Učitel popisuje střet s bojovníkem za svobodu: Říkal, že jsem neonacista. Před německými studenty křičel, ať voláme gestapo
Případ jabloneckého dějepisáře Libora Behúla ukazuje, že i dnes existují pokusy zbavit se nepohodlného člověka pomocí udání u nadřízených nebo úřadů. Kantor si vysloužil hněv oblastního šéfa Českého svazu bojovníků za svobodu. Ten kvůli soustavným útokům na učitele nedávno dostal podmínku za pomluvu.
Vaše anabáze s šéfem jablonecké buňky Českého svazu bojovníků za svobodu, Františkem Radkovičem, začala v roce 2012. Jak se to seběhlo?
Pan Radkovič dělá výstavy po školách, což nehodnotím jako něco špatného. K nám na Gymnázium Dr. Antona Randy ji přinesl také, byl to soubor artefaktů nějakého amatérského nadšence: zbraně, vysílačka, dokumenty… Mělo se to jmenovat Stopy druhé světové války nejenom na Jablonecku, což vypadalo nadějně, ředitel tam poslal všechny třídy. Kdyby si to člověk prohlédl, udělal výklad a jen požádal pana Radkoviče o doplnění informací, mohlo to být naprosto v pořádku.
Výklad ale vedl on, a dopouštěl se v něm – co jsem četl – různých zkreslení.
Nejhorší byl jeho slovník jak z počátku 50. let či těsně poválečné doby a podprahová nenávist ke všemu německému, jako v propagandistickém filmu. Na tom ustrnul, já mu opakovaně říkal: takhle ne, takhle ne…
Třeba u čeho?
Třeba když o vyhnání říkal, že nám je vyčítána vina, přitom jsme jen plnili příkazy postupimské konference. To není pravda. Když se to opakovalo, tak jsem houkl „a dost, takhle ne“, a poslal jsem třídu pryč. Vyběhl za nimi a volal po chodbě: nenechte se ovlivňovat, čtěte Národní osvobození, to je jediný nezkreslený zdroj pro poznání naší historie. Zajímavé je, že pak dostal od pana ředitele pokyn, ať se mírní, a u dalších tříd ubral. Já se pak do toho Národního osvobození podíval, mají tam třeba rozhovory s někým z takzvané Národní domobrany. Toto bych studentům měl doporučovat?
Jiný kontakt jste neměli?
Zůstává to, že se od vnímání války, jak se líčilo v předchozích dobách, neposunul. Instaloval jednu místní naučnou stezku, i tam má správné informace o německých zločinech, o tom, kolik lidí tu volilo henleinovce – ale už schází, jaká byla situace před válkou, proč se Němci nechali tak zfanatizovat. Zase to interpretoval jednoznačně. Už dříve jsme se střetli na jedné přednášce, když poučoval, že se nesmí říkat slovo Sudety. Pak když jsem mu ukázal text, že policisté v Jablonci údajně zbili nějakého staříka, on si to vztáhl na sebe, že jsem chtěl urazit jeho tatínka policistu.
Po tom incidentu na škole si na vás začal stěžovat.
Nejdříve šel za ředitelem, pak na školní inspekci. Nenazval to přímo stížnost, ale jako žádost inspekci o pomoc. Několikrát jsem inspekci musel ukazovat archivované
