Ani nemohl. Slibně rozjetou kariéru musel poctivý bek ukončit už ve 23 letech! „Člověk by rád hrál doteď, život to chtěl a zařídil jinak,“ říká Svoboda. „Ale nelituju.“
Pár jeho vrstevníků ještě teď válčí o extraligový titul, on v 38 letech mumraj na ledě sleduje jako asistent na hradecké střídačce. A mluví o práci snů i o tom, jak si užívá život.
A zní přesvědčivě. Doma na něj čekají už tři děti, nejmladší Natálce ještě nejsou dva týdny. Po letech u jihlavských dorostenců nebo juniorů a mládežnických reprezentací je angažmá v Mountfieldu první velkou trenérskou štací v seniorském hokeji. „V Hradci se učím každý den, pořád mám před sebou výzvy,“ líčí Svoboda. A že pár přetěžkých už v životě překonal.
Přetlačit silou
Juniorský mistr světa si v NHL připsal 18 startů. Bránil Modana nebo Jágra s Lemieuxem, na jeho jedinou trefu ve slavné lize mu přihrával Tomáš Kaberle. Jenže když chtěl máknout a zabojovat o stabilní flek v Torontu, cítil se vyčerpaný, viděl dvojitě. „Zkoušel jsem to přetlačit silou, ale nešlo to,“ vzpomíná hokejový zarputilec.
V sezoně 2002–2003 se vrátil ze zámoří do Třince, jenže potíže přetrvávaly. Velká posila místo extraligových zápasů lítala po doktorech, její potíže odhalilo až specializované vyšetření v Ostravě.
Myasthenia gravis zněla diagnóza. Neboli porucha nervosvalového přenosu. „Běžný člověk ji možná ani nepozná, jen je hodně unavený,“ popisuje Svoboda. „Vzruchy z nervů do svalových vláken přicházejí o nepatrné milivteřiny později. Na ledě se mi stávalo, že při otáčení nebo obsazování protihráčů mi noha zabrala o chviličku později. A i když jsem byl odpočatý a poctivě regeneroval, na tréninku jsem dokázal v tempu pracovat deset minut, pak to šlo rapidně dolů.“
Nemoc, kterou v tuzemsku odhalili zhruba u tisícovky pacientů, znamenala konec s hokejem. Následovala operace v pražském Motole, po níž se hlavou nadějnému zadákovi honilo: Proč zrovna já? „Po pár týdnech mi ale žena řekla, že je těhotná,“ líčí Svoboda. Ubíjející a nic neřešící úvahy vystřídaly daleko příjemnější starosti. Bydlení, rodina, svatba. „Něco jsem měl našetřeno, nemusel jsem si brát hypotéku. A i díky pojistce, kterou jsem v Americe měl, mi po roce byly vyplacené nějaké peníze.“
Trenérské počátky
Zkoušel i podnikat, když jeho známý rozjížděl restauraci u dálnice. Jenže prodělal, a tak se vrátil k ledu, vždyť tam strávil podstatnou část života. „Pochopil jsem, že když se rozhodnete pro nějakou cestu a věříte, že je správná, život udělá cvak a přehodí vás jinam,“ říká Svoboda. „Někdy se musíte nechat životem vést. Kdybych to nedělal, budu jen padat na držku a nakonec se stejně vrátím na cestu, kterou mi určil někdo jiný.“
Seriál MF DNESLidé ze zákulisí extraligových klubů Do vyřazovacích bojů připravila MF DNES sérii příběhů a rozhovorů s lidmi, kteří stojí v pozadí extraligových týmů. 1. díl: Zlínská legenda pere dresy. Dřív stačilo jednou za týden, dnes denně 2. díl: Půl století rolbařem. Začínalo se s džípem, směje se stálice Sparty 3. díl. Hledám hráče s touhou. Jak Radim Vrbata mění hokejovou Boleslav 4. díl: Nejedeš, slyšel první draftovaný Čech. Báli se, že uteču, vzpomíná Svozil 5. díl: Rádce mocného šéfa. Z Komety by stěží vyrostl gigant bez dříče Medlíka 6. díl: Jak bývalý revizor Kalina pečuje o kabinu plzeňských hokejistů |
Snad poprvé a naposledy při vyprávění použije trochu ostřejší výraz. Jinak pečlivě formuluje věty, mezi některými si občas nechává delší pauzu. Působí skromně.
Přes trenérské počátky ve Velkém Meziříčí, kde někdejší reprezentant vypomáhal otci, se dostal k jihlavské mládeži. A vyrůstajícím hokejistům občas povyprávěl vlastní příběh. „Podívejte se na mě, měl jsem dobře rozjetou kariéru, ale ve vteřině jsem skončil. Snažil jsem se je donutit, aby chodili do školy, měli i plán B a vzdělávali se.“
Být důsledný na ledě i mimo něj. A jeho věty hltal v Jihlavě i David Rittich. „Život se s ním nepáral, ale udělalo ho to silnějším člověkem a hodně mě toho naučil,“ líčil brankářský objev, který se uchytil v Calgary.
„David byl typ, kterého bylo potřeba držet zkrátka. Snad se neurazí – byl trochu do větru,“ usměje se Svoboda. „Zároveň měl v sobě výborný mix. Měl talent, flexibilitu, i výbornou hlavu. Když třeba v Kladně dostal gól přes celé hřiště, nerozhodilo ho to a chytal normálně dál. A když se vrátil po první sezoně z Ameriky, bylo vidět, jak načichnul mentalitou a chtěl pracovat daleko víc.“
Pracovitost, poctivost. Tu sám Svoboda nejspíš podědil po přísném otci, který ho jako kluka vedl. Když už ho netrénoval, junior nervózně těkal pohledem po zimáku a hledal ho. Táta se před ním raději schovával. „Každý máme spoustu chyb, ale s panem Klapkou mi dali výborné hokejové základy.“ A tak je teď hradecký kouč předává dál.
Stejně jako hráč se chce posouvat dál. Postupně zdolávat mety. Ale ne za každou cenu. „Už jsem to nedávno i trochu přeťápl a byl v nemocnici s arytmií srdce,“ přizná Svoboda. „Když tři dny méně spíte, jste unavený, ale tělo se nedokáže vypnout. Musím se víc hlídat. Ale pak jedu dál.“
