Již k 90. letům společné myslivosti ve Veselí jsme pořádali výstavu v městském muzeu a vydali publikaci pojednávající o vývoji myslivosti ve Veselí nad Moravou. K letošnímu jubileu již publikaci vydávat nebudeme, ve spolupráci s kulturním centrem ale chystáme výstavu o myslivosti v galerii na Panském dvoře. Zde budou k nahlédnutí historické dokumenty, fotografie, trofeje zvěře ulovené našimi členy a mnoho dalšího z činnosti našeho spolku.

Mnoho spolků a oddílů v dnešní době bojuje o členy, v myslivosti je ale tento úbytek obzvlášť zřetelný. Zatímco v roce 1995 bylo v ČR evidováno 113 tisíc myslivců, v roce 2013 už jen necelých 70 tisíc. Věkový průměr je navíc kolem 60 let. Jaký trend je v současnosti ve Veselí?

Snažíte se mladé zájemce nějak speciálně motivovat?

Ano, například při mysliveckém dnu dětí, který pořádáme již 15 let. Dříve byl myslivecký kroužek při DDM, který vedli členové spolku. Bohužel pro nízký zájem skončil. V MŠ a ZŠ jsme prováděli pro děti besídky a ukázky mysliveckých činností a kynologie. V rámci dnů země jsme několikrát uspořádali pro žáky I. stupně ZŠ vycházku s výkladem o myslivosti po Veselských loukách.

Co by měl potenciální zájemce splňovat? Respektive jaké kurzy musí absolvovat, než se stane myslivcem?

Je to dosti náročné, jak po stránce časové, tak i finanční. Po dovršení 18 let podáte přihlášku na Okresní myslivecký spolek, který pořádá kurz k získání prvního loveckého lístku. Na kurzu lektoři seznamují zájemce se základy péče o zvěř, nemocemi zvěře, loveckou kynologií, střelectvím, lovectvím, historií, zoologií zvěře apod. Po kurzu absolvuje žadatel zhruba roční praxi v mysliveckém spolku. Teprve pak skládá zkoušky z myslivosti. Mezitím může požádat policii o vydání zbrojního průkazu. Aby se stal členem našeho spolku, musí být dále členem Českomoravské myslivecké jednoty a požádat o členství. Zde je dle našich stanov nejméně rok čekatelem a po roce výbor zhodnotí jeho aktivitu a navrhne členské schůzi jeho přijetí.

Myslivecká činnost se odvíjí od ročních období. Čemu se například věnujete letos v zimě? Čemu naopak v létě?

Každou zimu se snažíme přikrmovat zvěř, aby zimu přestála v dobré kondici. Přikrmujeme senem, ječmenem, ovsem, kukuřicí a řepou. Dále zvěři předkládáme kamennou sůl. V revíru jsou zbudována krmící zařízení, do kterých zvěři pravidelně krmivo předkládáme. V létě nastal v poslední době nový fenomén, a to sucho. Hlavně v polní části jsme proto vybudovali napáječky, do kterých vodu pravidelně doplňujeme. Při sečení trav se snažíme vyhánět zvěř, aby nedocházelo k jejímu usmrcení. A je spousta dalších činností k zabezpečení péče o zvěř a chodu spolku. Byl bych pokrytec, kdybych nepřiznal, že se snažíme v rámci zákona a plánů chovu zvěř také lovit. Zde se v první řadě hledí na její stavy, kondici a chovnost.

Potkáváte se v okolí Veselí často s pytláky? Jak a čím pytláci nejvíce škodí?

Pytlák je člověk, který se zvěře zmocňuje bez jakéhokoli oprávnění. Je mu jedno, zda je zvěř hájena, zda má mladé, nebo je cenná z chovatelského hlediska, sleduje jen svůj vlastní prospěch.

Dříve se u nás projevovalo pytláctví chytáním bažantů nebo zajíců do ok, a to hlavně u oplocených zahrad. Nyní se rozmohla jízda auty, nejčastěji v noci. Osvěcování a střílení zvěře z aut, což umožňují zpevněné polní cesty. Je to již organizované pytláctví většinou pro peníze. Mnoho zvěře je také poraněno a později uhyne.

Obracejí se na vás lidé, když srazí na silnici zvěř?

Většinou nás kontaktuje policie. Náš revír protínají 3 silnice, jak říkáme písecká, blatnická, kozojídská, a mnoho srážek je na krátkém úseku silnice z Veselí na Uherský Ostroh po potok Svodnici. Pro ty, kdo si sraženou zvěř ponechají, musím připomenout, že se dopouštějí pytláctví. Riskují také různá onemocnění, např. tularemii od zajíců, jež je na člověka přenosná. Velmi nás mrzí, že ke srážkám nevědomky napomáhají i nezodpovědní majitelé psů, kteří mají své miláčky puštěny na volno, ti občas zvěř nahání a ta ve stresu vbíhá na silnice.

Je v posledních letech patrný úbytek (a naopak přírůstek) některých druhů zvěře v okolí Veselí?

Za poslední roky ubyly všechny druhy drobné zvěře. Nejvíce zajíc polní, králík divoký, bažant obecný. Naše dříve nejrozšířenější zvěř koroptev polní se stala velkou vzácností, a když ji na mysliveckém dnu ukážeme, tak ji málokdo pozná. Srnčí zvěř je v početních stavech ustálena a snad se můžeme pochlubit i dobrou kvalitou. V roce 2017 zde byl uloven srnec, který byl oceněn jako rarita roku v celé ČR. V roce 2018 máme ohodnoceného nejsilnějšího srnce uloveného v okrese Hodonín. O nejvýraznějším zvýšení stavu proti dřívějšku můžeme mluvit u motáka pochopa, krkavce, lišky obecné a kuny skalní. U vody je to kormorán a bobr evropský. Příroda má své zákony, např. raketovým nárůstem kuny skalní ubylo tchořů tmavých a je kriticky ohrožen sýček obecný. Jinak je ve veselské honitbě k vidění mnohem více, nejen běžná zvěř. Občas se u nás ukážou i vzácné druhy zvěře, ale to by vydalo na samostatný článek.

Na závěr pro laiky – jak byste osvětlil rozdíl mezi myslivcem a hajným?

Zjednodušeně: Myslivec je člověk, jenž složil myslivecké zkoušky a vykonává právo myslivosti ve své nebo pronajaté honitbě. Výkon práva myslivosti nemusí a ve většině případů není povoláním, ale zálibou. Myslivost je spjata s péčí o zvěř jejím chovem a lovem. „Česká myslivost“ – naše pojetí a zvyky s ní spojené byly zařazeny na seznam UNESCO jako nehmotné kulturní dědictví.

               Hajný je člověk,  jenž má na starosti především péči o les. Je to jeho povolání a v některých případech může být pověřen ve svém úseku i výkonem práva myslivosti. 

red