„Byl jsem naštvaný, protože mi nikdo nepomohl se rychle dostat k odletové bráně. O dvě minuty jsem to nestihl. Když jsem dorazil, ‚gate‘ už byl zavřený a já viděl odcházet poslední pasažéry. Volal jsem (na personál), aby mě pustili, ale nedovolili mi to,“ píše Mavropoulos na svém facebookovém profilu.
Vypráví, že kdyby měl s sebou zavazadlo k odbavení, letadlo by na něj počkalo. A kdyby ředitel neziskové organizace International Solid Waste Association nevystřelil z předchozího letadla po přistání tak rychle, třeba by ho našel člověk, který byl pověřen ho vyzvednout.
Díky souhře všech okolností tak zůstal v Addis Abebě a původně nevydařenou neděli nyní popisuje jako svůj šťastný den. Letadlo, do kterého tak moc pospíchal, se totiž zřítilo šest minut po startu a všech 157 lidí na palubě zemřelo.
O tom, co se stalo, se Mavropoulos dozvěděl až poté, co chtěl nastoupit do dalšího spoje do Nairobi a cestu mu zahradila policie. „Z bezpečnostních důvodů“ mu pokračování v cestě nedovolila. U výslechu mu pak policisté vysvětlili, že je jediný pasažér, který do Boeingu 737 MAX 8 nenastoupil, a ptali se proč. „Strážník mi řekl, abych neprotestoval, ale modlil se k Bohu,“ píše Řek.
O chvíli později mu přišla SMS od kamaráda, že mělo letadlo nehodu. V tu chvíli si uvědomil, jak velké štěstí má. „Jsem vděčný, že jsem naživu a že mám tolik přátel, kteří mi dali pocítit svou lásku,“ dodává muž, který se měl v Nairobi zúčastnit schůze o životním prostředí pořádané Organizací spojených národů (OSN). Stejně jako nejméně devatenáct lidí, kteří tolik štěstí jako on neměli a osudný let ET 302 stihli, píše BBC.
Kromě Mavropoulose o štěstí hovoří i Ahmad Chálid, který let zmeškal kvůli zpoždění letadla při cestě z Dubaje. V Nairobi se později shledal se svým otcem. Ten už pomalu vstřebával informaci o zřícení synova spoje. „Byl jsem v šoku, ale krátce nato mi syn zavolal a řekl mi, že je pořád v Addis Abebě a že do letadla nenastoupil,“ líčí Chálid starší.
Příspěvek Antonise Mavropoulose:
