V komiksu Batman: Já jsem sebevražda pokračuje Kingova hlavní série s Batmanem, jež se dosud té předchozí, kterou psal Scott Snyder, ani zdaleka nerovná. Změní na tom něco tato část, nebo budeme i tentokrát čelit zklamání? O tom bude dnešní Komiksové okénko.
V předchozí knize jsme se seznámili s novými postavami v podobě zvláštního superhrdinského dua. Následoval prapodivný a místy vyloženě špatný „minevent“ Noc nestvůr. Nepočítáme samozřejmě vedlejší řady, které v rámci Znovuzrození, neboli Rebirthu vychází, jako je docela slušný All-Star Batman již zmíněného Snydera, nebo řada Detective Comics, na kterou bohužel nemáme prostor. Což je možná chyba, protože je pravděpodobné, že právě na ni navazuje i tento komiks. Batman totiž dal dohromady vlastní Sebevražedný oddíl, složený ze známých, i méně známých postav v čele kupříkladu s Clayfacem, který najednou seká dobrotu.
V Já jsem sebevražda se s několika z nich setkáme. Ve výsadní pozici tohoto narychlo sestaveného oddílu stane Catwoman, jež bude mít v Kingově runu ještě velmi významnou roli, a již zde se pomalu začíná odvíjet romance mezi ní, a právě Batmanem. Ať už se nám to líbí, nebo ne – základy pro tento vztah byly položeny už dávno. Namátkově třeba v Burtonově kultovním filmu Batman se vrací. Ale zpátky ke komiksu. Ústředním motivem zápletky je fakt, že hrdina se svými nepravděpodobnými souputníky vyrazí na ostrov, kde se zrodil jeden z nejikoničtějších komiksových záporáků – Bane. A proč? Má něco, co Batman potřebuje…
Bane zde ovšem již není závislý na superséru Venom, jeho příčetnost tak musí stimulovat někdo, nebo něco jiného. Když Temný rytíř naruší integritu ostrovního království, jemuž právě Bane železnou rukou vládne, je jasné, že to nemůže zůstat bez odezvy. I přes tradiční vnitřní monology (na které má náš netopýří hrdina snad patent), opravdu hezkou kresbu (kterou jsem s jistou zdrženlivostí při srovnání s mým oblíbeným Gregem Capullem chválil i minule), je tu řada motivů značně nedotažených. Co mne na této postavě začíná unavovat, je paradoxně její genialita. Batmana nepřekvapí nic. Vše má do puntíku naplánované. O všem ví. Nic ho nerozhází. Každý zvrat, kdy to vypadá že je hrdina v úzkých je pak tedy vzápětí pohřben tím, že vše bylo zkrátka součástí plánu. Sice je možné, že Baneův vztek bude mít následky v dalších knihách (samotný název a obálka navazujícího komiksu tomuto dává zapravdu), ale už je trochu unavující sledovat, jak stoicky a s přehledem se vše zvládá…
Přítomnost již zažitých motivů v podobě mýtického pádu na dno a následného povstání, paralely mezi životem Bruce Waynea a Banea jsou sice pěkné, ale přinejmenším řekněme ošoupané. Bane jako takový je zde zoufale nevyužitý a jeho přítomnost v příběhu je jen odrazovým můstkem pro výskyt v budoucnu. Další postavy pak, mimo Batmana a Catwoman nemají moc co nabídnout. Ventriloquist je určitě dobrá postava, ale krom několika docela zajímavých scén taky moc prostoru nedostává, duo zamilovaných kriminálníčků pak působí spíš jako béčková parodie na Jokera s Harley. Zkrátka chápu, že King si připravuje píseček na budoucí (doufejme) velkolepé hraní, ale čekal bych, že po několika sešitech mě to začne bavit. A ono ne. Nějak jsem měl problém se do děje začíst a popravdě si posléze pamatovat nějaké bližší detaily.
On ten příběh není vyloženě špatný, jen prostě nenabízí nic nového. Jeho potenciál rozhodně nebyl vytěžen. A přitom už jen anotace slibuje mnohé… Je to možná problém u tak zažité postavy. I adorovanému Snyderovi se dařilo být originální jen chvilku. Ale stálo to za to… Chvála, která se v zahraničí snášela na Kingův run mne přiměla se radovat z toho, že v rámci Znovuzrození vychází s nepříliš velkým odstupem i u nás. Ta radost ale pomalu opadá. Stále nad touto sérií nelámu hůl, ale začínám chápat, proč jiní ano. Ono přece jen vychází i v češtině tolik skvělých komiksů, že dávat šanci něčemu jen s vědomím, že se to možná zlepší, je přece jen trochu zbytečné.
Verdikt
Batman: Já jsem sebevražda jen stvrzuje pokračující pomalý rozjezd Kingovy série, který jako celek příliš nenavazuje (což může být dáno napojením na vedlejší řady, a nebo prostě nekonzistentností hlavního děje – vyberte si). Zatím je pro mne Batmanovo Znovouzrození spíše zklamáním a i přes příslib navrácení Venomem nadopovaného Banea se nemohu ubránit značné rozčarovanosti. Znovu musím zmínit Snydera a jeho geniální začátky, kdy s Batmanem vytvořil dechberoucí komiksy hned zpočátku. Snad se King v příští knize už pochlapí. Budu čekat. Zatím je to stále jen hezky nakreslená, vyprázdněná mainstreamová jednohubka, jež neurazí, ani nenadchne.
Pokud si tento komiks pořídíte a přečtete, rozhodně jej nezapomeňte ohodnotit na ComicsDB. Dílo Batman #02: Já jsem sebevražda u nás vyšlo v roce 2018 pod hlavičkou nakladatelství Crew, jemuž děkujeme za poskytnutí recenzního výtisku. Zakoupit si jej se slevou, stejně jako ostatní komiksy, recenzované na stránkách našeho magazínu, můžete zde.
- Batman #02: Já jsem sebevražda
- USA, 168 stran, u nás vydala Crew v roce 2018
- Scénář: Tom King
- Kresba: Mitch Gerads, Mikel Janin
- Vydání: 1.
- Vazba: paperback
- Formát: 170 x 260 mm
- Tisk: barevný
- Překlad: Petr Zenkl
- Žánr: akční, superhrdinský