlavní cesta. Jinou cestou by byla důvěra, kdy spotřebitelé producenta znají a nepotřebují certifikaci. To jde jenom v omezené míře. Takže certifikace je taková úlitba bohům. Jejím smyslem je to celé udělat transparentní a bezpečné, ale samozřejmě to také znamená kontrolu, která je vždycky spojená s určitou nedůvěrou a nerovností. Taky je otázka, co se vlastně do směrnic zakotví. Spousta věcí se zakotvit nedá, záleží to na vztahu, ale je to alespoň pokus. Ve vztahu ke zvířatům se definuje, v jakých podmínkách budou žít, jaké ustájení, jaké krmení, jaká veterinární péče se jim bude poskytovat. Biodynamické směrnice se liší od běžných směrnic v tom, že na jednu stranu mají některá nařízení přísnější než v ekologickém zemědělství, a na druhou stranu mají ještě doporučující část. V každé kapitole je ještě navíc, co by zemědělec měl, mohl, co by bylo dobré, kdyby dělal pro zvířata, pro krajinu, pro rostliny. To je ta oblast, která není pevně daná, ale slouží k orientaci.

Biodynamické zemědělství je poměrně rozšířené v Německu, Švýcarsku, Nizozemí. U nás, pokud vím, tolik rozšířené není. Proč?

Biodynamické zemědělství se, jak jsem říkal, opírá o idealistický světonázor, a bylo proto za socialismu zakázané. Jednomu statku ve východním Německu se povedlo překonat celou dobu existence NDR, přežili to a mají dlouholetou tradici. Ale jinak se kontinuita přerušila. Na Západě byl problém během druhé světové války, ale po válce to běželo dál a mohlo se tam svobodně rozvíjet celé antroposofické hnutí. My tu máme za sebou přece jen čtyřicet let ateistické výchovy, která byla nutně spojená s materialismem a materializací myšlení. V lidech se hodně hluboko zakotvil materialistický světonázor a skepse vůči všemu jinému.

Poslední otázka se týká právě antroposofie. Ten systém je velmi komplexní, dotýká se celé řady odvětví lidského života. Je tam něco, co vám třeba osobně nesedí, nebo kde jste si to musel více upravit ke svému obrazu?

To pole je opravdu široké, jsou to jednak praktické aplikace v různých oborech lidské činnosti, a jednak je tam komplex Steinerem zprostředkovaného poznání. To je celá kosmologie, která se týká vývoje vesmíru a Země, a je zcela odlišná od běžné přírodní vědy. Antroposofie se dívá jinak i na biologickou evoluci. Není to kreacionismus, ale určitá třetí cesta. Třetí cestu vidí antroposofie i v uspořádání společnosti. Není to tržní kapitalismus ani socialismus s plánovitým hospodářstvím. Je to velmi komplexní a ne všude to člověka osloví tak, aby hned jásal. Ale pokud není předpojatý a postupně se s tím seznamuje, nachází opodstatnění. Alespoň u mě tomu tak je.



reklama

 
Další informace |

Text vznikl díky podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Rozhovor původně vyšel v časopise Sedmá generace 1/2019.

foto - Sovová Lucie
Lucie Sovová
Autorka je doktorandkou na katedře Environmentálních studí FSS MU a nizozemské Wageningen University. Zajímá se o cestičky kolem ekonomického systému a ve své dizertaci zkoumá české zahrádkáře. Ráda pěstuje zeleninu a píše pro časopis Sedmá generace.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (31)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

pp

pavel peregrin

11.3.2019 13:27
Jako zemědělec s pánem v mnohém souhlasím, ale diskuze na toto téma by zabrala mnoho a mnoho hodin. Ve stručnosti se dá říci, že současný neutěšený stav je v rozhodné míře vyvolán počtem lidí v zemědělství, kdy práce, které dříve vykonávalo např. deset lidí, musí dnes zvládnout jeden člověk. Samozřejmě za pomoci odpovídající techniky, která s sebou přináší tato negativa. A mladí se dnes do zemědělství nehrnou a v dohledné době ani nepohrnou. To by se musela nějak významně změnit celospolečenská sociální a ekonomická situace. Dotace nyní v podstatě udržují sociální smír, protože, ruku na srdce, rozhodující většina lidí je zvyklá na to, že potraviny jsou v podstatě levné a dostupné a nepřemýšlejí o tom, že by to taky mohlo být jinak.
Odpovědět
MS

Milan Sekera

11.3.2019 15:35 Reaguje na pavel peregrin
Ano, takové diskuze by zřejmě trvaly dlouho, ale je jich potřeba!!! Nejhorší na tom všem je, že současná "zemědělská vrchnost" asi neví o zemědělství a hospodaření s půdou i vodou v ní naprosto nic!!! Můj bývalý spolužák ze střední sedí jako generální řiditel meliorací na ministerstvu zemědělství. Měl by si pamatovat a vědět to co já!!! Ale je to "pražský synek" s "tlačenkou", co se nabifloval na hodinu a druhý den nevěděl nic...........i tak se dá vystudovat na zemědělského inženýra a za jméno si připojit "CSc" Je jiná doba, letos mi bude šedesát a na jakoukoliv revoluci, ani na tu zemědělskou, už dávno nemám!!! ;o)
Odpovědět
pp

pavel peregrin

11.3.2019 16:18 Reaguje na Milan Sekera
Takových inženýrů teoretiků jsem poznal za život také dost. Neříkám, že teorie není potřeba, ale pro řízení čehokoliv je potřeba, aby byla též podepřena tvrdou praxí.A to se nám zoufale nedostává.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

11.3.2019 19:43 Reaguje na pavel peregrin
Omlouvám se za špatnou stylizaci-slovo "potřeba".
Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

11.3.2019 13:43
Problematika půdy je nesmírně důležitá.
Pominu-li ,co říká autor příspěvku, chci upozornit na jednu veledůležitou věc.
Půda je m.j. přirozený chladič, který odparem ochlazuje své okolí. Hospodaření na velkých plochách rozhoduje o způsobu distribuce sluneční energie v území. Množství zjevného tepla uvolňovaného z 20 km2 odvodněné plochy je srovnatelné je s instalovaným výkonem elektráren v ČR. ( 12 000 MW ).
Za jasného letního dne absorbuje 1m2 půdy až 6-8 kWh/m2 energie. Pokud není povrch chráněn vegetací ,anebo dostatečně vlhký, dochází k přeměně sluneční energie většinově (+ - 70% ) do tzv. zjevného tepla, které se projevuje nárůstem teploty k 50C a vede k dalšímu vysušováním okolí.

Význam zdravé půdy jako rozhodujícího faktoru pro tvorbu mikroklima/lokalita není vůbec společensky doceněn. (zajisté vč. vhodné vegetace)

Její současný stav je bohužel katastrofální. A každý, kdo se o půdu skutečně stará si zaslouží uznání a podporu.

Kdy nastane změna ? To bude poté, co dojde ke kolapsu, který nás ovšem bude stát mnohonásobně více než by stála dnešní revize kořistnického přístupu k půdě i lesům.

Nebude to trvat staletí, ani desítky let. Splní-li se prognózy odhadu počasí na další čtyři roky (horka,sucha) vypijeme si hořký kalich poznání do dna nejpozději do 2025.


Odpovědět
MS

Milan Sekera

11.3.2019 15:26
Souhlasím s devastací půdy, už několikráte jsem v tomto smyslu komentoval na Facebooku naše ministerstvo zemědělství, popřípadě členy zemědělského výboru PČR. Nesouhlasím však s tím, že bylo za socialismu vše špatně. Například hnojení chlévským hnojem bylo většinou nedostatečné a dařilo se jen někde jednou za čtyři roky pole prohnojit. Jedná se o zlepšování půdní struktury, o tak zvaný Humusojílovitý sorbční komplex. Kejdové hospodaření nebylo šťastným řešením,protože chlévský hnůj se slámou má nejméně rok vyzrávat na hnojišti, než se vyveze na pole. Chemická hnojiva půdní strukturu rozmývají a zvyšují nepropustnost půdy do spodních vrstev. Jinak zhurňování půdního podloží je bolest trvající 30 let, protože to je ta doba, kdy se neprovádí dostatečně hluboká orba a tak zvané šachtování (dlátování). Odmítám také vliv vlastnictví půdy. Skutečný vlastník a hospodář nemůže hledět jen na momentální zisk, musí myslet hodně dopředu a dodržovat osevní plánování. Takový hospodář se stará, oře a šachtuje, dokonce v zimě zaorává sníh,aby dostal do půdy co nejvíce vody!!! Ve vodě se rozpouští živiny pro rostliny a prostřednictvím osmotického tlaku jsou rostlinami vstřebávány - proto je voda nositelem života!!! Dotace - byly by v pořádku, kdyby byly správně směrovány!!! Směrovat je na pěstování a chov potřebnýách plodin a zvířat, ale také kontrolovat, jsou-li správně využívány. Nelze přiznávat dotace na pěstování pšenice a pěstovat řepku!!! Mám "jen" střední zemědělskou školu, ale mám pocit, že by autor článku, byť vysokoškolsky vzdělaný, měl ještě hodně co dostudovat!!! ;)
Odpovědět
pp

pavel peregrin

11.3.2019 21:26 Reaguje na Milan Sekera
S dovolením bych uvedl některé Vaše výroky na pravou míru. Hnojení chlévským hnojem- při tehdejším běžném zatížení hektaru dobytčí jednotkou ve velké většině neumožňovalo hnojení hnojem víckrát jak jednou za čtyři roky, což je však na běžných půdách dostatečné. Kejdové hospodaření je jednodušší, při správném použití kejdy téměř tak hodnotné jako hnůj. Ostatně dnešní moderní provozy jsou na kejdě založeny v převážné míře. Zhutňování je problém, vyvolaný zčásti nevhodnou technikou a do jisté míry hnojivy, ale orba samotná ho neřeší, pokud se její hloubka nestřídá. Stejná hloubka orby po delší dobu přispívá k utuženosti stejným dílem. Pokud se k přípravě půdy používají kypřiče, např. typu KARAT,SIMBA apod., blíží se to velice pluhu pouze s tím rozdílem, že nedojde k tak dokonalému zaklopení hmoty. Ale výkon je 2-3x větší, nehledě k tomu, že tato technologie umožňuje obdělat i půdy těžké, kde orba a její následné ošetření je téměř nemožné. Zaorávka sněhu v zimě je docela problém, protože na jaře půda daleko pomaleji prosychá a zpoždují se jarní práce. Dobrý hospodář se snaží, aby měl zoráno-ideálně- k 11.listopadu. Samozřejmě to speciálně dnes zdaleka vždy neplatí,třeba v případě pozdních vyorávek cukrovky. Dotace jsou a budou problémem, bohužel je na nich postavena celá Evropa a my nemůžeme být vyjímkou.To by byla ekonomická sebevražda. Dotace ale jen dorovnávají to, co bychom jako zemědělci měli za komodity požadovat. My cenu bohužel netvoříme,byla, je a asi i v dohledné době je nám určována. Znáte nějaké jiné podnikatelské prostředí, kde tomu tak je?
Pan Hradil je alternativní zemědělec, jak jsem již psal, samozřejmě s mnoha jeho myšlenkami lze souhlasit, ale celkově je je to spíše taková teorie, o skutečné praxi, myslím, mnoho neví.
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

11.3.2019 18:24
Čistírenské organické kaly na ekologickou skládku a na spalování slámy vyplácet dotace. Chlévská mrva se musí omezit! Maso je nezdravé a skot produkuje skleníkový metan. Takto uvolněná půda se může využít na produkci biohmoty pro OZE. Chemie je čistá a dodávaná ekologicky certifikovanými dodavateli. Vše mnou napsáno je ekologistické a doloženo tabulkami a certifikáty!
Odpovědět
pp

pavel peregrin

11.3.2019 19:45 Reaguje na Michal Ukropec
Ale nemyslíte to vážně, že ne?
Odpovědět

Jan Škrdla

11.3.2019 21:52 Reaguje na pavel peregrin
Domnívám se, že je to myšleno ironicky, takový pokus o hodně černý humor.
Bohužel to ale vystihuje dnešní praxi v zemědělství (něco ve stylu bude líp), alespoň ve většině případů.
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

13.3.2019 08:32 Reaguje na Jan Škrdla
Je to tak. 40% potravinářské produkce jde na biopaliva všeho druhu. Skotu máme cca 1/3 původních stavů. Neustále se tady straší kontaminací spodních vod močůvkou! Chlévská mrva sotva stačí na kukuřici pro siláž. Jiná pole mají smůlu, o loukách ani nemluvím. Takže stav půdy je jinačí než před lety. Ale v souladu s ekologistickou legislativou.
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

13.3.2019 08:21 Reaguje na pavel peregrin
Já ne! Ale ekologisti, kteří tuto legislativu prosadili ano! Jelikož ale Stropničtí nesplnili zadaný úkol, budou konečně některé lobbingové agentury ( DUHA a spol ) odstřiženy od drobných přispěvatelů ( ANOfert ) i státu.
Odpovědět
MS

Milan Sekera

11.3.2019 22:54 Reaguje na Michal Ukropec
Milý pane, vaše tabulky a certifikáty jsou v zásadním rozporu s praxí ověřenou staletími!!! Mikroorganismy v půdě musí být z něčeho živy a to jim ta vaše chemie nedovoluje. Dostudujte si potřebné a nebudete tu lidem pro srandu. ;o)
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

13.3.2019 08:33 Reaguje na Milan Sekera
Už jsem reagoval výše.
Odpovědět
ph

pavel hašek

11.3.2019 21:29
Jsem zemědělec s celoživotní praxí v prvovýrobě, o půl generace starší než autor. S tím, že je naše půda zdevastovaná, bez života, kontaminovaná přebytkem chemie nelze jinak než souhlasit. Nemohu ale souhlasit s tím, že za minulého režimu bylo celé zemědělství špatné. Mnoho let jsem sloužil na státním podniku, dlouhodobě jsme hnojili hnojem 23% orné půdy, pěstovali jsme na tehdejší dobu hodně, asi 8% řepky v osevním postupu, pěstovaly se vojtěšky (na bílkovinné úsušky), jetele, hrachy..., kukuřice bylo také hodně, asi 12% z orné půdy. Devastace půdy chemií byla minimální (ale už i tenkrát někde byla), agrochemie byla přídělová, tedy omezená. Už tenkrát bylo ale chybné slučovat v osevním postupu stejné plodiny "do bloků".
Z mých zkušeností vím, že největší devastace půdy nastala až po sametové revoluci. A obávám se, aby všechy ty napáchané škody neukočila až další revoluce! Viníci jsou jasní, jsou to naši kormidelníci se špatně nastavenými mantinely, jako by se úplně zapomnělo na to, co se vždy učilo už na střední!
Jak se dívám na nadaci pro půdu, tedy soukromou organizaci? Připadá mi to jako obrovský tunel směřující k ovládnutí majetku. Dle mého názoru by vlastníci půdy měli být pouze fyzické osoby v omezeném rozsahu (řekněme do 20ti ha)se zákazem slučování vlastnictví, vlastnictví půdy právnickými osobami je zcestné, zbytek půdního fondu pouze v rukou státu, ten by jí pronajímal k hospodaření, ale s nekompromisní kontrolou způsobu hospodaření.
Věřím, že výše popsané je pouze jediná cesta jak se ze současného nedobrého stavu dostat ven. Už dlouho, jako noční můra mě straší představa, že se jednoho dne ty skleněné dveře od supermarketu neotevřou, bude na nich viset papír "Nedovezli, nemáme"..., a co potom?
fous
Odpovědět
MS

Milan Sekera

11.3.2019 23:10 Reaguje na pavel hašek
Pavle Hašku, já vám tleskám a ve všech bodech souhlasím. Je vidět, že jste praktik s dlouhou praxí a své vědění máte ze zkušeností a nikoli vyčtené z papíru, tabulek a certifikátů. Ale, jak už zde bylo uvedeno, je potřebná i teorie a nové metody - pokud nejsou kontraproduktivní. Oba moc dobře víme, jak bylo oslabeno základní stádo hovězího skotu, tudíž zemědělci jsou ochuzeni o chlévský hnůj a ten je pro zemědělskou výrobu stejně nutný, jako voda. Kdyby nám EU uměle nesnižovala stavy, nemuselo by se hovězí maso dovážet, bylo by lacinější a bylo by čím hnojit!!! Napadlo mne, že by mohlo,alespoň částečně pomoci zelené hnojení, ale plně by chlévský hnůj nenahradilo. Nemůžeme se však divit dopadům, když kapitány našeho zemědělství nebyli zemědělští odborníci, ale například řezníci a ti viděli krávu nejradši bez kožichu a naporcovanou. I ta likvidace celých stád při podezření na nemoc šílených krav, byla vyvolaná z EU. Naše masokostní krmné moučky byly zpracovávány podle ČSN při 80 °C, zatím co ty z EU jen při 60 °C a to zřejmě (zvláště při nedodržení technologie) na zničení původců nemocí nestačilo. Vše se řešilo šmahem a místo karantény a odloučení podezřelých kusů, se ihned vraždilo a spalovalo. Možná by někdo řekl, že se staly chyby. Já tomu nevěřím, podle mne to byl záměr, jak zničit naše fungující zemědělství a přinutit nás tak kupovat cizí, nekvalitní a drahé maso!!!
Odpovědět
mr

12.3.2019 16:05 Reaguje na Milan Sekera
Politici žvaní leda o politické odpovědnosti. Trestně-právní odmítají. Hádejte, proč asi ...? Jenže je národ volí stále dokola už 30 let.
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

13.3.2019 08:35 Reaguje na pavel hašek
Asi tak.
Odpovědět

12.3.2019 07:14
I v podniku nebo na statku se dá hospodařit bez hnoje či kejdy, ale předpokládá to zařadit zelené hnojení a hlavně jeteloviny, ty tvoří páteř osevního postupu. Logická otázka je, co potom s nimi, pokud nejsou využity jako bílkovinná složka pro přežvýkavce. Pokud se v okolí ještě někde vyskytuje sušička a mají zájem, je možné zelenou hmotu prodat na úsušky. Když to zhruba spočítám, na založení 1 ha jetele je zapotřebí 12kg jetelového semínka po asi 100,-kč, jako krycí plodina oves řekněme 30-35 kg x 8kč, dále práce na založení porostu( orba, vláčení, setí). Dejme tomu za další 2000,- kč, počítáno fixní a variabilní náklady podniku. Jsme na nějakých 3500,- kč a k tomu musíme připočítat nájemné, které např, v mých podmínkách činí i s daní skoro 5000,- Kč. Dohromady tedy tedy 8500,- Kč na založení jednoho ha jetele či vojtěšky. Vojtěška je výhodnější, neb se dá pěstovat minimálně na tři-čtyři užitkové roky, čímž se náklady ředí. Mám spočítáno, že následné seče a v případě jetele v druhém roce ponechání na semínko se náklady vrátí- myslím tím v případě úsušků. Horší to je, pokud není možné hmotu takto zužitkovat. Pak se subjekt musí smířit s tím, že tuto plodinu bude dotovat ze svého, ale je samozřejmě potřeba započítat předplodinovou hodnotu, množství posklizňových zbytků sloužících jako zdroj primární organické hmoty.Tudíž jde to, ale musí se chtít. Co se týká obnovení živočišné výroby, není to zdaleka tak jednoduché, jak si možná ti neumětelové na ministerstvu představují. Získání povolení je v dnešní době neuvěřitelně složité, my když budovali vak na kejdu, trvalo to prosím celých 7!!! let!! Bez přehánění, papíry na to jsou! Dále je zde veliký, až zuřivý odpor veřejnosti, bohužel i té vesnické. Každý kecá o ekologii, rozplývá se nad romantickým stádem, spokojeným vepřovým-ale proboha hlavně ne u nás nebo nedej bože, za mým plotem! Bohužel vím, o čem mluvím. Tam, kde jednou živočišná skončí, je těžké, ba nemožné ji znovu obnovit. A jen na závěr- v osevním postupu máme 48% obilovin, 12% řepky, 15% jetelovin, 15% luskovin, 5% olejného lnu a zbytek travina na orné půdě. Kukuřici žádnou. To je myslím si na dnešní poměry velice slušná diverzita.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

12.3.2019 07:16 Reaguje na
Omlouvám se, předchozí článek jsem psal já, nějak to vypadlo.
Odpovědět
mr

12.3.2019 15:58 Reaguje na
Musel jsem se kdysi už zasmát: ukázali ve zprávách babu okolo 35 let, jak bouří v obci spoluobčany a sepisují petici za zrušení prasečáku, jelikož jim to smrdí a znehodnocuje jim to tak jejich novostavby. Ta farma tam stojí min. od konce 60. let. Nedočkal jsem se ale dotazu, zda si zjistila, kde vůbec staví. Naši předkové si půdy vážili jako majetku hodnoty největší. Dnešní mocipáni k ní přistupují ve stylu "po nás potopa" a všechno dovezem. To samé s lesem. Pak jsou všichni překvapení z extrémního počasí prakticky po celý rok. Není se ale čemu divit, jsou jedni z nás - a přečtěte si kolikrát diskuzi k těmto tématům. Je až neuvěřitelné, jak jsme nevzdělaní v této oblasti.
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

13.3.2019 08:38 Reaguje na
Gratuluji.
Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

12.3.2019 09:18
Vidím, že jsem se ocitl v dobré společnosti praktických zemědělců.

Prosím, můžete mi odpovědět na otázku jakým způsobem byste doporučovali napravit velké plochy (30 a více ha) degradované zemědělské půdy ? (zhutnění, bez organiky,vsakovací schopnost mizerná).
Doposud-cca 20 let- pěstováno kukuřice,řepka,obilí , jílovité podloží. Půda v pronájmu od drobných vlastníků.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

12.3.2019 19:44 Reaguje na Miroslav Vinkler
Dobrý večer.Pokusím se odpovědět,ale neuvedl jste, jak vás tlačí ekonomika a čas. Jednoznačným favoritem, který řeší uvedené problémy, jsou jeteloviny. Je zde pouze jeden problém, co s hmotou, zda ji máte možnost nějak zpracovat. V nejhorším případě a pro tyto účely dostačující by bylo mulčování. Teď dále- jaký typ půdy máte z hlediska obsahu jílovitých částic, jednoduše řečeno, jedná se o půdy střední nebo jílovito-hlinité, případně jílovité? V případě středních půd bych preferoval vojtěšku, v případě těžších až těžkých půd jetel z důvodů jejich rozdílné náročnosti na prostředí. Speciálním a nejúčinnějším opatřením je výsev pozapomenuté pícniny, vičence ligrusu, kterému se také pro jeho schopnost razantně rozrušovat podloží říkalo " lamač skal". Ale vičenec má rád půdy pouze stření, spíše zásaditého pH, těžké nesnáší. Tudíž po skončení cyklu pěstování jetelovin bych provedl orbu, zasel obilovinu a po její sklizni bych pole hloubkově prokypřil, zasel svazenku nebo hořčici, tu opět na na podzim zaoral a na jaře zasel hrách. Tím by měla být struktura opět vrácena k normálu. Samozřejmě, pokud máte přístup ke hnoji, po pšenici by se mohl rozmést a vhodné by bylo i vápnění. Musíte počítat s tím, dle míry degradace, že náprava nebude dříve jak za čtyři roky.
Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

13.3.2019 20:31 Reaguje na pavel peregrin
Děkuji za odpověď - je vidět , že máte potřebné praktické zkušenosti.
Doplňující otázka - jak jste na tom se srážkami za r.2018 ?

Tady, okolí Šumperka, mám za loňský rok 543mm, normál je 675mm.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

14.3.2019 06:58 Reaguje na Miroslav Vinkler
Měli jsme také deficit, ale vzhledem k tomu, že hospodaříme na těžších půdách, tak propad ve výnosu nebyl nijak dramatický, týkal se spíš luskovin a velmi raných pšenic. Letos je nasycenost ornice již v normálu, ale spodní vrstvy budou ještě pod limitem.
Odpovědět
TM

Tomas Mikus

13.3.2019 08:06
Půda je v hrozném stavu ale jak to změnit? rozhodně ne tím že se vrátíme o sto let zpátky a budeme tomu říkat ekologické zemědělství. První a nejdůležitější věc je ZRUŠIT DOTACE !!! to je jediný účinný způsob jak může zemědělstžví dostat reálný ekonomický rozměr když bude zemědělec závislí na tom co prodá skutečnému zákazníkovy. Bez dotací by nikdy nemohl vzniknout tunel bionafta a podobné hrůzy zemědělství je tou nejvíce destrukční činností člověka a musí sloužit pouze a jen k výrobě potravin to jediné ospravedlňuje likvidaci přirozeného biotopu a nahrazení monokulturní krajinou. Proto by mělo kromě kvality, což by neměl být luxus ale naprostá samozřejmost, být zemědělství založené na nejmodernějších technologiích aby zabíralo co nejméně místa. Co mě naprosto dovede rožhavit doběla jsou věty typu že zemědělec má pečovat o krajinu ??? tak děkujeme za péči a běžte dělat něco jiného, kde nebudete škodit tím nemyslím autora článku. Ne příroda nepotřebuje péči příroda potřebuje dostat prostor a čas a respekt k jejím zákonům. Výměra polí by se měla rozhodně zmenšit s tím souhlasím, ale svádět to třicet let po revoluci na bolševiky je už skoro drzost natvrdo bych stanovil maximální rozměr pole a minimální vzdálenost od druhého a od vodních zdrojů (jakýchkoliv vodních zdrojů). Za mě výhledově zakázat chemii zcela a už dnes drasticky omezit sledováním reziduí v potravinách a každý rok utahovat šrouby otevřít trh pro tzv GMO, které jsou ve skutečnosti mnohem bezpečnější než tzv klasické šlechtění. Měřítkem kvality a bezpečnosti nových odrůd by měl být výsledek (praxe v USA) a ne způsob jakým ho bylo dosaženo (praxe v EU). založit nové parky a rozšířit stávající. měřítkem kvality životního prostředí může být jen míra dlouhodobě stabilní biodiversity což znamená obnovit původní typy biotopů což pomůže obnovit přírodní rovnováhu včetně vody a půdy o které jste se zmiňoval. Ano půda je živý systém a je v katastrofálním stavu a je to výsledek "práce" českého zemědělce a jeho obrázek. nejen že si dotace nezaslouží, ale měl by platit za škody které v krajině způsobil.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

13.3.2019 13:27 Reaguje na Tomas Mikus
Pane, nevím jestli jste zemědělec nebo ne, ale píšete tady bláboly. Vy si asi neuvědomujete, že my jako zemědělci o dotace nestojíme, ale za předpokladu, že za svoje komodity dostaneme to, co nám náleží a to se pak samozřejmě patřičně projeví v cenách potravin. Dotace slouží jako pojistka sociálního smíru, navíc dotace v současné době ve velké míře pohltí nájemné. Na dotacích stojí a padá v současné době celé evropské zemědělství a mohu Vás ujistit, že v zemích jako Německo, Holandsko, Rakousko , Polsko apod, jsou mnohem vyšší. Já netvrdím, že je to dobře, ale je to holý fakt. Vámi navrhovaná opatření by řešila jen to, že dramaticky klesnou výnosy, nic víc. Ale dobře, ať klidně klesnou, ale to pak by se politici museli postavit čelem k lidem a oznámit jim, že za potraviny budou platit jako mourovatí a to nikdo v Evropě neudělá. Taková je pravda. A že zemědělci škodí krajině? Názor, který je dnes módní a donekonečna ho papouškují lidé, kteří o problematice moc nevědí. Co tedy říkáte na zábory nejkvalitnější ornice developery, stavebními společnostmi, výstavbou měst atd? TAM nevratně mizí to nejcennější, co tady máme, ale to nikoho nevzrušuje. A mohu Vás ujistit, že půda není zase v tak katastrofálním stavu, je to spíše lokalita od lokality.
Odpovědět
mr

13.3.2019 13:38 Reaguje na pavel peregrin
Tady už dávno měla být stavební uzávěra.
Odpovědět
mr

13.3.2019 13:36 Reaguje na Tomas Mikus
Tak především vrátit hygienicko-potravinářské normy před 89. rok, jež lidovci ihned po sametu zlikvidovali, aby zničili náš trh. A klidně je ještě zpřísnit. Pak se tu nebudou prodávat sr.čky a určitě ubude i karcinogenních chorob. Tady lidi nadávají na potulného medvěda, že jich pár sežere, ale že se necháme všichni dobrovolně trávit, to už nikdo neřeší. Tu je v zemědělství tolik odborníků, ale žádný si ani nevšiml, že na polích neuvidíte už ani žížalu. K čertu se všemi ...
Odpovědět
pp

pavel peregrin

13.3.2019 15:33 Reaguje na
Víte, ten vývoj se nedá asi zastavit, to není jen u nás, ale v podstatě v celé Evropě a světě. Populace přibývá a ž...rát chtějí všichni a bohužel nadmíru. Do této situace byli zemědělci dotlačeni a vmanévrováni nesmyslnou politikou, Luxem počínaje.To, že v současné době je jen pár komodit, které se ještě vyplatí dělat, není vina nás , zemědělců.Úmyslně opomíjím kořistníky půdy, kteří ji bezuzdně rabují. I takoví se vyskytují, ty ale nepočítám mezi nás.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist