Odpoledne totiž lidé začínají brát banky útokem, vybírají peníze z vkladních knížek, nakupují jídlo i oblečení. Ve stejnou dobu do města přijíždějí první německé tanky a obrněný vůz s vysílačkou.
„V jednu odpoledne projel Jičínem voják v polní výzbroji na motocyklu a u Huškovy restaurace se ptal na cestu do Hradce Králové,“ vypráví historička Hana Fajstauerová z jičínského muzea, jež nacistickou okupaci Jičína zmapovala. Pro Němce se přesně před 80 lety stal hlavním sídlem v Královéhradeckém kraji.
O několik hodin později do města míří od Kopidlna kolona několika šestikolových náklaďáků s krytými plachtami. V nich se krčí vojáci v plné zbroji, s helmami a v nových uniformách. Další kolony doplněné o motocykly nebo polní kuchyni projíždějí Jičínem až do večera. Ještě ten samý den někdo na radnici vylepil vyhlášku o odzbrojení české policie podepsanou starostou města Josefem Zikmundem.
„Druhý den převzala německá policie kontrolu nad okresním úřadem, četnictvem, poštou nebo finančním ředitelstvím. V jedenáct dopoledne dorazili na radnici představitelé říšsko-německého vojenského velitelství,“ pokračuje Fajstauerová.
Někteří úředníci ihned končí ve vazební věznici, která je gestapem zřízena v nedaleké valdické věznici.
Velitelé zabírají hotel Paříž
„Třetí den ve městě přibylo dalších 150 vojáků a nebe zaplnilo 26 letounů. Téhož dne odevzdala Národní střelecká garda města Jičín všechny střelné zbraně,“ popisuje historička události ze 17. března 1939.
Mnoho obyvatel města už nikdy nedokáže zapomenout na 20. březen 1939. Tehdy obyvatelé vidí naposledy pochodovat českou armádu za doprovodu vojenské hudby.
„Všechny ulice od kasáren v Lipách k nádraží plní davy lidí doprovázející naše vojáky. Mávají jim na rozloučenou a je to naposledy, kdy vidí vlastní pochodující armádu,“ říká historička, jež k osmdesátému výročí okupace uspořádala výstavu nazvanou Život v Jičíně za druhé světové války.
Místa na úřadech přebírají nacisté, ihned zavádějí od půlnoci do šesti ráno policejní hodinu, tedy dobu, kdy nikdo nesmí opustit dům. První aprílový den už není v kasárnách jediný český voják a usidlují se v nich Němci. Velitelé zabírají hotel Paříž, střeží ho dvojčlenná stráž.
Jen pár dní po okupaci je z Jičína sídlo gestapa, bezpečnostní služby neboli SD a kriminální policie KRIPO. „Obávaná státní tajná policie známá jako gestapo sídlila ve střední budově kasáren, jejich posledním velitelem byl Anton Lehner. Město mělo dokonce několik gestapáckých oddělení, z nichž nejdůležitější bylo IV. exekutivní. V evidenci měli komunisty, legionáře nebo ilegální odbojové organizace v kraji,“ přibližuje Fajstauerová.
Soudy trestají zemězradu
Nacisté nezahálejí a zavádějí hned několik opatření, třeba ochrannou vazbu. Kdokoliv se dopustí prohřešku proti Německu, putuje k výslechu, soudu a konečné deportaci do koncentračního tábora.
„Ve městě vznikl i říšský soud, kterých bylo v celém protektorátu 11. Soud řešil především trestné činy proti zájmům Německa, tedy velezradu, zemězradu, vyzývání k neposlušnosti zákonů nebo urážky,“ popisuje historička a pokračuje: „Naprosto běžné byly transporty německých aut naplněné zásobami jídla nebo oblečení. Věci odváželi do Říše, většinou to byl majetek původní armády. Některá auta dokonce poničila Valdickou bránu, kterou se snažila projet.“
V den 50. narozenin Adolfa Hitlera - tedy 20. dubna 1939 - nacisté pořádají na jičínském náměstí vojenskou přehlídku. Při této příležitosti na všech stožárech, úřadech nebo školách vlají nacistické vlajky. Na Milohlídce nedaleko centra města montují triangulační stožár, z něhož vojáci wehrmachtu sledují letecký provoz spojenců.
„Židovské obchody byly pomalovány trojúhelníky v barvě červené a modré a s nápisem ŽID. Označovány byly i árijské obchody, například ten s koženými výrobky a kůží Františka Fridricha na Husově třídě,“ poznamenává Fajstauerová.
Zánik všech českých spolků
Na konci srpna okresní úřad vydává upravenou vyhlášku o styku s neárijici. Těm je zakázán vstup do všech jičínských hotelů (Praha, Paříž, Slávie), a to bez výjimky. Hostince pro ně mohou vyhradit jednu speciální místnost, avšak nenachází se ani jedna, všude visí stejné dvojjazyčné nápisy: Juden unzugänglich! Židům nepřístupno! Dochází i k zákazu spolků nebo politických organizací.
„Všechny neschválené organizace musely odevzdat své prapory, archivy, kroniky, fotografie nebo odznaky. Naopak Klub českých turistů zažívá na začátku druhé světové války nebývalý rozkvět. V Prachovských skalách nacisté vybudovali nové turistické cesty, další nechali opravit. O Velikonočních svátcích do skal dorazilo téměř šest tisíc turistů,“ vypráví dále Fajstauerová.
Gestapo však dál „úřaduje“ a 1. září do koncentračního tábora Buchenwald odvádí členy správního výboru Sokol: starostu župy a jednoty Jaroslava Kopáčka, Bohuslava Varhaníka, Františka Rejhu. Kromě nich do tábora míří předseda Československé obce legionářské Václav Boháček i starosta města Josef Zikmund.
„Několik minut po osmé hodině ráno přijela na radnici v zeleném autě německá policie. Policisté zamířili do starostovy úřadovny a za několik chvil ho odváděli v poutech. Gestapo si ten den došlo pro dalších několik lidí, třeba židovského obchodníka s látkami Ota Goliathe, profesora reálky Jaroslava Kopáčka, odborného učitele Aloise Fikara nebo pouličního prodavače tiskovin Rudého práva Václava Bydžovského,“ cituje historička z Pamětní knihy města Jičína 1939 až 1942.
Po tomto řádění tajné policie nastává ve městě doslova zatmění, které trvá až do konce války.
„Na ulicích se nerozsvítily pouliční lampy elektrické ani plynové a místo nich na křižovatkách a nebezpečných nárožích jen skrovně blikaly modré lampy petrolejové, varující před nebezpečím všechna vozidla, jejichž světla musela býti zastřena a snížena na nejmenší světelnost. Podobně tomu bylo i v obchodech, lampy výkladních skříní a světelné reklamy zhasnuty, vchody do krámů papírem a různými závěsy zastřeny, uvnitř však obchod šel dál. Všude v domácnostech se zatemňovalo, vnitřní okna pobíjela se papírem neb zavěšovaly se deky, světla na chodbách obalována byla modrým celofánem,“ stojí v pamětích města.
V listopadu téhož roku pražský rozhlas informuje o pěti zatčených jičínských vysokoškolácích. Vladislav Brož, Antonín Lukeš, Stanislav Pospíšil, Rudolf Reissig a Vratislav Švehla jsou odvlečeni do koncentračního tábora v Oranienburku.
Na Štědrý den se před radnicí tyčí ozdobený a světly rozzářený vánoční strom. Večer však všechno opět upadá do nakázané tmy a Jičín stojí před dalšími lety v nacistickém obležení.
