Kliknutím zvětšíteNa území nynějšího Karlovarského kraje, ale i na části Ústeckého a Plzeňského panovala úplně jiná nálada. Většina místních byla německé národnosti, tudíž neměli důvod ke smutku, natož k protestům.
Jak viděli události z doby před 80 lety místní, ilustrují reakce tehdejšího tisku. „Již od začátku března se očekával konec druhé republiky, jak ukazuje i článek s názvem Die letzten Tage in der Tschecho-Slovawei – Poslední dny v Česko-Slovensku, který vycházel na pokračování,“ vysvětlila Jana Kolouchová ze Státního okresního archivu Cheb. Egerer Zeitung ze 14. března 1939 ukazuje, že se postupně stupňovala protičeská propaganda. Na titulní stránce byl ten den uveřejněn článek o událostech v Brně, který byl uveden slovy o tom, že „Maska Čechů byla odložena“ a ukazuje se jejich pravá tvář. Otevřeně se hovořilo o krizi.
„Naopak naděje místní vkládali do Velkoněmecké říše,“ dokládá Jana Kolouchová k vydání novin z 15. března 1939. O den později pak chebské noviny informovaly o vstupu německých vojenských jednotek. „Stejně tak podaly zprávu o výsledcích jednání v Berlíně,“ popisuje. Článek má titulek: Říše vezme Čechy a Moravu pod svou ochranu. „Velkou událost i pro Chebské samozřejmě představoval Hitlerův triumf na Pražském hradě,“ podotkla. Stránky místního tisku pak začaly zaplňovat zprávy o vytvoření Protektorátu Čechy a Morava, a to už 18. března 1939. O den později v místních novinách vyšly mapy ukazující rozsah Velkoněmecké říše po připojení Protektorátu Čechy a Morava.
Sudety si ale období bouřlivých událostí prožily půl roku předtím, na podzim 1938. Docházelo k ozbrojeným střetům mezi henleinovci a československými ozbrojenými složkami. Úkolem henleinovských skupinek bylo vyprovokovat přestřelky, na které odpoví československá vláda silou. Takové případy měly posloužit jako důkaz, že je německé obyvatelstvo československou vládou utlačováno, a to i za pomoci zbraní. „12. září 1938 měl na sjezdu NSDAP v Norimberku Adolf Hitler projev, ve kterém nevybíravě zaútočil na Československo. Projev byl signálem k připravovanému puči Sudetoněmecké strany proti ČSR, jenž vypukl v některých okresech v pohraničí 13. září ráno. Ozbrojení teroristé podporovaní sousedním Německem útočili na četnické a policejní stanice, pošty, telegrafy či nádraží, napadli Čechy, židy a antifašisty. Vláda ČSR vyhlásila v okresech postižených povstáním stanné právo a do večera 15. září za použití vojenských a bezpečnostních sil puč potlačila. Během těchto dnů přišlo o život 37 lidí, z toho 19 na dnešním Sokolovsku,“ přiblížil průběh zářijových dnů roku 1938 na Sokolovsku historik Vladimír Bružeňák. Mezi nejznámější události patří bezesporu přepadení četnické stanice v Habartově, tehdy Haberspirku. „Stanice byla postřelována ze všech stran, dokonce i z kostelní věže. Četníci se účinně bránili a raněné měl i rozvášněný henleinovský dav. Obléhatelé se pokoušeli vyplavit četníky pomocí motorové hasičské stříkačky, a když ani voda nepomáhala, rozhodli se stanici vyhodit do povětří výbušninami z dolů. Od tohoto úmyslu však museli ustoupit, protože výbuch by mohl zničit i ostatní domy,“ líčí Vladimír Prokop ve své knize Kapitoly z dějin Sokolovska.
„Aby donutili četníky ke kapitulaci, přivlekli před stanici ztýranou, zakrvácenou paní Pardusovou, které se zmocnili při jejím útěku z bytu. Vyzvali manžela, aby se vzdal, jinak že ji zastřelí… První vyšel ze stanice ztrátou krve zesláblý Přibek. Byl sražen k zemi a henleinovci odvlečen. Pardus byl postřelen a pak od davu ztlučen obušky a krumpáči do bezvědomí. Prostříleného a utlučeného Křepelu našla až později četnická posila za pomoci jeho vlastního psa v prohlubni oprámu…,“ pokračuje Vladimír Prokop v líčení průběhu puče v Habartově. Strana SdP byla zakázána, vůdci K. Henlein a K. H. Frank spolu s tisíci československými Němci uprchli do Německa. „Tam založili 17. září Sudetoněmecký dobrovolnický sbor, který byl vyzbrojen a poslán zpět do ČSR, kde až do mnichovské dohody dále rozpoutával vlnu násilností, při nichž zahynuly další desítky lidí,“ doplnil Vladimír Bružeňák s tím, že po podpisu mnichovské dohody německá armáda postupně předané území obsadila a přičlenila k Německé říši. „V některých oblastech došlo i v říjnu k menším střetům mezi henleinovci a československými jednotkami, při nichž byli další mrtví a zranění,“ dodal.
O tom, jaká muka česká menšina v září roku 1938 prožívala, vypovídají kroniky českých škol. Například při čtení posledního zápisu z hranické kroniky i po více jak osmdesáti letech naskakuje husí kůže: V důsledku odstěhování se matek s dětmi do vnitrozemí byla uzavřena škola. Hrozné řádění henleinovců (stržení štítů ´obecná škola, mateřská škola´, namalování hákových křížů na všechny české tabule, vyvěšování vlajek III. říše, střílení na občany české národnosti, nadávky, které lze slyšeti jen na adresy pravých otroků, shlukování, plivání a políčkování Čechů) je předzvěstí budoucího tragického dne. Bože, vždyť jsme lidmi, máme také právo alespoň na 1 hodinu klidného spánku. Ne, my Češi na hranicích nemáme cenu ani méněcenného psa. Kdo nás připravil o čest lidí? Prosím každého o rozkazy, abychom si mohli hájit tak pokořenou naši národní hrdost. Toužíme. Rozkaz nepřichází. Hrozné je vědomí, že nepřijde. Je to náš osud, budeme bídně jeden po druhém umírat. Proč, my Slované nežijeme v jednom houfu? Tak velké rodině by žádný tím nejmenším činem neublížil. Padá soumrak do lesní rokliny, rozcházíme se s duší rozladěnou, se starostí jeden o druhého, zda při východu slunce budeme ještě všichni. Ach ty šedý hraniční kameni č. 8, ty zde stůj jak ta skála, my se k tobě vrátíme brzy zas.
Drmoulská kronika zase píše: Nikterak nebylo skrýváno opovržení vůči Čechům. Děti před nimi plivaly a pokřikovaly na ně. Po řeči kancléře A. Hitlera 12. září večer uspořádali obyvatelé Drmoulu průvod, který procházel obcí za velkého křiku a vyvolávání hesel. Několikráte se zastavili u domku, který obýval správce české školy s rodinou. Byly slyšet výkřiky: ´Polezte ven´ a ´dolů s tou moskevskou chalupou´ a na okna a na zdi bylo házeno bláto. Dne 22. září ráno přišla zpráva, že hlídky ustoupily od státních hranic až k obci Tři Sekery. Připravili jsme se na možný ústup. Už od časného rána opouštěli Židé a sociální demokraté Drmoul. Ti, kteří se rozhodli k odchodu až v poledních hodinách, byli zadrženi a uzavřeni ve svých příbytcích. V Drmoulu zůstalo mezi 1350 obyvateli pouze 11 Čechů.
46
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
