Když nestačily pokojné protesty, lidé přitvrdili, říká o žlutých vestách režisér

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
12. 3. 2019 16:40
Říká se, že pero je mocnější než meč. Ve snímku Do boje francouzského režiséra Stéphana Brizého, který právě začala promítat česká kina, je nejmocnější zbraní řeč.
Vincent Lindon ve filmu hraje charismatického odborového předáka.
Vincent Lindon ve filmu hraje charismatického odborového předáka. | Foto: Artcam

Příběh o stávce zaměstnanců proti zaměstnavatelům, kteří se rozhodli uzavřít továrnu, přestože je zisková, byl inspirován skutečnou událostí. A také citátem dramatika Bertolda Brechta, podle nějž "ten, kdo bojuje, může prohrát, ale kdo nebojuje, už prohrál".

Foto: Artcam

Brizého společenské drama zachycuje právě tento "válečný stav", ve kterém jde především o důstojnost. Slova se tu pozvolna mění v činy.

"Není to metafora," poznamenává v rozhovoru pro Aktuálně.cz režisér k francouzskému názvu filmu En guerre, což doslova znamená "ve válce". "Válku v mém filmu vedou představitelé finanční moci, kteří stanovují bitevní linie. A je paradoxní, že my, veřejnost, si myslíme, že válku způsobila ta druhá strana. Přitom když hněv zaměstnanců exploduje a promění se v násilí, jde o důsledky války, která začala kdesi nahoře a vede ji někdo jiný," míní.

Ta slova jako by se nevztahovala jen k jeho filmu. Stéphane Brizé je v půli ledna pronáší uprostřed hotelového pokoje nedaleko pařížského bulváru Champs-Élysées. Tento hotel, stejně jako mnoho budov v okolí, má vstupní dveře zabedněné dřevotřískou, neboť druhý den těmi místy projdou další masy protestujících z hnutí takzvaných žlutých vest.

"Překvapilo mě, že trvalo tak dlouho, než lidé vyšli do ulic. Vzhledem k neslušnosti, s níž se západní svět chová po mnoho let. Očekával jsem podobnou explozi demonstrací mnohem dříve," pronáší režisér rozhodně o situaci v dnešní Paříži.

Připomíná, že Francie má demonstrování v krvi už od revoluce z roku 1789 a že je to nástroj, který může probudit vládu, zatřást s tím, jak jsou věci nastavené.

"V normálním světě by mělo stačit, když lidé ukážou, že trpí, a vládu to přiměje jim naslouchat," podotýká Brizé. "Dnes jsme se dostali do bodu, kdy je třeba přistoupit k násilným protestům, aby nám bylo vůbec nasloucháno."

Jeho snímek Do boje, přibližující rozhodnutí německých vlastníků zavřít ve francouzském Agenu továrnu na automobilové součástky, vyobrazuje svět dnešního kapitalismu. Ten se podle Brizého v některých ohledech "vymknul normálu", jak říká.

Brizého film Do boje promítají kina od uplynulého čtvrtka. | Video: Artcam

"Tato továrna je zisková. A dává práci 1600 rodinám, které díky ní mohou vést důstojný život. Problém je, že akcionáři nepovažují marži za dostatečnou. Chtějí továrnu zavřít prostě proto, aby otevřeli pobočku v jiné zemi, kde mohou pracujícím platit méně," říká režisér a přeneseně podotýká, že dnešní finanční svět nemá žádnou pomyslnou značku s maximální povolenou rychlostí.

Brizé se zamýšlí, kam taková volnost může vést. "Lze si představit, že práci budou rychleji a ziskověji dělat třeba sedmileté děti," poznamenává v záměrně vyhroceném příkladu.

Jeho snímek Do boje, který loni soutěžil na festivalu v Cannes, však navzdory rozhodným názorům není primárně agitkou. Zaměřuje se stejně silně na střet zaměstnanců s vlastníky a akcionáři firmy jako na rozkol ve vlastních řadách. A protagonista, charismatický vůdce odborů v podání výtečného devětapadesátiletého francouzského herce Vincenta Lindona, tu zosobňuje komplikovaný střet vlastních zájmů s politickými cíli, které se jménem odborářů snaží zastávat.

Režisér Stéphane Brizé.
Režisér Stéphane Brizé. | Foto: Georges Biard, Wikimedia Commons

Je to film plný hádek a slovních přestřelek, natočený v duchu francouzské tradice sociálního realismu. Brizé však umně potlačuje scény, které by u méně zručných tvůrců mohly působit na city až vyděračsky. Distancuje diváky od demonstrací pomocí náladové kytarové hudby, která přináší emoce, ale také odstup.

Naopak veškeré drama režisér vtěluje do interiéru a zde probíhajících konverzačních scén, v nichž plátno přetéká postavami. Přesto tu jako na dobře komponovaných malbách středobodem dění zůstává Lindonův protagonista, na jehož bedrech leží nelehká rozhodnutí i tíha zodpovědnosti.

"Řeč je demokratický nástroj, který pomáhá nastolit rovnost, ale řečnění a slova mohou také pomoci vyhrávat bitvy," komentuje Brizé, jak používá svou hlavní kinematografickou zbraň.

"V mém filmu se konflikt točí okolo tvrzení, které vše otevírá jako kouzelné heslo 'Sezname, otevři se'. Ta slova znějí: 'Máme potíže s konkurenceschopností.' Právě tato věta nastartuje cestu, která vede k vítězství," vysvětluje.

Do boje

Režie: Stéphane Brizé
Artcam, česká distribuční premiéra 7. března

Tím vítězstvím je podle Brizého vyvolání pocitu viny v zaměstnancích, kteří za nic nemohou. "Taková řeč je vítězná, protože pomocí mystifikace legitimizuje rozhodnutí firmy zavřít pobočku," domnívá se režisér, na jehož snímku je nejcennější schopnost vyobrazit tuto podvojnou moc slov.

Film Do boje není podobně euforickým spojením osobní roviny s politickou, jakého se podařilo dosáhnout jinému nedávnému francouzskému dramatu inspirovanému skutečností, snímku s názvem 120 BPM. Ale umí zasáhnout přinejmenším jako obratné rétorické cvičení v tom, jak lze řeč využít a zneužít coby nástroj či zbraň. Byť v závěru se dost radikálně ukáže, že svět se dostal do stavu, kdy už slova nic nezmohou.

 

Právě se děje

Další zprávy