Ceny divadelní kritiky pro Palmovku i Národní. Letošní ročník zažil i rekordmana

Anketu kritiků, na jejímž základě se cena uděluje, od roku 1992 vyhlašuje časopis Svět a divadlo a v nynějším 27. ročníku se jí účastnilo 80 respondentů (kritiků a publicistů). Anketě dominovaly pražské scény – měly celkem 20 nominací. Dále se umístila divadla z Brna, Ostravy (po třech nominacích) a z Českých Budějovic (jedna nominace).

Letošní ceny mají i nového rekordmana: stal se jím Ivan Acher. Zvítězil v kategorii hudba a za svou operu Sternenhoch, k níž napsal i libreto a v režii Michala Dočekala ji uvedlo Národní divadlo, posbíral 26 hlasů, dosud největší počet hlasů v historii ceny.

Nominace a to, jak se celkově hlasovalo, jako vždy skýtají zajímavé čtení, které podává zprávu o stavu domácího divadla: o tvůrcích, kteří jsou na vzestupu, trendech i žánrech (kompletní anketu otiskuje první číslo letošního ročníku Světa a divadla).

Užitečné povodně

Ostatně i letošní ceny pro Palmovku svědčí o tom, jaké úsilí vyvinulo nové vedení, které vzešlo z výběrového řízení v roce 2013, přičemž v témže roce libeňskou scénu natolik poničily povodně, že se na následující dvě sezony musela zavřít a rekonstruovat. Přesto ředitel Michal Lang dokázal rychle a s velkou energií divadlo restartovat, postavit dobrou dramaturgii pro velkou scénu, dát prostor studiovým aktivitám, založit festival – a po pěti letech tu je jasně vyprofilovaná scéna.

Nejlepší inscenací roku je tedy Něco za něco, Shakespearova hra, již v Divadle pod Palmovkou nastudoval polský režisér Jan Klata. Hlasy, které obdržely inscenace na první čtyřech místech, jsou přitom poměrně vyrovnané: k Mikuláškovu Mýcení (Divadlo Na zábradlí) a Sternenhochovi se druží další opera v režii Daniela Špinara – Billy Budd Benjamina Brittena (rovněž Národní divadlo).

Cena za ženský herecký výkon putuje do ostravského Divadla Petra Bezruče: za titulní roli v Maryše Janky Ryšánek Schmiedtové ji získala Pavla Gajdošíková. Mezi dalšími nominovanými byly Tereza Marečková (titulní role ve Vitce Divadla Husa na provázku), jež je ovšem talentem roku, dále Tereza Dočkalová a v první sedmičce ještě dvakrát figurovala Lucie Trmíková za výkony v inscenacích Jana Nebeského, které vznikly podle jejího scénáře (Médeia a Soukromé rozhovory). Spolek Jedl, který inscenace uvedl, na sebe v poslední době upozornil originálními autorskými projekty a po právu se vyhoupl do první pětice divadel roku (společně s Divadlem v Dlouhé).

Jedl bodoval i v kategorii hudba, kde byl Martin Dohnal nominován za hudbu k Nebeského inscenaci Pustina. Vítězem kategorie se stalo Divadlo pod Palmovkou, následuje loňský vítěz, ostravská Aréna, a Divadlo Na zábradlí.

Ceny divadelní kritiky: nejlepší loňskou inscenací jsou Radokovy operní jednoaktovky

Už při loňské březnové premiéře Fausta na první scéně v režii Jana Friče se mluvilo o tom, že Mefisto Saši Rašilova je výkon hodný ocenění. Jakkoliv jsou tyto výroky během sezony pošetilé, v tomto případě šlo o nezpochybnitelnou kvalitu – herec postavu složil z mnoha jiskřivých plošek, byl šarmantním svůdcem, dryáčníkem, chameleonem i mrchou chlapem. A především byl ohromně zábavný. Mezi dalšími nominovanými figuroval Jan Vlasák jako chlípný a cynický Vincentio z oceňované inscenace Něco za něco a Štefan Margita (kapitán Vere – Billy Bud).

Dobrodružství v laboratoři

Hrou roku se stala Zelenkova Elegance molekuly, již autor nastudoval v Dejvickém divadle. Zelenka je zkušený dramatik a několikanásobný laureát této ceny, jeho hra o vědci Holém a dobrodružství v laboratoři je vzrušující, hravá a také řeší věčný rozpor moderní doby – v tomto případě vztah vědy a byznysu.

Nominován byl i herec Tomáš Dianiška (Pusťte Donnu k maturitě), jenž se jako osobitý dramatik v posledních letech prosadil zejména v Divadle pod Palmovkou, či Ondřej Novotný, a to za text Teritorium. Bodovalo i libreto k opeře Sternenhoch Ivana Achera. Cenu za scénografii si odnesl Marek Cpin (Mýcení v režii Jana Mikuláška) a těsně za ním se umístil Dragan Stojčevski s výtvarným řešením Fausta v Národním divadle.