Kliknutím zvětšíteKdyž na Instagramu dáte vyhledávat hashtag zijtejogu, objeví se přes 2 000 příspěvků a mezi nimi i snímky Václava Krejčíka. Ten nezachytává pouze jógové pozice, ale i daleké krajiny, často doplněné motivačními texty. Pro něj se nejedná o pozérství, pohybové aktivitě se už věnuje dvacet šest let. Jak skloubil dohromady vše, co ho baví, a díky tomu může každý den prožívat svůj sen sdělil v rozhovoru pro Týdeník Liberecko. „Asi to je fráze, ale opravdu jsem vděčný za to, že to je možné, a že tak mohu žít každý okamžik svého života,“ svěřil se Václav Krejčík.
Přijde mi, že jste se józe naprosto odevzdal. Jak jste se k tomu dostal?
Jako dítě jsem byl poleno na veškerý pohyb, což se rozhodla změnit má babička, která byla členkou Sokola. Jedno léto si mě na naší chatě v Křižanovicích vzala do „parády“ a připravila mě na talentové zkoušky do základní školy od 5. třídy sportovní škola, zaměřená na atletiku. Už jsem neskákal dozadu, neběhal s nohama do „x“ a míčem se nezranil. A u talentových zkoušek jsem uspěl. Tím jsem se dostal do zajetí sportu, pohybu a možná řečeno i toho zdravého životního stylu.
Můžete popsat svoji cestu k jógové „závislosti“?
Má závislost není velká. Mám rád powerjógu, praktikuji jógovou praxi téměř každý den doma, učím nové instruktory jógy, cestuji s jógou, ale i bez ní si umím život představit. Jen se stalo to, že powerjóga mi dává smysl a naplňuje mé osobní volno a práci. Spojuje vše dohromady, a tak musím říci, že jsem za toto štěstí, dá-li se to takto nazvat, velice rád.
Předpokládám, že se jógou živíte. Jaký to je pocit skloubit práci a koníčka dohromady?
Ano, živím, ale vždy studentům, které učím, říkám: „Nebuďte pouze instruktory jógy!To prostě nejde. Jste schopni zvládnout osm hodin denně? Nejste! Možná prvních pár měsíců nadšení, ale to je krátkodobá vize.“
Vy sám se ale ve sportovním odvětví pohybujete pěknou řádku let, že?
Nyní jsem v „pohybu“ 26 let. Od chvíle, kdy jsem se stal mistrem republiky ve sportovním aerobiku, je to nějaká cesta. Byl to fitness, aerobik, výrazový tanec a především základ z mého dětství atletika. To vše se nějak poskládalo a vytvořilo základ a mou fascinaci pohybem. Není to však obsese, spíše radost z pohybu, kterou nyní předávám formou jógy a powerjógy dál. Navíc se vše potkalo dohromady a z mé radosti a koníčku je i práce.
Jste i hodně aktivní na sociálních sítích. Vnímáte to jako nutnost k propagaci nebo to děláte, že vás to baví a rád se podělíte o své zážitky s followery?
Je to součást mé práce. Dávám své zážitky a pocity, které bych dával rád, ale nesmí podléhat náročnosti pozice. Současný trend sociálních médií je totální kamufláž toho, jak člověk musí být dokonalý, dělat úžasné pozice, stát možná i na řasách. To je frustrace lidí. To je strach z toho, že toto je jóga. A to jóga není. Stačí si sednout, dýchat a jen být…a možná občas… potřebuje člověk nějakou výzvu, aby udělal tu a tu pozici. Někdy už vnímám fotky na Instagamu jako hroznou vizitku jógy. Raději budu sedět, udělám pěknou fotku, napíšu text, než abych demonstroval nějakou extrémně obtížnou pozici, jen abych nasbíral srdíčka.
Ale o těch srdíčkách to často je…
Současná generace chce tu radost. Jen já nechci být součástí tohoto, protože věřím v jiné věci. Ale svět je úžasný. Všichni můžeme jít společně dál. Jen ať se ostatní nebojí, že jóga je těžká a pro běžné lidi nedosažitelná.
Zapojil jste se i do kampaně Jsme fér. Jak tuto aktivitu vítáte?
Jsem fér. Dospěl jsem k tomu. Miluji svou sexualitu, je-li myšleno…fér. Nechci být ukrytý. Nikdy jsem se neptal lidí okolo mě, s kým spí. To je každého věc. A tak věřím, že nadšení a úsilí kampaně Jsme fér dojde do stavu, že nebudu registrovaný jako s nějakým autem, ale že budu moci být „normální“ jako všichni. Nikdy jsem se nepovažoval za nenormálního, protože miluji a láska má jen jednu kvalitu, a to lásku.
Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v Týdeníku Liberecko, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde zase v úterý.
39
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
