Druhou etapou projektu Volejbalový život | 8 etap volejbalového vývoje je zábavný základ pro chlapce ve věku 6 – 9 let a dívky 6 – 8 let. Cílem druhé etapy je zaměření se na učení a rozvoj základních pohybových dovedností.

  1. Hlavní činnosti v etapě Zábavný základ
  2. Volejbalový diagram
  3. Fázování rozvoje dovedností

Je potřeba, aby rozvíjení dovedností bylo dobře strukturované, vstřícné a hlavně zábavné. Pokud se děti později rozhodnou opustit soutěžní sport, budou jim dovednosti získané v této etapě sloužit až se začnou věnovat rekreačním aktivitám, kde zvyšují kvalitu svého života a zdraví.

V této etapě dochází k rozvíjení celkové fyzické gramotnosti – děti se učí všem základním pohybovým dovednostem a vytvářejí motorické dovednosti.

Hlavní činnosti v etapě ZÁBAVNÝ ZÁKLAD:

  • Rozvíjejte základní pohybové dovednosti
  • Rozvíjejte rychlost, sílu, vytrvalost, obratnost, koordinaci a flexibilitu díky širokému použití her
  • Učte odpovídající a správné techniky běhání, skákání, házení a chytání
  • Omezte technické a taktické informace sdělené dětem
  • Používejte jasnou terminologie přizpůsobenou dětem
  • Rozvíjejte podvědomí o mnoha sportech a podporujte celoživotní lásku ke sportu a tělesné aktivitě
  • Tělesná aktivita 4 až 6 krát týdně. Věnujte se jednou či dvakrát týdně oblíbenému sportu, pokud je zároveň zajištěna účast v mnoha jiných sportech tři až čtyřikrát týdně.
  • Zahrňte do tréninku posilovací cvičení s využitím vlastní tělesné váhy dítěte
  • Všechny aktivity zakládejte na zábavě
  • Seznamte děti s jednoduchými soutěžními pravidly a sportovní etikou.
  • Doporučená roční aktivita (volejbal včetně ostatních sportů) 168-480 hodin
  • Doporučená roční aktivita pro samotný volejbal 84-240 hodin

TIP: Ideálního průvodce pro rozvoj pohybových dovedností a minivolejbalu pro tuto etapu “Zábavný základ” naleznete v online kurzu Oldřicha Záhoře, který se věnuje minivolejbalu a dětem ve věku od 6 do 9 let.

Volejbalový diagram

volejbalový život diagram zábavný základ

HRÁČ – HRAJE
V této věkové kategorii (při daných schopnostech mladých hráčů), je nejlepší formou učení prostřednictvím hry. Toto se nevztahuje pouze na samotné i upravené hry, ale také na jednoduchá cvičení a provádění cviků. Konkrétní techniky a korekce mohou být integrovány do celé činnosti, při zachování maximální angažovanosti a radosti. To také zajistí, že hráči získají pozitivní a motivující zkušenosti.

TRENÉR – VEDE
Pro usnadnění potřeb a schopností mladších hráčů by trenér měl působit jako rádce a poskytovat prostředí pro hráče, aby objevovali hru bezpečným a vzrušujícím způsobem. Opravy techniky a rady by měly být jemné a jednoduché a měly by se zabývat otázkami v širokém, nikoliv detailním pohledu.

HRA – ZÁBAVA
Konečný produkt by měl být zábavný a bezpečný zážitek. Hráči v tomto období se budou účastnit aktivit, které jsou pro ně příjemné a odměňující. Jak hráči zrají a rozvíjejí větší své herní kapacity, jejich potřeby a požadavky hry se také změní.

Následující faktory je třeba uvážit při práci na mentálním, kognitivním a emočním vývoji dětí v etapě zábavný základ:

Mentální a kognitivní
Děti v této fázi mají omezené rozumové schopnosti, protože jejich soustředěnost je krátkodobá a paměť se teprve vyvíjí. Z toho důvodu jsou děti orientovány na jednání a těší je opakování těchto aktivit. Zdokonalují svoje schopnosti prostřednictvím zkušeností. Nicméně později se během této fáze uplatňuje rostoucí schopnost myslet abstraktně, která vede k plnému rozvinutí imaginace.

Emocionální
Děti jsou v této fázi rády středem pozornosti a jejich představa o nich samých se vyvíjí v závislosti na zkušenostech a poznámkách, které slyší od druhých. Vliv vrstevníků se stává hybnou silou veškeré aktivity. V tomto období začínají děti chápat potřebu pravidel a pevného řádu.


Fázování rozvoje dovedností

U každého volejbalisty dochází k rozvoji volejbalových dovednostní. Pro správné provedení dovednostní je důležité stanovit dovednostní cíle. Cíle týkající se porozumění podnětům (PP) a rozhodovacímu procesu (RP) v rámci provedení dovednostní. V jednotlivých etapách volejbalového vývoje hráče vám nabídneme fázování rozvoje dovednostní.

Na jaké dovednostní cíle se v etapě Zábavný základ soustředit?

1. Pohyb a chytání
a) Odhadněte, kam poletí míč/odbijte ho tak, aby, hodí-li ho protihráč, jste vnímali jeho směr a rychlost; poté se rozhodněte, kam míč následovat (ideální pozice pro chytání míče), nebo se trochu natáhněte a míč chyťte
b) Z dobré přípravné pozice se přeorientujte/rychle rotujte v okamžiku, kdy míč přechází přes síť, a využijte řádně provedený pohyb vpřed, vzad a do stran
c) Chytání obouruč
d) Chytání jednoruč

2. Házení
a) Podívejte se, kde stojí protihráč, případně, zda jsou připraveni a hoďte míč tam, kde se protihráč NENACHÁZÍ, avšak trefte se do kurtu
b) Házení obouruč
c) Házení jednou rukou (útočný prudký hod míčem)

3. Podání
a) PP (porozumění podnětům) + RP (rozhodovací proces), (formace, pozornost a schopnost přihrávačů)
b) Spodní

4. Přihrávka
Bagrem
a) PP (porozumění podnětům) + RP (rozhodovací proces), (pohyb hráče a práce s míčem při podání)
b) Přihrávka bagrem z plachtícího podání

5. Příjem podání
a) 2 hráči
b) 3 hráči postaveni do formace písmena V

V etapě Zábavný základ dochází k rozvoji dovednostních cílů ve dvou fázích rozvoje dovednostní, a to počáteční zájem a nábor.

Počáteční zájem
O co se jedná a co očekávat jako trenér? Jde o prvotní kontakt, který hráč s tak specifickou herní dovedností, vůbec získává. Možná ani netuší, jak se zachovat, aby danou dovednost provedl v praxi.

V této fázi hráči potřebují mít jasnou představu toho, jak vypadá správně provedená herní dovednost (dobré demonstrativní předvedení). Měli by porozumět základním herním pozicím, postojům a herním vzorům, zapojovaným do akce. Při realizaci dané dovednosti se cítí jistě. Cílem je dosažení komfortní úrovně při některých herních činnostech nebo pocitech, s nimiž nejsou hráči seznámeni, a které jsou součástí dovednosti, kterou se mají naučit.

Nábor
Jde o rané stádium učení se, při níž je hráč schopen:
1. zkoordinovat klíčové pohybové prvky dané dovednosti a
2. provést je ve správném pořadí, avšak v jejich hrubé nezafixované podobě.

Pohyby nejsou dobře synchronizovány, příp. stále nejsou pod kontrolou, a postrádají rytmus a plynulost. Jejich provedení je nekonzistentní a postrádá preciznost. Hráč musí přemýšlet o tom, co on/ona dělá, zatímco tuto dovednost provádí. Jak vlastní podoba, tak i provedení takové dovednosti mají tendenci se rapidně zhoršovat, snaží-li se hráč provést pohyby příliš rychle nebo, když je pod tlakem, což může být právě v případě, jedná-li se o soutěžní herní situaci.

V této fázi hráči potřebují jasně porozumět tomu, co mají dělat, proč to zapadá do ‘herního plánu’, a tak si vytvořit dobrou představu o úkolu, který je třeba provést. Doporučujeme provádět mnohočetná opakování celé dovednosti vlastním tempem a v podmínkách, které jsou relativně stabilní, snadné a bezpečné. Je-li to vhodné, pak se doporučuje procvičovat na obou stranách hřiště. Učte děti rychle a cyklicky přesměrovat pozornost z míče na okolní prostředí. Hledejte řešení samostatně pomocí metody pokus-omyl na základě zpětné vazby od trenéra.