Jsou sociální sítě svobodnou platformou pro vyjádření osobních názorů, nebo nikoli? Nezávislý, ekonomicky zaměřený web Zerohedge si nyní stěžuje, že na Facebooku uživatelé nemohou sdílet odkazy na jeho články. Facebook se ohání tím, že web porušuje jeho „podmínky komunity“. Je to cenzura, nebo je to svaté právo Facebooku?
Zcela jistě již svobodnými platformami nejsou. Zejména pod tlakem vlád některých států, Evropské unie a neziskových subjektů, co si nárokují právo na jedinou možnou pravdu, totiž tu jejich, čím dál více cenzurují nepohodlné příspěvky a uživatele. A jak jinak, než pod záminkou boje s takzvanou nenávistí a fake news, což jsou zaklínadla naší doby proti čemukoliv a komukoliv nepohodlnému. Jenomže jde pouze o jednostrannou záležitost. Z mého pohledu jde o evidentní cenzuru, byť sametově zahalenou pod roušku dobra, pravdy a lásky. Právo Facebooku by to snad za určité konstelace bylo. Ale za předpokladu dodržování ústavy a zákonů daného státu. Za předpokladu, že by pravidla hry byla určena hned na začátku. Za předpokladu, že by neplatila pouze jednostranně. A za předpokladu, že by nebyla nařizována a vynucována zvenčí. Což se ale evidentně neděje.
Do jaké míry dnes sociální sítě ovlivňují veřejné mínění? Lze s jejich pomocí vyhrát volby? A jsou dnešní globální sociální sítě spravedlivé? A co vyhledavač Google, chrání dobře svobodu projevu?
Jsou významným prostředkem pro sdílení informací, takže veřejné mínění ovlivňují. K výhře ve volbách mohou určitě do značné míry pomoci, ale nepřeceňoval bych jejich význam. Stále je u nás i v dalších zemích světa významná část populace, která na sociálních sítích není, nebo jim nepřikládá velkou váhu. Globální sociální sítě spravedlivé nejsou – tak jako nic v životě. A lidé nejsou hloupí, jakkoliv nám to někteří vyvolení často vštěpují, a jsou si toho rovněž vědomi. Google nemá s ochranou svobody projevu nic společného. Nevidím do toho hlouběji, ale pokud vím, tak na základě určitých algoritmů, a to nejen objektivních jako čtenost, obsah…, diskriminuje, resp. ignoruje některé nepohodlné weby, což se svobodou projevu nemá moc společného.
Psali jsme:
Pojďme k dění v Evropě. Francouzský prezident Emmanuel Macron se rozhodl oslovit Evropany prostřednictvím otevřeného dopisu. Podle jeho slov musí Evropa hledat svou budoucnost, bránit se zneužívání nenávisti a v mnoha aspektech sjednotit své kroky. Souhlasíte, že jsou to pro dnešní Evropu palčivé otázky?
Pro dnešní Evropu, ač Macron a jiní současní eurosoudruzi Evropu zaměňují za Evropskou unii, jsou nejpalčivějšími problémy řízená migrační invaze, s níž částečně souvisí islámský terorismus, cenzura a represe nepohodlných názorů, ostrakizování národního cítění, tradičních hodnot a totalitní tendence soudruhů sedících v teplých křeslech takzvaného Evropského parlamentu. Macron má problém zvládnout Francii a chtěl by radit, evidentně za pomoci šedých eminencí za zády, neb sám by toho svým intelektem ani charizmatem schopen nebyl, celému vesmíru. Asi tak.
Solidarita podle Macrona tkví ve „společné azylové politice se společnými pravidly přijímání a odmítání“. Myslíte si to také? Měli bychom společnou azylovou politiku chtít? A takovou, jako ji chce pan Macron?
Kteří současní evropští politici mohou reálně „zachránit Evropu“? A proč?
To si netroufám spekulovat. Evropu navíc nemůže zachránit žádný politik sám o sobě. Evropu musí zachránit sami občané jednotlivých států. A to tím, že přestanou přivírat oči před tím, co se děje a přestanou dávat hlasy těm, kteří v současné době až na výjimky v čele evropských států stojí a ženou ji do velkého průšvihu za řevu Ódy na radost, který má přehlušit všechny problémy, jež soudruzi z EU ignorují.
„Bojím se o Česko. Čechy jsem si idealizoval. Z pohledu toho východoslovenského Slováka, Praha pro mě byla symbol kultury. Domníval jsem se, že český národ je vzdělanější než slovenský. Pohled na český národ mi změnili sami Češi, když vidím, jak se vyvíjejí. Neváží si svobody, chybí respekt k lidskému životu…,“ uvedl Fero Fenič. „Vzdělaný národ si nezvolí počůrávajícího se staříka,“ vyjádřil se jasně s tím, že se rozmýšlí, zda v této zemi chce zůstat. Lze se s takovým hodnocením ztotožnit?
Je zajímavé, že ten, co se ohání chybějícím respektem Čechů k lidskému životu, nazývá starého člověka, ať už si o Zemanovi myslíme cokoliv, počůrávajícím se staříkem. Asi by měl Fenič začít u sebe. Takhle bych mohl rozebrat celé jeho vyjádření, ale nestojí mi za můj čas. A ať se klidně vrátí na Slovensko, myslím, že to pro Čechy zase tak zásadní ztráta nebude. Ale obávám se, že chechtáky z českého rozpočtu na jeho umění by mu mohly docela chybět. Nebo se dokáže uživit bez nich?
Fero Fenič konsternovaně sdělil, že lidé, kteří podepsali před lety petici za přejmenování ruzyňského letiště na Letiště Václava Havla, čelí v dnešní době takovým útokům, že svůj podpis chtějí zakrýt. Svědčí to o neblahém trendu směřování české společnosti?
Tvrzení jednoho člověka nesvědčí vůbec o ničem. Jakým konkrétně útokům? Já za své názory, komentáře a blogy čelím dennodenně rovněž útokům. Konkrétně slovním. Ale nestěžuji si, jdu sám s kůží na trh. Je třeba to brát s nadhledem a mít na paměti, že to, co o vás říká nebo píše druhý, často spíše vypovídá o něm než o vás. To samozřejmě platí i pro mé komentáře. A předpokládám, že zdravý jedinec se nerozpláče a nesloží kvůli troše kritiky. Jak chtějí tito lidé potom zvládnout život jako takový?
Psali jsme:
Hudebník a politik Michael Kocáb v rozhovoru pro XTV uvedl, že si nepamatuje, jak je možné, že na 300 komunistických poslanců zvedlo ruku pro Václava Havla a kooptovalo poslance do Národního shromáždění. Je to uvěřitelné? Nemohly být za vším nějaké zákulisní dohody, o kterých je nepříjemné mluvit?
Myslím, že každému člověku uvažujícímu selským rozumem, chcete-li kritickým myšlením, kterým se opět současní vyvolení tak zaklínají, je to už z vaší otázky jasné. Že to není zřejmé Michalu Kocábovi, jen vypovídá o jeho intelektuální výbavě.
Babiš, Zeman, či Kubera. Ti všichni jsou podle Kocába důsledkem toho, že se s komunisty nový režim dostatečně nevypořádal. Udělali jsme tedy chybu? Měli by bývalí komunisté mít zákaz působení v politice?
Dovolím si doplnit pana Kocába. Taky Štětina, Štěch, Telička, generalissimus Petr Pavel, ředitel ČT Petr Dvořák, Pithart a řada dalších… Co říká pan Kocáb na tyto povětšinou spřízněné duše – nyní navíc povětšinou hrdě antikomunistické? Já jsem proti takovýmto zákazům. Ať se na jejich činy ukáže, ať se ukáže na ně, na to, co dělali, jak prospěchařili, udávali, převlékali kabáty… A lidé už si na ně udělají názor a zařídí se podle toho.
Patolízalská politika směrem k Putinovi, stanoviska ke Krymu, k Číně, to vše jsou podle Kocába chyby Miloše Zemana. Je Zeman špatným prezidentem? Odvádí nás od EU do náruče východních mocností, jak tvrdí Kocáb?
Kocába nemá smysl více komentovat. Nicméně Miloš Zeman po svém nástupu vyvěsil na Hradě vlajku EU, sám se hlásí k eurofederalismu a tímto způsobem i vystupuje, což je proti mému světovému názoru… Díky bohu je pragmatický a nepatří mezi nekritické oportunistické přitakávače typu Drahoš, Fiala, Pospíšil, Schwarzenberg nebo Petříček. A stojí za povšimnutí, že i tento v zásadě proevropskounijní politik je ostrakizován, protože si troufá občas poukázat na nedostatky a nesmysly přicházející z Evropského sojuzu, které nejsou v souladu se zájmy České republiky. Byť mám k Miloši Zemanovi milion výhrad, myslím, že pragmaticky vyvažuje bezmezný řiťoalpinismus vůči EU a USA, k nimž se novodobí soudruzi lísají namísto Sovětského svazu. Člověk se špetkou selského rozumu přeci musí uznat, že s Čínou a Ruskem je potřeba udržovat určité partnerské vztahy a nepodléhat často směšným obviněním v zásadě z čehokoliv a bez jakýchkoliv pádných důkazů za účelem geopolitických a obchodních třenic. Byť tato obvinění vznášejí naši partneři. Má přeci zvítězit pravda a láska, a ne lež a nenávist. Nebo?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
