Americká odvykačka

Jako každá extrémní situace, i americká opioidová krize svádí ke zjednodušování. Dalo by se říct, že dnes existují dvě Ameriky. Jednu nesmiřitelně rozděluje Donald Trump, za jehož vlády hledá novou identitu, s obavami pozoruje mizení střední třídy, projevy změn klimatu a stále přítomný rasismus. Té druhé je všechno jedno. Její obyvatelé jsou na práškách nebo na heroinu.

Různých Amerik je ve skutečnosti spousta a v takzvané opioidové krizi je země už od konce devadesátých let. Problém se ale rychle zvětšuje. Loni podle Centra pro kontrolu a prevenci nemocí zemřelo na předávkování drogami víc než 72 tisíc Američanů, z toho 49 tisíc zabily opioidy. Druhé číslo vyrostlo od roku 2002 čtyřikrát a o deset tisíc mrtvých teď převyšuje jak počet obětí dopravních nehod, tak počet zastřelených. Média a politici problému dlouho nevěnovali adekvátní pozornost. Nejspíš proto, že se teprve v posledních letech daří ukazovat závislost na opioidech jako problém všech, ne pouze chudých hillbillies z oblasti Apalačského pohoří a dalších lidí z vrstvy nekorektně nazývané white trash.

Heroin pro mamky

Prezidenta Trumpa v prvním roce vlády přiměla děsivá čísla k vyhlášení stavu pohotovosti. Ne, že by pro řešení problému udělal o moc víc. Balíček zákonů, který závislým usnadní přístup ke zdravotní péči, podepsal až loni v říjnu a podle odborníků tento soubor opatření stejně jenom látá díry v systému a pomůže pouze okrajově. Podle odborných organizací je problém tak masivní, že si zaslouží podobně rozsáhlé programy, jakými USA reagovaly na epidemii HIV. Drogám se dokonce povedlo snížit průměrnou americkou délku života, která klesala nebo stagnovala tři poslední roky po sobě. Krize mění i obraz závislého. Dlouho jsme si jako feťáka představovali někoho mladého a alternativního z velkého města. Cracková epidemie osmdesátých let posílila stigmatizaci obyvatel černošských ghett. Bylo jednoduché tvářit se, že drogově závislí jsou z větší části slabí jedinci se sklony k sebedestrukci a není jim pomoci. Při dnešních statistikách už je to těžší. Většina opioidových závislých jsou běloši. Prášky se jedí a šňupou jak ve městech, tak na předměstích a na venkově. Heroin se stává drogou průměrných lidí. I časopisy jako Marie Claire publikují články jako Jak si heroin přišel pro mamky ze střední třídy, doprovozené fotografií upravených bílých řadovek se zahradou, garáží a labradorem. Když loni v květnu komička Roseanne Barrová tweetla, že někdejší poradkyně prezidenta Obamy vypadá, jako by „Muslimské bratrstvo a Planeta opic zplodily potomka“, stanice ABC se kvůli ostudě rozhodla vysílat sitcom Roseanne bez ní. V seriálovém vesmíru bylo potřeba vysvětlit, kam se hlavní postava poděla. Rozhodování netrvalo dlouho. Seriál dostal nové jméno Connors a Roseanne v něm chybí proto, že se předávkovala prášky. ABC tím potvrdila, za jak běžný druh smrti se v Americe předávkování považuje.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Dvacet tablet denně

Epidemie neobešla ani seniory. Velká část těch, kteří dnes nepřečkají den bez dávky, si závislost vypěstovala na tabletách, které dostali na předpis. Například v dokumentu al-Džazíry s názvem Take as Prescribed: Drug Addiction in the US vystupuje muž, jehož šedesátiletá manželka zemřela na předávkování léky obsahujícími opioidy. Na bolesti zad jí je předepsal lékař. „Už během roku brala dvojité dávky několika různých tablet, z nichž dvě obsahovaly oxykodon. V době, kdy zemřela, to bylo šest set tablet měsíčně,“ vysvětluje manžel, který ji ve chvílích, kdy upadala do bezvědomí, fotil a natáčel. Pro lékaře a právníky chtěl mít důkaz, jak se prášky na manželce podepisují. Umřela ale dřív, než se domohl pomoci. „Nepředávkovala se proto, že byla v depresi. Prostě si vzala léky v dobré víře, že jí pomůžou, ale byla po nich zmatená a extrémně rychle si vypěstovala závislost. Většinu času už pak trávila v pyžamu a nevycházela ven.“ Podobně je na tom dnes velká část Američanů, kteří od lékaře dostali předpis na léky proti bolesti, i těch, kteří si snadno dostupné opioidové tablety, jako je třeba OxyContin, obstarali jinak. „V Americe je mnohem jednodušší získat drogy než pomoc,“ píše zpravodajský a publicistický server Vox.

Výlety a dárky

Příběh o tom, jak se v zemi rozmohlo bezstarostné předepisování prášků na bolest, které vedlo k dnešním počtům závislých a k rozšíření heroinu i padesátkrát silnějšího fentanylu, je dnes už dobře známý. Pravidelně vycházejí zprávy o hromadných žalobách na společnosti jako Purdue Pharma, které pobízely lékaře po celé zemi k předepisování opioidových prášků ve velkém. „Sympozií o zvládání bolesti, organizovaných koncem devadesátých let farmaceutickým gigantem Purdue Pharma, se účastnily tisíce amerických doktorů, sester a farmaceutů,“ popisuje britský deník The Guardian. „Výlety do slunných letovisek na Floridě nebo do Kalifornie byly pro lékaře vítanou příležitostí si odpočinout a seznámit se s novými lidmi i novými způsoby léčení. Dostávali spousty věcí zdarma, rybářské kloboučky, hračky pro děti, cédéčka – a všechny útraty hradila firma. Bohužel právě tyhle výjezdy položily základ národní krizi.“ Tisíce pacientů trpících chronickými bolestmi měly najednou doma od doktora silnější prášky než kdy předtím. Víc než polovina lidí, kteří opioidy zkusili, recept ani nepotřebovala. K drogám se dostala přes přátele a rodinu. Dnes už zná téměř každý třetí obyvatel USA někoho, kdo je na opioidech závislý, tvrdí Americká psychiatrická asociace.

Kartely nastupují

Zásadní roli hrály v příběhu kliniky zřízené k tomu, aby vydávaly předpisy lidem, kteří netrpěli adekvátními zdravotními potížemi. Přezdívá se jim pill mills, továrny na tablety. „Indikátorem, že jsou praktiky zdravotnického zařízení nelegální, může být například to, že se v něm vůbec nevyšetřuje,“ dočtete se v materiálech státního úřadu v Kentucky, který se zabývá výcvikem policistů. „Pacienti často opouštějí ordinaci během několika minut. Chronická bolest se léčí pouze předepisováním prášků. Nelze platit kartou. Na přilehlém parkovišti se pacienti podezřele srocují.“

Celý článek si můžete přečíst v magazínu Finmag, ještě pořád je na stáncích. A kdyby nebyl, objednejte si ho přes web.