[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Výjimečná soutěž Maminka roku plná dojemných, silných i inspirativních příběhů je zpátky. Pro vítězky je připravena nejen redakční spolupráce, ale také spousta hodnotných cen za osm set tisíc korun. A můžete se jimi stát klidně i vy!
Co vás loni přimělo přihlásit se do soutěže?
Chtěla jsem zviditelnit naši firmu vyrábějící látkové plenky Petit Lulu a zároveň povzbudit maminky k větší kreativitě v hledání nového zaměstnání či koníčka v rámci mateřské a rodičovské dovolené. Soutěž nebyla vůbec povrchní, jak se na první pohled mohlo zdát. Až na malé detaily perfektně připravená akce, která určitě měla smysl.
Dala mi nové zkušenosti, přidala trošku odvahy na další veřejné akce. Připomněla jsem si také, že jsou důležitější věci, než je podnikání, jako třeba zdraví a každý přítomný okamžik, který máme.
Proč byste maminkám doporučila se přihlásit?
Soutěž vám určitě pomůže se zviditelnit, pokud máte nějaký zajímavý projekt nebo zkušenost. Získáte nové přátele i dovednosti. A především vás budou všichni hýčkat a vy si na to velmi rychle zvyknete.
Co vás loni přimělo přihlásit se do Maminky roku?
Po narození Terezky, která přišla na svět postižená, nabral můj život úplně nový směr a já měla několik možností. Zhroutit se, litovat se, plakat, izolovat se, nebo vzít život pořádně do rukou, postavit se překážkám a ukázat těm ostatním maminkám nemocných dětí, že můžeme vylézt z ulity a z handicapu udělat výsadu. Přihlášku jsem posílala uprostřed noci, když jsem s Terezkou v náručí prohlížela internet a vyskočila na mě reklama na první ročník soutěže. Nejdřív jsem se styděla sama se přihlásit, ale pak mi zvědavost nedala a během pár minut jsem sesmolila přihlášku a odeslala.
Celá soutěž byla opravdovou oslavou mateřství. I přesto, že nabízela spoustu krásných cen, které samozřejmě potěšily všechny členy rodiny, nejsilnějším dojmem pro mě bylo to, že jsme se všechny na pár dní staly princeznami. Opečovávanými a váženými. Dodnes vzpomínám na tu atmosféru, na tu péči o nás. Na ten slavnostní večer, kde jsme hvězdami večera byly my. Maminky. Obyčejné ženy. Časopis Maminka nám dal prostor, pozornost a vyzdvihl to, že obyčejná máma je vlastně neobyčejná, silná a důležitá bytost.
V čem vás soutěž motivovala?
Získala jsem odvahu se lidem otevřít. Víc poukazovat na to, že být mámou postiženého dítěte je v pořádku. Že to není moje vina. Že i když jsem si tenhle osud nevybrala, jsem a budu statečná. Získala jsem tolik podpory a pozitivních ohlasů v komentářích pod soutěžním medailonkem, že mi trvalo hodiny je všechny přečíst. Ve svém příběhu jsem se zmínila, že pokud vyhraju, bude to pro mě důkazem toho, že dělám správnou věc. Jak po vyhlášení vypadá váš život?
Náš život se moc nezměnil. Terezce budou v březnu dva roky. Stále se snažíme cvičit, stimulovat a podporovat ji v rozvoji. Jezdíme na rehabilitační pobyty a ambulantní cvičení. Těšíme se na jaro, protože zima pro nás znamená trochu sociální izolace. Terezka nemá moc dobrou imunitu. A tak se těším, až teplota vyskočí a my se trochu vrátíme do života i mimo domov.
Proč jste se loni přihlásila do soutěže?
Já jsem byla přihlášena „fanynkou“ Dášou, která usoudila, že není lepší kandidátka na Maminku blogerku než já. Dášu jsem před soutěží vůbec neznala a vše v podstatě odstartovala její nominační přihláška. Upřímně mi to udělalo hroznou radost. Cítila jsem, že to, co dělám (návody a videa na háčkování zdarma), má možná větší smysl, než jsem si myslela. Denně a každou hodinu po celou soutěžní dobu pro mě moji fanoušci hlasovali. Každý, kdo měl doslova ruce, nohy a háček. A na této háčkařské vlně jsem se ocitla ve finále. Dodnes všem „háčkotvořilkám“ dlužím velké poděkování. Díky soutěži jsem poprvé dostala masivní zpětnou vazbu na to, co dělám. Navíc jsem získala příležitost poznat kolegyňky ze soutěže a super realizační tým. Zkušenosti a zážitky ze soutěže mi už nikdo nikdy nevezme.
Změnila jsem se k sama sobě. Více si vážím sebe a toho, co se mi za dva roky háčkování podařilo. Mám daleko větší jistotu, že dělat něco zadarmo, věnovat kus svého času ostatním a podělit se se zkušenostmi s háčkováním mi dává v životě daleko větší smysl než cokoli jiného. Před soutěží jsem v podstatě neměla cíl, kam bych chtěla svou „háčkotvorbu“ směrovat. Díky soutěži mám najednou spoustu nápadů do budoucna, jak své blogování rozvíjet.
Proč by se maminky měly přihlásit?
Možná právě jejich blog nebo youtuberský projekt je nezaslouženě „nevidi- telný“. Háčkování také nezapadá do škatulky typická blogerka, ale díky soutěži se náhle stmelila jedna velká komunita, pro kterou je ruční tvorba možností seberealizace, a to je super pocit!
Pamatuji si přesně den, kdy jsem se o soutěži dozvěděla. Svítilo sluníčko a já byla s dětmi a s mou sestrou venku. Řekla jsem si, že maminek s takovým osudem tolik být nemůže (a já upřímně doufám, že není!!). A že by bylo super dostat se do finále a inspirovat všechny lidi k tomu, aby byli rádi za každý den, kdy jsou zdraví.
V čem soutěž předčila očekávání?
Vlastně ve všem. Sama jsem před mateřskou pracovala v marketingu a vím, jak je těžké nějakou soutěž uspořádat. A s Maminkou šlo všechno jako po másle. Redakce Maminky má skvělý tým, který se o nás nádherně postaral během celé soutěže a finální večer už byla jen třešnička na dortu. A taky jsem si nemyslela, že bude mít soutěž Maminka roku takový ohlas u mého okolí, měla jsem pocit, že tím snad žije celá Česká republika.
A v neposlední řadě předčily mé očekávání všechny ceny v soutěži. Mám teď pocit, že bych mohla celý rok dětem dopřát návštěvu hračkářství, sobě nákupy a rodinné výlety!
Bylo něco, v čem vás soutěž posunula, motivovala, změnila?
Asi nezměnila, ale třeba když je někdy den, kdy mám pocit, že se nic nedaří, nepovede se mi oběd, děti vzdorují všechny dohromady, řeknu si, že jsem přece Maminka roku a že to musím zvládnout. Takže tenhle titul je pro mě vlastně motivací do dalších let.
Proč byste maminkám doporučila, aby se taky přihlásily?
Protože každá maminka si zaslouží být ohodnocená i jinde než doma. Každá maminka, která se přihlásí, se může těšit na to, že její příběh zaujme, sledovat denně hlasování, užít si focení s profesionály a pak se těšit na úžasné finále, kde bude za hvězdu. Sepsat můj příběh pro mě nebylo nejlehčí. Musela jsem se vrátit do doby, kdy jsem si už myslela, že děti mít nebudu, vzpomněla jsem si na ten pocit, kdy to zase „nevyšlo“, a pak popsat celý boj s rakovinou prsu. Ale když jsem během soutěže zjistila, kolik maminek jsem svým přístupem motivovala, vím, že jsem udělala správně. A mám z toho radost.