Jeden svět

Recenze: Kafarnaum

Vydáno dne 15.03.2019
Na Oscara nominovaný libanonský film …

 










 

Všechny oficiální synopse hovoří o tom, že dvanáctiletý hlavní hrdina tohoto počinu žaluje svoje rodiče za to, že mu dali život. To vypadá na parádní drama ze soudní síně, které mě osobně velice baví. Ať už jde o nehodu (Můj bratranec Vinny), bezva autovychytávku (Boj o patent), obhajobu černocha (Jako zabít ptáčka), vymítání ďábla (The Exorcism of Emily Rose), porno (Lid versus Larry Flint), otcovo podezření z vraždy (Soudce), odhalení tajné agentky CIA (Nic než pravda) nebo třeba o tuto famózní klasiku Fritze Langa.

Na úvod se skutečně hodně rychle podíváme do soudní síně a říkáme si, jak je skvělé, že se nezdržujeme žádnou zbytečně zdlouhavou expozicí a hned jdeme na věc. Těšíme se na přesvědčivé herecké výkony ve stylu Rozchodu Nadera a Simin (z Libanonu do Íránu to není zase až tak daleko), dozvíme se o absurdním právním libanonském (a možná nejen libanonském) systému a závity budou šrotovat při přemýšlení nad famózně napsanými dialogy, za jaké by si Kafarnaum zasloužil být nominován nejen v kategorii Nejlepší neanglicky mluvený film, ale také za Nejlepší původní scénář (nebo snad Nejlepší adaptovaný scénář)?

Jenže nic z toho se nestane, protože se po tomto kratičkém úvodu přesuneme zpět v čase, což už je v současnosti hodně profláklá šablona. Raději tedy sledujeme cosi o provdávání nezletilých sester, ačkoli v této části světa to protizákonné není. Pak než aby musel ten malý klučina, jemuž budeme dále říkat třeba Zain, žít s rodiči a hromadou sourozenců, uteče pryč a jakožto nezletiletý si hledá zaměstnání, což se libanonským zákonům také nepříčí. Setká se s paní uklízečkou, která se ilegálně přistěhovala z etiopie za lepším a má zhruba ročního synka.

A po většinu filmu nás dále má interesovat, jak se Zain o toho synka musí starat. Nutno dodat, že na dvanáctiletého klučinu se vyzná a dokáže najít možnosti, jak zajistit to nejpodstatnější a někdy možná i něco navíc. Přitom sám není žádný svatoušek, jak nám bude prozrazeno. Prakticky se díky tomu může leckomu vybavit jihoamerické drama Tsotsi, které nejprestižnější sošku v roce 2006 dokonce získalo a Gavinu Hoodovi otevřelo cestu do Továrny na sny. U Nadine Labaki se něco takového čekat příliš nedá, přestože je znát, že filmovou režii ovládá téměř znamenitě.

Kafarnaum
odkazuje na místo, kde kdysi dávno působil i jakýsi Ježíš Kristus. Ale to není až tak důležité jako skutečnost, že zvolený dokumentární, resp. lépe řečeno skoro také až neorealistický (viz Roma) styl tomuto dramatu svědčí. Atmosféru si udržuje po celou dobu pozoruhodnou, byť to i zásluhou kulis a specifického slunečního světla platí de facto pro všechny projekty, které se odehrávají na Blízkém východě. Jenom prostě škoda té pointy, jež nakonec není až tak úderná. Byla by v případě, že by film neslouznul k hollywoodskému happy endu. Snad proto, aby se zavděčil mezinárodním porotám. Díky tomu holt celkově vzato o něco více než samotný Kafarnaum zaujmou životní příběhy těch osob, které si v něm zahrály.

FOTO: Film Europe
Hodnocení autora: 7/107/107/107/107/107/107/107/107/107/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

DVD

Recenze: Záskok

Brzy vstoupí do kin Panenky na útěku v režii Ethana Coena, který ve čtyřiadevadesátém režíroval se svým... celý článek
 
Přidat na Seznam.cz