Zatímco moje odpověď Haně Librové[1] se drží mezi nejdiskutovanějšími články, tato odpověď přímo od stávkujících studentů, pořadatelů největší demonstrace u nás přinejmenším od let 2009–2012, kdy ProAlt a odbory vedly společně odpor proti škrtací vládě Nečase a Kalouska[2], jestli ne od konce roku 1989, se ze seznamů na titulní straně pomalu vytrácí. Myslím, že diskuse by se měla přesunout sem.

Já můžu mluvit, kromě sám za sebe, jenom za českou sekci DiEM25[3], a v tom druhém případě bych musel být méně radikální. Přinejmenším program Evropského jara[4] pro nadcházející volby do Evropského parlamentu je v sahání na majetky nejbohatších velmi opatrný. Je navržen tak, aby se dal okamžitě uskutečnit, bez velkých revolucí a násilných střetů, dokonce i bez zásadních změn evropských institucí, jakkoliv postupná proměna těchto struktur, jejich rozsáhlá demokratizace, je jeho součástí.

Program Evropského jara se skládá ze dvanácti pilířů, mezi nimiž číslo IV je Příroda, klima a zelená transformace Evropy. Tento programový počítá především s rozsáhlým investičním programem do technologií přátelských k životnímu prostředí, Zeleným Novým údělem, který nemá být financován daněmi, uvalenými na velké korporace a majetové elity, ale pomocí dluhopisů Evropské investiční banky, které by podpořila Evropská centrální banka odkupem na druhotných trzích.

Dalším bodem zeleného pilíře Evropského jara je Klimatický kompakt 2030. Takovou úmluvu by měla EU urychleně přijmout místo svých doposud oblíbených Fiskálních kompaktů. Rok 2030 je podle předpovědí Mezinárodního panelu pro klimatickou změnu krajní lhůta, do které musíme změnit chod naší civilizace tak, aby už nevypouštěla do atmosféry žádné další skleníkové plyny. Členské státy EU se musí zavázat k potřebným změnám a ihned s nimi začít, počínaje odstraněním dotací do všech hospodářských odvětví, která poškozují životní prostředí.

Vzít dotace uhlobaronům a ropným a plynovým magnátům, jakož i žlutým baronům a dalším podnikatelům s ekologicky závadnými „bio‟ palivy, to se jejich majetků dotkne, ale přece jen docela málo, jen jim to poněkud omezí zisky. Dalším podobným opatřením má být uhlíková daň. Aby zase nedopadla především na nejchudší vrstvy obyvatelstva, jak je zvykem u většiny opatření přijímaných a prosazovaných dnes vyspělými kapitalistickými státy, a jak s tím ve Francii Emmanuel Macron tvrdě narazil na Žluté vesty, má být uhlíková daň podle Evropského jara progresivní, a to především v závislosti na vyspělosti země a objemu jejích uhlíkových emisí; zároveň prosazujeme zavedení přeshraniční uhlíkové daně, která zabrání nadnárodním firmám unikat uhlíkové dani vývozem špinavých provozů do zahraničí.

Přímo zakázat požaduje Evropské jaro těžbu a používání břidličného plynu a technologii hydraulického štěpení (frakování). Tím by se taky trochu sáhlo na majetky, přinejmenším investorům a spekulantům. K tomu bude zřejmě potřeba uskutečnit program pilíře číslo VIII: Obchod a role Evropy ve světě, konkrétně odstranit výsady investorů. Investoři a spekulanti budou určitě protestovat proti plánu Evropského jara vypovědět nebo revidovat všechny smlouvy ustavující Mechanismy řešení sporů investorů se státem (ISDS), odstranit systém investičních soudů a nedovolit ustavení žádného multilaterálního investičního soudu, jaké obsahují obchodní dohody jako TTIP nebo již přijatá CETA. Evropské jaro usiluje o nadřazení svobody států demokraticky zavádět ekologické a sociální regulace nad veškerými mezinárodními invetsičními arbitrážemi — což jde velmi silně proti zájmům majetkových elit, ale pořád to neznamená brát jim cokoliv z bohatství, které již nashromáždily.

Namísto dosdavadních všelijakých investičních soudů chce Evropské jaro zřídit při Evropském soudním dvoru Evropský soud pro životní prostředí, který bude dohlížet na plnění Klimatického kompaktu 2030 a dalších ekologických závazků členských zemí. Do pravomoci Evropského soudu pro životní prostředí by mělo spadat i počínání nadnárodních firem, sídlících v Evropě, v zemích mimo Unii.

Částečně souvisí s ochranou klimatu i plán Evropského jara ozelenit Společnou zemědělskou politiku EU, pro začátek ji uvést do souladu s již přijatými evropskými ekologickými politikami jako jsou Direktiva o ptácích a habitatech, Rámcová direktiva o vodě nebo Direktiva o omezení emisí.

Zaměření DiEM25 na plány okamžitě uskutečnitelné v rámci současné Evropské unie a jejích stávajících institucí vedlo nedávno ke sporu mezi Janisem Varoufakisem a Thomasem Pikettym. Osobně mám z jejich sporu dojem, že jde především o střet dvou věhlasných ekonomů o to, kdo z nich je významnější a kdo si připíše největší zásluhu o záchranu Evropy — projekty, které prosazují, jsou podle mého soudu slučitelné, navzájem si neodporují a s velkou pravděpodobností by bylo opravdu vhodné uskutečnit oba.

Piketty je členem skupiny evropských intelektuálů, která koncem loňského roku zveřejnila Manifest pro demokratizaci Evropy[5]. Zájemci jej mohou porovnat s Manifestem DiEM25[6]. Následovala polemika mezi Pikettym a Varoufakisem, čí plán je lepší; její shrnutí na Varoufakisově webu[7] nezaručuje nestrannost, nicméně vyznívá nakonec vcelku smířlivě. Zájemci se mohou porozhlédnout na Pikettyho blogu[8], jestli to on nevidí trochu jinak (aspoň než Daniel Křetínský Le Monde ovládne a Pikettymu zakáže propagovat odklon evropského hospodářství od spalování uhlí).

Piketty na základě svého studia majetkových nerovností tvdí, že sáhnout těm nejbohatším na majetky je naprosto nutné, a musí se to udělat rychle. To je ostatně ve shodě i se studiemi, z nichž vychází David Roberts ve svém článku, který jsem už citoval — omezení majetkových nerovností je druhým nejúčinnějším možným krokem pro záchranu klimatu, hned po prosazení a zajištění rovných práv pro ženy. Pikettyho skupina prosazuje velmi podobný plán investic do ozelenění evropského hospodářství jako DiEM25, ale financovat ho nechce pomocí dluhopisů, nýbrž pomocí majetkových daní, a rozhodování o těchto investicích nechce svěřit již existující Evropské investiční bance, ale zřídit pro ně nové demokratické shromáždění. Z dlouhodobého hlediska má takový plán své výhody, těžko lze však očekávat, že by se jej podařilo prosadit a uskutečnit rychle — než budou uzavřeny potřebné dohody, může Evropská investiční banka investovat.

Doufám, že výsledkem toho, že vznikly dvě konkurenční strategie pro ekologickou transformaci Evropy, bude transformace konkurenčních strategií na strategie spolupracující. Konec konců, pokud vím, Thomas Piketty spolupracuje s Benoîtem Hamonem, neúspěšným levicovým kandidátem posledních francouzských prezidentských voleb, takovým francouzským Dienstbierem, a jeho hnutím Génération.s[9], které je součástí koalice Evropské jaro[4].

Diskutovat je pravděpodobně o čem, a myslím, že by se ta diskuse měla odvíjet hlavně tady, i když nevím, jestli je nějaká šance, že se tu do ní zapojí přímo Klára Aubrechtová nebo Áron Tkadleček, nebo dokonce i Hana Librová.

1) http://denikreferendum.cz/clanek/29274-kdo-chce-zmenit-svet-musi-zmenit-svet

2) Uchovávám ve svém domácím archivu haldy vlastních fotografií kolísavé kvality, většinou nepříliš vypovídajících o velikosti shromáždění, například z těchto akcí:
https://buchtojed.cz/galerie/Demonstrace2010-09-21/
https://buchtojed.cz/galerie/ProAlt2011-02-05/
https://buchtojed.cz/galerie/ProAlt2011-05-07/
https://buchtojed.cz/galerie/2011-10-22/
https://buchtojed.cz/galerie/StopVlade2012-04-21/
https://buchtojed.cz/galerie/NaVladu2012-05-22/

3) https://diem25.org/
Za stále značně omezenou funkčnost české jazykové verze
https://diem25.org/main-cs/
a zvláště pak za doposud neutěšený stav webu
https://evropske-jaro.eu/
a za to, že ještě není na adrese diem25.cz, jsem z části osobně zodpovědný.

4) https://europeanspring.net/
Česká verze není doposud dostupná ani jako torzo, přičemž opět jsem jedním z lidí, kteří na tom pracují, pohříchu poněkud hlemýždím tempem.

5) https://tdem.eu/cs/manifest-pro-demokratizaci-evropy/

6) https://diem25.org/manifest-plna-verze/

7) https://www.yanisvaroufakis.eu/2019/03/07/two-replies-to-pikettys-critique-of-our-new-deal-for-europe/

8) http://piketty.blog.lemonde.fr/

9) https://www.generation-s.fr/

Hned sem dám stručnou odpověď Josefu Poláčkovi. Hydraulickým štěpením neboli frakováním se těží břidličný plyn, tedy zemní plyn (metan) z ložisek, jejichž dobývání je extrémně škodlivé pro životní prostředí. Automobilisté nemají žádný důvod takové ničení svého vlastního domova podporovat — ledaže by jezdili na zkapalněný zemní plyn. Benzín a nafta se vyrábějí z ropy, ta se těží jinde a jinak — s jinými riziky pro životní prostředí, zvlášť v případě hlubokomořských vrtů nebo ropných písků.

Zdražit pohonné hmoty automobilistům samozřejmě bude nutné taky, uhlíková daň k tomu nevyhnutelně povede. Progrese uhlíkové daně podle bohatství země a objemu jejích emisí skleníkových plynů zajistí částečnou spravedlnost na mezinárodní úrovni, ale nezajistí spravedlivé rozdělení nákladů na ekologickou transformaci uvnitř zemí mezi jejich bohatými a chudými obyvateli.

Nejméně jeden z kroků ke klimatické spravedlnosti při omezování spotřeby fosilních paliv navrhli Francouzi protestující ve žlutých vestách hned na začátku svého hnutí: zrušit daňové úlevy pro letecká paliva. Je naprosto absurdní, když se bavíme o zvyšování daní na paliva, že paliva pro leteckou dopravu, tu nejšpinavější ze všech, jsou systémem mezinárodních smluv celosvětově ode všech daní a poplatků osvobozena.

Dále pak, než začneme v zájmu životního prostředí zdražovat benzín a naftu, musíme zajistit, aby se bez nich chudí lidé mohli obejít, a to aniž by se propadli do ještě větší chudoby. Pokud bychom například chtěli nahradit auta spalující benzín nebo naftu elektromobily nebo auty na vodík, musíme zajistit, aby výměnu starých vozidel za nová chudým zaplatili bohatí.

Z kapes bohatých je také nutné vytáhnout peníze na vybudování dostatečně husté sítě veřejné dopravy — nebo znovuvybudování tam, kde se doposud železniční tratě i autobusové linky ve jménu zisku rušily. Veřejná doprava musí být provozována jako služba pro lidi, ne jako podnikání pro zisk; to může v krajním případě vyžadovat i vyvlastňování, zvláště tam, kdy byly zprivatizovány železnice. Jako veřejná služba musí být provozovány i služby poštovní, žádné rušení nedostatečně výdělečných poboček, vzdělávání, žádná „optimalizace‟ školské sítě rušením málo zaplněných škol, a zdravotnictví, to musí být organizováno a financováno tak, aby lékaři neutíkali z oblastí, kde je málo pacientů, natož z oblastí, kde pacienti nejsou dostatečně bohatí.

Zda bude nutné zajistit jako veřejnou službu i síť obchodů, se uvidí, až si státy pořádně posvítí na praktiky obchodních řetězců — v A2larmu o nich nedávno vydali ukázku[1] z knihy reportáží Marka Szymaniaka a není důvod domnívat se, že u nás by byly jíné než v Polsku. Pak možná dostatečně hustou obchodní síť zajistí drobní podnikatelé a spotřební družstva.

Mnoho jízd autem připadá na cesty do zaměstnání. S těmi může aspoň částečně pomoci hustá síť veřejné dopravy, ale ještě lepší by bylo, kdybychom mohli pracovat v místě bydliště, bydlet poblíž pracoviště, případně důstojně žít bez nutnosti být někde zaměstnáni. Řešením může být stejně tak nepodmíněný základní příjem, nebo aspoň všeobecná občasnká dividenda obsažená v programu Evropského jara[2], jako tvorba pracovních míst přátelských k životnímu prodtředí (včetně pečovatelské práce, jak upozorňuje Naomi Kleinová v „Ne nestačí‟[3]) anebo zajištění a výstavba sociálního bydlení.

Prostředky na všechna taková opatření je nutné získat z kapes bohatých, počínaje tím, že jim státy přestanou vyplácet dotace a dávat výhodné zakázky na vysloveně škodlivé činnosti, přes jejich odříznutí od různých forem dobývání renty[4] až po silně progresivní daně z příjmů fyzických i právnických osob, sektorové daně, daň z finančních transakcí nebo i daně z majetku, hojně propagované Thomasem Pikettym, ať už v tom, co sám se spolupracovníky navrhuje pro EU[5], nebo v podobě navrhované v USA Elisabeth Warrenovou[6].

Teprve pak, až donutíme platit bohaté, přijde ten správný čas zdražit benzín a naftu všem, včetně chudých francouzských venkovanů a Čechů.

1) https://a2larm.cz/2019/02/levne-vyjde-draho/
2) https://europeanspring.net/
3) recenze Filipa Outraty: http://denikreferendum.cz/clanek/29140-naomi-kleinova-o-kalamitnim-kapitalismu-a-nadeji-navzdory-sokum
4) http://denikreferendum.cz/clanek/7859-narodni-stat-v-pasti-globalizace-ii
5) https://tdem.eu/cs/manifest-pro-demokratizaci-evropy/
6) http://piketty.blog.lemonde.fr/2019/02/12/wealth-tax-in-america/

Pane Macháčku, to s tím spojením frakování - ceny benzínu byl ovšem jenom výstřel od boku, měl jsem v tu chvíli naspěch a neměl jsem čas se zdržovat podrobnostmi. Nahraďte si - když Vám na tom tak záleží - ceny benzínu cenami plynu na topení pro konečného spotřebitele, a vyjde to nastejno: všechno nakonec zaplatí nikoli ti bohatí, nýbrž koncový spotřebitel, čili "malý člověk". A bude to právě tento docela obyčejný, tuctový "malý člověk", který toto zdražování nepřipustí. Protože odvolí každou vládu, která by se opovážila sáhnout mu na peněženku.

A to samé je i se všemi Vašimi dalšími návrhy. Státní železnice? Je pravidelně dražší než ta soukromá. Státní pošta? - To samé. Takže by se musely zvýšit ceny jízdného, ceny porta. A tak dále.

Pane Macháčku, aby bylo jasno: já plně chápu Váš hněv proti - o sobě iracionálnímu a asociálnímu - kapitalismu. Ve svých mladších letech jsem byl ostatně sám dosti podobně radikální, a to i v otázkách ekologických.

Ale nedá se nic dělat, pokud chceme racionálně uvažovat o tom co s tímto světem, musíme mít základní smysl pro realitu. A nesmíme si namlouvat, že za všechno můžou jenom ti bohatí, a že všechny problémy vyřešíme jenom tím, že tyto bohaté donutíme dát něco ze svých majetků těm chudším. (Respektive na konto ekologie.)

Takto jednoduše to nefunguje; dnes už opravdu není doba pro Jánošíky, ať už jakéhokoli druhu.

Utkvěla mi v paměti jedna scéna z filmů o Angelice, možná jediná věc, která se mi z celého cyklu líbila. Hrebě Peyrac coby rescator vykládá na palubě své lodi svému důstojníkovi o svých ideálech, plus minu shodných s Velkou francouzskou revolucí.

„Jste sám, pane,‟ varuje ho důstojník.

„Ne,‟ odpoví Peyrac, „jen první.‟

Já neříkám: „Ať platí bohatí,‟ ani sám ani první:
http://denikreferendum.cz/clanek/28925-jak-zaplatit-snizeni-emisi-na-nulu-zdanme-nejbohatsi-navrhuje-ocasio-cortezova

Rozdíl mezi Pikettyho a Varoufakisovým plánem je daleko větší, než kosmetický. Týká se přímo základních přístupů k pochopení fungování ekonomiky, kapitálu a tvorby peněz.

Pikettyovský přístup zůstává založením pevně v konvenční neoklasické teorii (trochu nepřesně a vulgárně neoliberální), prof. Varoufakis se už vydává dál k heterodoxním přístupům. Pikettyho přístup omezen statickým chápáním kapitálu jakožto majetku - a zejména konvenčním (neoklasickým) chápáním peněz jako exogenních a neutrálních. Varoufakisový přístup naproti tomu víc respektuje dynamickou povahu kapitálu, že kapitál není stav, vlastnictví, je to proces, převažující způsob zhodnocování a realizace přebytku v koloběhu ekonomické reprodukce. Rovněž využívá reálných vlastností peněz, tak jak se za posledních dvě sta let vyvinuly, do podoby fiat money, peněz v principu endogenních a ne-neutrálních, vznikajících a zase zanikajících.

S tímto teoretickým základem nezbývá v pikettyovském přístupu sázet opět na zdanění bohatých. Což má přinejmenším dva důvody a bylo koneckonců dvakrát experimentálně ověřeno, že nakonec nefunguje. Jednak jsou rozhodnutí o provedení a neprovedení investic pořád na soukromém kapitálu, ten při snahách o zvýšení daní a státní přerozdělování jednoduše pohrozí zastavením investic, poklesem a nezaměstnaností. Přisně na tomto ztroskotal Roosevelt s New Dealem v druhé polovině 30. let a sám Keynes mu radil dát zpátečku, s hořkou poznámkou ve svém díle, že se investice budou muset v konečném důsledku socializovat. Když naopak přijde vysoké zdanění v kapitálově nasyceném světě s nízkou mírou zisku, ziskovost se o to sníží a kapitál zastaví investice čistě kvůli tomu. Což se stalo v 70. letech a znamenalo konec keynesovských politiky. Neoliberální obrat není nějaké perfidní, voluntaristické spiknutí bohatých. Neoliberální, thatcherovsko-reaganovský obrat byl reakcí na vyčerpání keynesovských politik předchozích třiceti zlatých poválečných let, politik vysokého zdanění kapitálu a bohatých. Prostě přestaly fungovat a neoliberální obrat následoval až potom.

Jestliže přístupy vysokého zdanění bohatých a kapitálu ztroskotaly a dokonce nejednou, není důvod se domnívat, že nyní to bude v případě Pikettyho návrhu jinak.

Naproti tomu Varoufakisův návrh postavený na úvěrových penězích - vznikajících principiálně z ničeho - jednak staví na pochopení vzniku a úlohy peněz. Jednak je nevyzkoušený, tj. přinejmenším tu není tvrdý experimentální doklad, že nefunguje. Jednak právě díky použití nekonvenčních (doslova - heterodoxních) prostředků obchází klasická úskalí keynesovských politik, vč. Pikettyho. V nejlepším případě, v případě světa kapitálově přesyceného, s velkým množství nevyužitých produkčních kapacit a tomu odpovídajících nezaměstnaných - a přesně takový dnešní svět je - se takovou injekcí prostředků kapacity vytíží, nezaměstnaní zaměstnají a cílením těchto dodatečných investic do klima-nápravných projektů dojde k zlepšení v tomto směru. V nejhorším případě dojde k inflaci, která je jak známo ultimativním zdaněním neproduktivně ležícího kapitálu, když už se jinak danit nedá, "drobné lidi" postihuje relativně míň, pakliže jim třeba z těch vydávaných peněz) zároveň stoupají výplaty. V tomto se styčný bod s Pikettyho návrhem přece jen vidět dá.

Tak se mi zdá, pane Klusáčku, že jste v poslední době prodělal nějaký zásadní ideový obrat.

Když jsem tu já celé roky dokládal, že je naprosto nesmyslná tradiční levicová (levičácká) představa o tom, že systém kapitalismu je možno účinně překonat prostě lineárním socializováním (respektive zdaňováním a přerozdělováním) kapitálu, sklízel jsem za to od Vás jenom kritiku a posměch. A nyní s naprostou samozřejmostí hlásáte přesně to samé.

No nic; lépe pozdě nežli nikdy.

Co se toho Varoufakise týče: musím přiznat že se jeho ekonomickými teoriemi nejsem blíže seznámen, na první pohled se zdají být opravdu docela progresivní; ale že by jenom pouhým přechodem na úvěrování (kdo bude jejich garantem? stát?) bylo možno zlomit ty mechanismy kapitalistického ekonomicko-společenského řádu, o tom bych přece jenom měl nemalé pochybnosti. To že tyto teorie v současné době (ještě) není možno jednoznačně falzifikovat, se jeví dosti slabým argumentem.

Ostatně tomu naprosto není tak, že by v - průmyslově vyspělých - společnostech byl nedostatek práce; je nedostatek (kvalifikovaných) pracovníků.

A i kdyby se měla produkce zvýšit tím úvěrováním - pak by to neznamenalo nic jiného, nežli ještě další zvýšení už tak přebujelého konzumu; což by pak samozřejmě nevyhnutelně šlo na úkor životního prostředí.

Ten zásadní úkol před kterým současné lidstvo stojí je tento: zvýšit k u l t u r n í produkci na úkor produkce materiální.

Opačně řečeno: omezit produkci fixovanou na stálý nárůst materiálních předmětů spotřeby (což je spojené s rostoucí ekologickou zátěží) - a místo toho orientovat lidstvo na vyšší spotřebu kulturních, nemateriálních, ideálních statků, které jsou v zásadě ekologicky mnohem méně zatěžující.

A tuto zásadní změnu v orientaci lidstva asi opravdu sotva bude možno uskutečnit "na úvěr".

Se zajímavým postřehem k neshodě mezi Hanou Librovou a studenty stávkujícími za klima přišli Arnošt Novák a Ondřej Slačálek v A2larmu[1]. Oba mají bohaté zkušenosti s aktivismem, Arnošt Novák navíc vydal knihu o historii toho zeleného v Česku, loni ji tu recenzoval Radek Kubala[2].

Podle Nováka a Slačálka je Hana Librová představitelkou generace, která prohrála. Sebekriticky počítají ke staré, poražené generaci i sami sebe a mluví v první osobě množného čísla, když se zamýšlejí nad příčinami své prohry: Podlehli propagandě vládnoucí třídy, uvěřili, že boj o zdravé životní prostředí nemá nic společného s třídním bojem, že kapitalismus může být ekologicky šetrný, že je to odborná záležitost, v níž stačí vypracovat analýzy a předložit argumenty. A hlavně přijali představu, že s ochranou životního prostředí musí začít sami u sebe, že především musí změnit svůj životní styl — čímž se nejen stáhli z rozhodujícího bitevního pole, ale ještě navíc se odcizili většinové společnosti jako exoti, kteří žijí nějak divně, sami se tak připravili o důvěru veřejnosti, a nádavkem si přivodili deprese z toho, že asi ve svém osobním životě nedělají dost, že nejsou dostatečně ekologicky uvědomělí a skromní.

Arnošt Novák a Ondřej Slačálek výslovně varují dnešní mladou generaci aktivistů, aby se nejen s radami Hany Librové nespokojila, ale aby je přímo odmítla. Uposlechnout rad Hany Librové by podle Nováka a Slačálka znamenalo opakovat její — i jejich — chyby, a stejně jako oni prohrát.

1) https://a2larm.cz/2019/03/boj-o-klima-v-ceskem-oligarchostanu/
2) http://denikreferendum.cz/clanek/26998-tmavozeleny-svet-je-dulezita-kniha-ktera-by-mela-byt-tlustou-carou-za-minulosti