Méně alibismu a provinčnosti. Praha by měla přistupovat k otázce klimatu progresivněji

Vít Masare

Zatímco světové metropole jako Londýn, Los Angeles, Oxford nebo Vancouver vyhlašují stav klimatické nouze a přecházejí na udržitelná energetická řešení, vedení hlavního města Prahy se k této otázce staví přinejmenším vlažně.

Čelní představitelé řady světových měst, mezi jinými také Londýna, Vancouveru, Los Angeles, Oxfordu, Bristolu, Berkeley a mnoha dalších, vyhlašují v posledních měsících a týdnech stav klimatické nouze (climate emergency). Touto novou skutečností posléze poměřují svá další politická rozhodnutí.

Děje se tak především v zemích, kde vláda či prezident ignorují varování vědců z Mezivládního klimatického panelu OSN. Ti ve své zprávě z října 2018 varovali před hrozícím ekologickým kolapsem, pokud se nám společnými silami nepodaří během nedlouhé doby do roku 2030 dosáhnout dosud bezprecedentních změn v našich spotřebních návycích.

Zásadní změna ve fungování Prahy se zatím nekoná. Foto FB Z. Hřiba

Jde o města, která mají progresivnější vedení než jejich státy a jejichž obyvatelé nechtějí tváří v tvář vážnému nebezpečí pouze strkat hlavu do písku a říkat, že změna by vyžadovala vynaložit moc práce. V britských městech se tak děje v opozici ke konzervativní brexitové vládě, v amerických městech v opozici vůči krokům Donalda Trumpa.

V půlce ledna jsem se o tom všem dozvěděl od lidí, kteří v České republice nedlouho předtím oživili místní pobočku hnutí Extinction Rebellion. Vzhledem k tomu, jak dlouhodobě (ne)jedná česká vláda, by mohlo nové, neokoukané vedení hlavního města složené ze stran sněmovní opozice být tou místní obdobou progresivních sil.

Když dokázal na současné hrozby zareagovat starosta Londýna, který deklaroval stav klimatické nouze a zvýšil tlak na vládu, proč by toho nemohl být schopen údajně pokrokový primátor Prahy Pirát Zdeněk Hřib, jehož strana se prezentuje jako hlavní opoziční síla v zemi vůči hnutí ANO?

Na konci ledna jsem se proto vydal podpořit politiku současného vedení Prahy na jednání pražského zastupitelstva a požádat je, aby se ve světle nových skutečností inspirovalo městy, ke kterým se odkazuje v preambuli svého programového prohlášení (Barcelona, Kodaň, Berlín), a stalo se v ekologických otázkách mnohem ambicióznější než představitelé v předchozích garniturách.

Ano, měli by být ambicióznější ještě víc, než jsme mohli být i my Zelení, kteří jsme v minulém volebním období ve vedení Prahy ještě nic netušili o následném varování OSN a kteří jsme se i tak snažili — občas i úspěšně — vykřesat maximum možného směrem k trvalé udržitelnosti našeho bytí na této planetě z neradostného spojení z rozumu s hnutím STAN, KDU-ČSL, s ČSSD a s Pražany tehdy preferovaným ANO.

Vyzval jsem tedy primátora a vedení Prahy (Piráti, Praha sobě (Čižinský), TOP 09, STAN, KDU-ČSL s podporou LES), aby nasměrovali Prahu od uhelné energetiky a aby revidovali strategické dokumenty s novým cílovým stavem k roku 2030, do kdy by se Praha měla snažit stát bezuhlíkovou nebo uhlíkově neutrální. Sama sobě bezpečnou.

Po devíti letech, co se zabývám udržitelným rozvojem Prahy, jsem zvyklý, že z vedení Prahy poslouchá interpelující občany málokdo. Čest výjimkám napříč stranami. Zároveň jsem opravdu nečekal, že od současného „hvězdného týmu“ zažiji totální netečnost k žádosti o pomoc, kterou by snad vážněji vzala i bývalá primátorka Krnáčová.

Primátor beze slova vlastního názoru delegoval odpověď na svého náměstka pro životní prostředí. Jak později komentoval jeden ostřílenější Pirát, „To je stejný nesmysl, jako když Babiš deleguje agendu klimatu na ministerstvo životního prostředí. To je tak velký problém, že se to musí řešit mezirezortně.“

Po třech týdnech bez reakce se mi podařilo zjistit, že mezi Piráty o mé žádosti-varování- výzvě nevedli sebemenší diskusi. Prý z důvodu, „že nemají žádné lidi na životní prostředí“.

Že je tohle nesmysl, vím i já. Vždyť nynější opoziční pirátský poslanec Holomčík zorganizoval v Brně konferenci o řešení sucha a poslanci Balcarová a Ferjenčík pomáhali opozičním Zelenému a Pirátům a občanům v Pardubicích v odporu proti chvaletické elektrárně. Ostatně hledat štěstí v barvách Pirátů šli i mnozí bývalí Zelení, kteří by na danou věc snad názor mít mohli.

Poté jsem dostal v limitu 30 dní písemnou odpověď podepsanou primátorovým náměstkem Hlubučkem (STAN), v níž se vedení Prahy vymlouvá. Není prý dostatečně ambiciózní a dostatečně inovativní, aby se mohlo naplno zapojit do spolupráce s dvanácti evropskými hlavními městy. Zkrátka, aby vedení Prahy deklarovalo stav klimatické nouze, muselo by nejdřív chtít. Vypravil jsem se proto opět interpelovat.

Tentokrát nás na únorovém zastupitelstvu ale bylo s interpelacemi třináct a řada dalších nás přišla podpořit. Interpelacím předcházel povedený happening a měsíc upozorňování koaličních stran, že nás opravdu zajímá jejich reakce.

Výsledek? Primátor promluvil. A co řekl? Že dělají to, co dělala předchozí koalice. A jestli nám to takhle stačí. Následně jiným interpelujícím i mně mimo záznam dodal, že chce víc dělat ta mlžítka a pítka a sázet stromy. Tyto marginálie (v kterých se vyžívala primátorka Krnáčová z ANO) přes naše upozorňování, že se neptáme na nepodstatné detaily, ale na zásadní změnu ve fungování Prahy, opakoval primátor jako kolovrátek i mimo záznam.

V pátek 15. 3. se na vícero místech v republice odehraje první středoškolská klimatická stávka za naši budoucnost Fridays for Future. To je cesta ke změně. Ve čtvrtek 21. 3. se v Praze koná další jednání zastupitelstva. Lidé, kteří nevěřícně poslouchali primátorovo mlžení o mlžítkách, dorazí znova.

Podporujme ekologickou politiku (Prahy) a chtějme jí víc! Pozitivem je, že první dva z pětašedesáti pražských zastupitelů (Martin Benda z Praha sobě a Jaromír Beránek, předseda pražských Pirátů) už přemýšlením o řešení klimatické výzvy pro Prahu strávili několik hodin. Snad jejich know-how brzy doputuje i k jejich kolegům ve vedení hlavního města.