"Matematická gramotnost: Převažuje negativní vztah významného podílu
žáků k matematice. Stále převažují klasické metody a formy, více aktivizující
metody a formy povzbuzující kritické myšlení žáků
jsou stále málo časté. Snížil se podíl výskytu prověřování učiva za účelem diagnostiky
či hodnocení." Píšou mimo jiné autoři zprávy ČŠI k úrovni gramotností na základních a středních školách.
K dalším závěrům zprávy patří:
Vztah ke čtení
Dominují především základní dovednosti bez dostatečného podílu kritického uvažování nad informacemi v textu i nízká míra jejich zobecňování. Přetrvává spíše negativní postoj žáků ke čtení.
Sociální gramotnost
- Velký podíl učitelů a ředitelů škol je přesvědčen, že pedagogové nemají pro rozvoj sociální gramotnosti žáků dostatek dovedností, vědomostí ani didaktických prostředků.
- Na bezmála pětině škol nebyl rozvoj sociální gramotnosti žáků interně nijak hodnocen nebo alespoň sledován, a to ani příslušným třídním učitelem, ani učiteli jednotlivých předmětů.
Celou zprávu naleznete zde
.png)
19 komentářů:
"převažuje negativní vztah významného podílu žáků k matematice"
Vidím jediné východisko. Zrušme matematiku a děti se do školy budou těšit.
Konec ironie.
Příčin bude zřejmě více, ale nepředpokládám, že "významný podíl učitelů" učí špatně. Matematiku studují kvalitní studenti, PdF produkuje vesměs kvalitní absolventy, kteří jsou schopni učit a naučit. Starší kantoři také učí kvalitně. Úpadek sleduji již delší dobu. Za jednu z hlavních příčin neoblíbenosti matematiky považuji masové používání současné generace chytrých mobilů, které tzv. "usnadňují život". Asi jsem k tomu nedospěl sám. Viz. Francie a jiné země, které omezují nebo přímo zakazují mobily ve škole používat. ČŠI se tak může inspirovat a položit žákům otázku:"Kolik hodin jste denně na mobilu"? Mnohdy to vypadá na přímou úměrnost délky pobytu na mobilu a průběhu vyučovacích hodin. Učitelé matematiky, ale i jiných předmětů, nemůžou konkurovat různým aplikacím a zábavě. Tradičním problémem (ten byl od pradávna) je, že "přemýšlení bolí". Je snadnější se našprtat nazpaměť 3 stránky dějepisu, moc u toho nepřemýšlet, než "vyřešit" nějakou slovní úlohu (mnohdy chybí čtenářská gramotnost) třeba o pohybu, na společnou práci, směsi, .... Přímou systémovou chybu však nevidím. Mezi další příčiny je možno považovat i necitlivou inkluzi po česku, ale to už je na docela hlubokou analýzu. Také je zajímavé, že se "neoblíbenost matematiky" netýká asijských států - Čína, Japonsko, Singapur,..Problémy "s matematikou" se tak v podstatě řeší od Anglie po ČR.
Já se nedomnívám, že to "šetření" poskytlo nějaký vhled. Pouze potvrdilo to, co říkám celou dobu. Jen to možná malinko zpřesnilo můj odhad toho, kolika žáků se to týká. Když před mnoha a mnoha lety studovalo maturitní obory 20% populace, navíc populace pečlivě vybrané a vycvičené už na základních školách, tak pochopitelně průzkum oblíbenosti mezi takovouto populací musel nutně dávat úplně jiné výstupy, než výzkum na 80% populace, která studuje maturitní obory dnes.
Ano, většina studentů má a bude mít vždy k matematice nechuť. Ano, když budeme studovat korelaci mezi oblibou matematiky a výsledky v ní, objevíme zázračný vztah, že čím vyšší je obliba matematiky, tím lepších výsledků v ní je dosahováno. Tak moudré hlavy pomazané, reprezentované zde tajnými učiteli a jim podobnými mysliteli z toho učiní závěr - musíme zvýšit oblibu matematiky u studentů a výsledky se podle objeveného zázračného vztahu časem samy dostaví. A tak se z matematiky dělá hra na matematiku, pořádají se exkurze, vypráví se příběhy o souvislosti matematiky se zborceným harfy tónem po lippmannovsku, dětem se snažíme podbízet a ulehčovat jim myšlení všemožnými aplikacemi a udělátky, snižováním nároků, formativním hodnocením, které neurazí a podobnými marginálními nesmysly, na kterých se jen předchozí generace matematických frustrátů snaží nějak uživit a dodat si pocit vlastní originality, kreativity a světové inovativnosti. A výsledek? Inu, matematická gramotnost jde zvolna tam, kam paprsek slunka nezasvítí a zpěv ptáčků nedolétne. A důvod? Inu skutečně existující vysokou míru korelace nám interpretovali tajní a lippmannové a lukášové a jejich političtí zástupci - buzkové, liškové, kuchtové a další, kteří sami skončili s matematikou na základní škole a bůh ví, jestli až na jejím konci. Korelace není kauzalita. A najednou se z mlhy vynoří tvrdá realita prezentovaná kvantitativními omezenci typu Doležel (tj. poblouzněnými kryptoautisty, obstarožními překapacitovanými kapacitkami, patriarchálními konzervativci, centralisty, třidiči, laťkovači a měřiči) - čím lepších výsledků v matematice člověk dosahuje, tím více ji má v oblibě. Zázrak! Najednou je jasné, že podbízet se studentům je k ničemu a tak to také podle toho vypadá. Najednou je jasné, že v populaci je nějakých 30-40% dětí, které si k matematice vytvoří kladný vztah prostě proto, že mají abstraktní myšlení a baví je přicházet věcem na kloub. A že kdybychom se na hlavu stavěli, tak s tím podílem mnoho neuděláme. Ne tak ovšem skrytí sociální inženýři moderního střihu, rekrutující se povětšinou právě z matematických frustrátů. Jak to je, je venkoncem jedno, že jo. Matematika je stejně nějaká úchylka kryptoautistů a normální člověk ji v životě přece nepotřebuje a když, tak mu stačí procenta a trojčlenka. Hlavně, aby to bavilo všechny děti. Je třeba, aby nikdo nikdy neměl z matematiky obavy a že to zničí výuku těm nadaným 30-40% dětí? A co jako? Snad nejsme nějaký elitáří, né? No a tak si vesele dláždíme cestu do té montovny, kterou za pár generací budeme dělat nejen Západu, ale i Východu. Hlavně, aby nikdo nebyl ponechán pozadu a všichni byli spokojení a nepředřeli se.
To, co zmiňuje pan Mádr je pravda, ale to jsou jen symptomy tohoto základního ultrahloupého sluníčkářského přístupu. A za zvuků loutny pana Komárka nám Fendrych zase poví, jak potřebujeme více filosofů, protože ti jediní (narozdíl od tabulkoidních inženýrů, informatiků, matematiků a fyziků) mají potenciál nebýti kývajícími papoušky. Kupředu levá.
Pruzkum, podle nehoz se 70 % stredoskolaku uci matematiku proto, ze je bavi, a zaroven se na ni 60 % vubec netesi, za moc nestoji…
To by mohli videt i absolventi humanitnich oboru, ne?
JInak nevim, co je to ta gramotnost, ale rekl bych, ze "negativni vztah k matematice" tam urcite nepatri…
Opět stručné, srozumitelné a plné. Díky pane Doležele.
Pan Doležel to rozebral hezky.
Co se týká výzkumu, je jasně vidět tendenčnost a minimální vypovídací hodnota.
Jsou to obecné otázky, které vůbec nic neobjasňují. Stejně jako by se ptali:
Do školy se vůbec netěším.
Chodím do školy, protože mě to baví.
Do práce se vůbec netěším.
Chodím do práce, protože mě to baví.
Na záchod se vůbec netěším.
Chodím na záchod, protože mě to baví.
Do politiky se vůbec netěším.
Chci být politikem, protože mě to baví.
Od ČŠI bych očekával kvalitnější výzkum. Chápu, že asi dostali překvapivý úkol, který museli do termínu splnit. ale tohle je průzkum veřejného mínění a ne výzkum.
Navíc nic neodhaluje. Jen potvrzuje to, co je logické.
Kdyby zjistili, že se 80% žáků na matematiku těší, tak to budu považovat za katastrofu. Protože to znamená buďto zfalšovaný výzkum nebo nadrogované žáky nebo něco, co s matematikou nemá moc společného. Matematika je o práci. Není to jen zábava. Je to rozvíjení mozkových činností a to bolí. Tak jako cvičení. Někoho cvičení baví a někoho ne. Rozhodně nebude 80% lidí tvrdit, že je baví cvičení. Spousta lidí, kdyby nemusela tak nevstane z postele.
Otázka není o tom zda je matematika baví. Ale měli by ji brát jako životní nutnost a neměli by ji nenávidět. A tam jsou rezervy. Nepomůže tomu omezování hodin matematiky, ani omezování učiva. Ani pseudovýzkumy a rady amatérů. A o prioritě matematiky, která znamená jen větší buzeraci a další nesmyslné výmysly a udupání učitele experty a reformátory ani nemluvě.
Pro pana Doležela:
Jeden z rysů kvalitního učitele je, že výuku dovede diferencovat. Tzn. slabí i silní žáci mají příležitosti pro svůj růst. Každý má úlohy, které potřebuje pro svoji úroveň. Každý má prostor se nad nimi zamyslet.
Nekvalitní učitel se naopak pozná tím, že v naprosté většině jeho hodin všichni žáci dělají všichni to samé. Tím pádem slabý žák se roky ocitá ve vzduchoprázdnu a silný se nudí a naplňuje právě Vaše obavy o nevyužitém potenciálu.
Výuka diferencovaná má neskutečně mnoho výhod a příležitostí a samotní žáci ji mají velmi rádi. Tím pádem odpadá nekázeň, stoupá smysluplnost výuky a následně vnitřní motivace žáků. Také v TV nechcete běžet tempem rychlejšího ani pomalejšího. Potřebujete své tempo. Cílem a úkolem, nás učitelů je tuto možnost žákům poskytnout.
Jen jsem Vás chtěl uklidnit, že není nutné nároky snižovat všem. Nároky je třeba přizpůsobit potřebám žáků. A my jsme ti odborníci, kteří mají vyhodnotit jak nejlépe to provést. Možná právě z této neschopnosti může pramenit jeden z důvodu k nechuťi k matematice(ale to je pouze už můj dohad)
Pane Chrobáku,
na ZŠ nezasažené inkluzí si to představit dovedu a tam to asi má i své místo. Na výběrové SŠ už si to představit nedovedu. Nemůžete vést paralelně několik výkladů.
Kolik let jste učil na střední škole, na jaké a jaké ročníky?
Souhlasím bez výhrady s tím, že cílem nejen učitelů, ale celé společnosti, je maximální využití potenciálu každého jedince. Jen to prostě nelze dělat na jednom místě a v jednom člověku. Proto jsme měli výběrová gymnázia, kam chodili nadaní, proto jsme měli rozsáhlý systém učilišť navázaných na konkrétní podniky a výroby, proto jsme měli speciální školství. A proto je také třeba elitní vzdělávání, ve kterém se výuka specializuje a zaměřuje, stejně jako se po tisíciletí specializuje lidská práce, výroba i služby. Jen školství někteří poblouzněnci stále tak nějak tlačí do protisměru. Údajně kvůli nějakému sociálně-inženýrskému experimentu, kde mají někteří sloužit druhým jako jakési trenažéry lidskosti, či co.
Pane Chrobáku,souhlasila bych s vámi, ale - víte, ono to vždycky nejde. Pan Doležel již zmínil inkluzi a já k tomu přidám skutečnost, že žák může na ZŠ opakovat ročník pouze 2x, jednou na 1.st. a jednou na 2. stupni(nevím, možná tomu je již jinak?). Kdysi jsem měla příležitost v 6. i 7. třídě suplovat matematiku, byli tam chlapci, co už 2x propadli.
S panem Doleželem opět souhlasím bez výhrady ;).
Pane Chrobáku, pan Doležel to vystihl naprosto přesně. Aknelka to doplnila. Jste nadšený příznivce inkluze, která je v ČR bohužel nefunkční. Popírat genetiku taky není správná cesta, protože někteří žáci v rámci inkluze po česku budou počítat stále dokola pouze do deseti, přechod přes 10 už jim dělá neskutečné potíže až do sedmé třídy (viz.aknelka). Bohužel, nikdy v rámci takto heterogenního rozdělení práce ve třídě nezažijí úspěch. Mám pocit, že na vesnické škole jste se plně nesetkal s případy kontraproduktivní inkluze. Myslím tím děti s těžkými poruchami chování,které fyzicky i slovně napadají spolužáky a učitele, těžkými projevy autismu,...Ostatní žáci se potom nemůžou soustředit, nemůžou tak plně využít svůj potenciál. Speciální školství je zde potřeba, o tom nemůže být sporu.
Nevím z jaké části mého textu bylo vyvozeno, že jsem, či nejsem příznivec diskuze. Tyhle domněnky dle mě zcela ničí jakoukoli diskuzi. Ano na střední škole jsem neučil. Leč jsem přesvědčen, že když učitel používá vhodné, gradované úlohy, které doplní vhodnými formami výuky a uvážlivým hodnocením dokáže zázraky na kterémkoli stupni vzdělávání. Výhoda těchto učebních nástrojů je ta, že učitel nemusí rozhodně vést dva výklady, často ani jeden. Právě, že aktivita je přenesena na žáky a učitel se stává spíše moderátorem. Žáci nadaní získávají další příležitosti rozvoje(nejen počítání, ale umění argumentovat, prezentovat, či pomáhat). Ale tomu asi neuvěří nikdo, kdo takové hodiny nezažil, či neviděl. Souhlasím s tím, že s žáky s poruchami učení to je velmi náročné, třeba i nereálné. Zároveň jsem příznivec toho neházet vše na inkluzi a používat ji jako alibi pro naše neúspěchy. Je naši povinností hledat cesty a nevěřím, že inkluze znemožnila kvalitní výuku ve všech třídách. Za mě diskuzi ukončuji, mám pocit, že se začínáme točit v kruhu.
A on někdo tvrdil, že jste, nebo nejste příznivcem diskuse, pane Chrobáku?
Já jsem zase přesvědčen, maje, na rozdíl od vás, nějakou zkušenost s přednášením na VŠ, že přednášení 120 lidem ve velkém sále opravdu, ale opravdu neumožňuje uplatňovat vaše snové vize založené na víře, že jsou aplikovatelné univerzálně. Vaše gradované úlohy jsou možné u nějakých základů počtů, nikoliv u výkladu hlubší teorie. Snad kdybych věřil na ty vaše zázraky, které nikdo nikdy neviděl a ani já je nepozoruji na výstupu ze vzdělávacího procesu. Naopak, kvalita se snižuje. Asi je třeba ještě více bojovat proti tomu, aby se to dalo poznat. Zcela v duchu známého bonmotu Winstona Churchila: "Všude čtu, že kouření škodí zdraví. Budu muset přestat číst."
Pokud jste to neviděl, pane Doležele, je nejlepší řešení se jít podívat. To, co tu pan Chrobák popisuje, není žádné snění, ale docela častá, byť pořád spíš okrajová, praxe. Ale samozřejmě je podstatné, co přesně myslíte onou hlubší teorií a co základními počty. Možná se ta debata točí i okolo tohoto.
Jak je to na VŠ, neumím posoudit, diferenciace na základní a střední evidentně možná je. Pokud byste chtěl tip na nějakou takovou školu, dejte vědět.
Pane Feřteku, já nerozporuji, že nějaká diferenciace je možná, ale rozporuji, že je možná na VŠ a dost silně o tom pochybuji třeba i v případě gymnázia. Pan Chrobák ovšem tvrdil, že je přesvědčen, že je možné ji aplikovat na všech stupních vzdělávání, ačkoliv má osobní zkušenost pouze s tím nejnižším. Na ZŠ je cíl, který uvádí pan Chrobák, žádoucí - každému poskytnout takovou motivaci a takovou náročnost, jaká odpovídá jeho schopnostem. Na výběrové SŠ už se předpokládá, že obsah látky zvládnou všichni, kteří byli za tímto účelem vybráni. Diferencovaná výuka tam už postrádá smysl, neboť jsou již diferencované školy. A to právě za tím účelem, aby učitel nemusel výuku příliš diferencovat. Na SŠ je totiž objem látky k probrání podstatně vyšší a také je tato látka podstatně náročnější a jakékoliv diferenciace a individuální přístupy jsou velmi neefektivní. Nemůžete se tvářit, že věnujete čas všem zároveň, protože to prostě nejde. Nemůžete připravovat pět typů písemek pro pět typů kognitivních omezení, protože na to prostě nemáte čas. Na SŠ je již potřeba se věnovat také obsahu a ne pouze elementární didaktice a pedagogice.
Přiznám se, že základní školství moc neřeším a jsem rád, že se mu někdo věnuje pečlivě a přemýšlí o tom, jak učit lépe. Jenže principy, které platí při výuce počítání na ZŠ, už těžko aplikujete v přednáškovém sále na VŠ, kde přednášíte třeba první a druhou větu o izomorfismu grup. Nebo tam už z nějakého důvodu nechcete výuku diferencovat na slabé, slabší, průměrné, nadprůměrné a geniální? A pokud ne, tak proč?
Dovolím si přidat pozvánku, kterou jsem zmínil u minulého příspěvku. Chtěl bych pozvat ty, kteří se zajímají o téma diferenciace ve třídě(např. práce se slabými, nadanými, inkludovanými atd.) na webinář, který právě začínáme chystat. Věřím, že bude inspirativní. Někdy v půlce dubna bude ke shlédnutí.
"...na ZŠ nezasažené inkluzí si to představit dovedu a tam to asi má i své místo. Na výběrové SŠ už si to představit nedovedu. Nemůžete vést paralelně několik výkladů. Kolik let jste učil na střední škole, na jaké a jaké ročníky?"
Napsal, ve snaze lustrovat, jeden podivín z kanclíku, který nikdy ve škole, s inkluzí či bez, základní či výběrové střední neučil, neboť toho dle vlastních slov není schopen, na adresu zkušeného a dobrého učitele.
Vnímáte jak hodně je tohle špatně? Staré dobré noviny.
To jsem, tajnej, jen tlumočil názory učitelů, s nimiž zcela souzním. Například mé maminky, která učí na ZŠ skoro 40 let, nebo mé profesorky matematiky ze SŠ, která učí na SŠ přes 25 let.
Podívaj se do průzkumů, kolik učitelů souhlasí s tou jejich inkluzí. A že je pár ideologických přírodních postfaktických ultralevicových poblouzněnců? Inu, s tím se asi musíme smířit. Je to vrozené.
A ještě taxonomie:
Poblouzněnci tito dělí se na tři základní skupiny:
1) totální pitomci,
2) inteligentní lidé se zcela zištnými cíli,
3) inteligentní lidé, kterým tzv. "ruplo v kouli".
Když před svými známými učiteli vyslovím některá mediálně známá jména (zejména ze třetí kategorie), která se kolem školství neustále ometají, tak si klepou na čelo.
Za chvíli jdu dělat třídnici (absence atd.). Ne, fakt to nebudu dělat proto, že mne to baví. Ani se na to netěším.
Myslím, že sledování docházky je zkostnatělé a mělo by se zrušit.
Taky se netěším na to, až budu odpoledne zastavovat na semaforech. Podle mne jsou semafory dělané špatně, měly by být zábavnější.
Okomentovat