Zabelov Group – hudba pro otevřené posluchače

Rozhovor s duem Zabelov Group

Vzpomenete si ještě, kdy a jak jste se seznámili?

Roman Zabelov: Ani jeden to přesně nevíme. Můžeme jen analyzovat, co bylo v minulosti. Ve stejné době jsme studovali na stejné škole a to nás nějak propojilo.
Jan Šikl: Studovali jsme s Romanem oba na pražské konzervatoři – já skladbu a Roman nejprve akordeon a později také skladbu. A během studia jsme zjistili, že potřebujeme spolu vyzkoušet zahrát.

Každý z vás hraje na několik nástrojů, ale na nové album Eg jste si pozvali několik hostů. Zvali jste je v případech, kdy už jste sami nevěděli, jaké zvuky použít?

JŠ: To, co jsme byli schopni obsloužit sami, zafungovalo, ale mělo to svoje limity. Rádi jsme tedy pozvali hosty, kteří jsou mistry ve svém oboru, a ti k našemu albu mohli přidat něco ze sebe. Já mám například doma kontrabas a rád na něj brnkám, ale nenapadlo by mě zahrát takový part, jaký na desce předvedl Jaromír Honzák.

Jaromír Honzák a Petr Kalfus jsou naši přední jazzoví hráči a k jazzu býváte někdy řazeni i vy. Je tedy to, co hrajete, jazz, nebo není?

JŠ: Přesně to je odpověď: Je, nebo není. Platí samozřejmě obojí. My jednoznačnou odpověď dávat nechceme a ani nemůžeme. Doufáme naopak, že ji budete dávat vy novináři, kteří se nás ptáte. Pro nás to principiálně není důležité. Tou otázku samozřejmě nepohrdáme, zajímá nás, co jsme, ale je to takové prazvláštní zjednodušení. Pro nás je přirozenější takovou otázku odsunout, sednout si k nástrojům a začít hrát. O to nám jde.

Ptám se i proto, že v Brně budete hrát 28. března v rámci festivalu JAZZFESTBRNO. Dokázali byste popsat, do jakého prostředí se vaše hudba nejvíc hodí?

RZ: To je těžká otázka. Evidentní je náročnost naší tvorby, není to zábavná hudba, je v ní intelektuální základ. Často jsou tam hluboce promyšlené rytmické pasáže, je v tom nekonvenční přístup. Využíváme samozřejmě už existující nástroje, ale snažíme se hru pojmout po svém. Někdo říká, že to je jazz, jiný, že to není jazz. Hrát tedy můžeme vlastně všude, jen záleží na tom, nakolik jsou posluchači otevření. Jazzový posluchač je zvyklý na složité hudební projevy, a to k nám možná otevírá rychlejší cestu.

Vnímáte album Eg jako důležitý mezník, nebo prostě jako část vaší společné hudební cesty?

JŠ: Asi až za čas zjistíme, jestli je to důležitý mezník. Ale vnímáme to album jako zastavení na cestě, na kterou jsme se vydali. Pro naše setkání s Romanem je důležité, že jsme v permanentním zápřahu našich idejí. Dáváme si konkrétní úkoly, máme vize. V tom smyslu jsme na cestě.

(Celý rozhovor vyjde na webu Brno – město hudby)