Hlavní obsah

Kata Sedlak vstoupila na pevninu dětství

Právo, Jan Šída

Výstava Dětství, která je k vidění v pražské Leica Gallery do 22. dubna, představuje tvorbu slovenské fotografky Katy Sedlak. Autorka pochází z města Piešťany a pracuje jako grafická designérka. Fotografii se začala naplno věnovat až po narození prvního dítěte.

Foto: katalog výstavy

Fotografka se zabývá mapováním období dětství (Detstvo, 2015 © Kata Sedlak).

Článek

Z dokumentování životních osudů svých ratolestí si udělala hlavní téma. Na první pohled to vypadá jako velmi banální nápad, vždyť vlastní děti fotí kdekdo. Ovšem autorka nechce ukázat prvoplánovou sentimentálnost či kýčovitou barvotiskovou romantiku, chce jít hlouběji, pod povrch vnějšího dění.

Klišé se vyhýbá především zvolením vizuální formy černobílé fotografie. Ta má, aspoň podle ní, nejsilnější vypovídací hodnotu, protože pozorovatel není zbytečně rozptylován výraznou barevností. I když jsou na výstavě také barevné snímky, ty černobílé jasně převládají.

Na vernisáži autorka vysvětlila, proč se zaměřila na tento druh sociálního dokumentu. Mluvila o tom, že současní fotografové si všímají především negativních jevů. Ovšem běžné věci obyčejného lidského života se z jejich tvorby vytratily. Zlo, jak známo, je zkrátka fotogenické, a když se autor zaměří na krásu, musí počítat s kritickými hlasy, které mu budou vyčítat kýčovitost a malou originalitu. To však není tento případ.

Když byl člověk malý 

Tvůrkyně, jak zdůraznila kurátorka Veronika Markovičová, nefotí ani tak děti jako takové, ale dětství. Lépe řečeno dobu dětství se všemi jeho běžnými situacemi, ale i zvláštnostmi či překvapivými momenty.

Vstupuje coby „dospělák“ na pevninu dětství a rozpomíná se, jaké to bylo, když byl člověk takzvaně malý. Musí tedy zapátrat ve vlastní paměti a snažit se navázat pomyslný duchovní a následně i vizuální kontakt se světem, který je už dávno pryč.

Aby nezničila přirozenost, která dělá tyto fotografie zajímavými, musí do zaznamenávaného mikrosvěta co nejméně fyzicky zasahovat a musí působit co nejméně rušivě.

Dokonalým symbolem kontradikce období dětství je velkoformátová černobílá fotografie, na které se ve druhém plánu věnuje děvčátko bezstarostné hře, v prvním plánu trucuje chlapec schovaný v kartonové krabici. Těžká jakoby olověná mračna nad nimi vyjadřují hrozbu, která časem přijde z komplikovaného světa dospělých. Zasmušilý portrét dospívající dívky skrytý v barokním šerosvitu už vyjadřuje určitou obavu z budoucnosti mnohem příměji.

Kata Sedlak mapuje sice životní osudy svých dětí, ovšem zároveň se uměleckou formou zamýšlí nad fenoménem socializace jedince do dospělé společnosti. Ten sice ze začátku nerozumí pravidlům jejího fungování, ale přesto si k ní musí vytvořit určitý vztah.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám