V zajetí techno-thrilleru

Fede Alvarez už „Lesním duchem“ a „Smrtí ve tmě“ dokázal, že mezi režiséry, kteří právě prorážejí v Hollywoodu, patří k těm zajímavějším. Avšak aby se o něm dalo mluvit v dobrém i během příštích let, bude muset pocvičit čich na scénáře. Ten mu při žánrovém přechodu z hororu do čistokrevného thrilleru zjevně chyběl. Protože jestli lze „Dívce v pavoučí síti“ něco vyčítat, je to právě práce se zápletkou a laciné scenáristické kličky, které vývoj příběhu a tím pádem i dojem z filmu jako takového srážejí na úroveň slabého a snadno zapomenutelného béčka.

Je to škoda, protože Alvarez a jeho spoluscenáristé mohli čerpat rovnou z knižní předlohy. Údajně ji však ve velkém ignorují (sám jsem ji nečetl). Je proto jasné, že vzdálenou příslušnost k Milliennium trilogii využili spíš jako marketingovou vějičku. Vznikl tak film, o který byste jinak možná ani nezavadili. A studio by se do něj v době, kdy se opouští od středně drahých blockbusterů, vlastně ani nepustilo.

Smutné je, že by to nebyla škoda. Alvarez sice točí velmi pěkně a nedělá mu problém atmosféra, tempo, vedení herců, srozumitelnost zápletky, ani akce. Claire Foy je v hlavní roli také dobrá, i když jí více než chladnokrevnost Lisbeth Salander sedí studený čumák britské královny v "The Crown". Vlastně by nevadil ani námět jak z devadesátých let, pro jehož potřeby se Lis zaplétá do boje o jakýsi software, který stiskem jediného tlačítka dokáže hacknout prakticky jakékoli odpaliště nukleárních zbraní po celé planetě. Jsou i filmy, které stojí na mnohem křehčích zápletkách a fungují. Problém je v práci s hlavními hybateli děje: Na oko se sice zdá, že Lis neustále naráží na nepřekonatelné překážky, po jejichž konfrontaci končí na dně fyzicky i psychicky. Ve skutečnosti však hlavní hrdince pomáhá jakási vyšší moc (rozum scenáristé), která pokaždé přijde s jakousi náhodou, pomocnou rukou, samospásným řešením, které Lis na poslední chvíli zachrání.

Pozn.: Screenshoty v recenzi pocházejí z klasického Blu-ray přepisu

Takové pomůcky se ve filmech objevují často. Když záporák klečí na protagonistovi a škrtí ho, vždycky se v dosahu ruky objeví kámen (nebo láhev, zbraň, klacek), který těsně před upadnutím do mdlob hrdinu osvobodí. Jenže tvůrci „Dívky v pavoučí síti“ těchto berliček nadužívají do takové míry, že to po chvilce začne působit naprosto absurdně.

Obzvlášť to platí o Lisbethiných úsměvných hackerských schopnostech. Během jednoho večera se nabourá do centrály NSA. Telefonem ovládne auto, které pronásleduje. Tím samým zařízením se (pokaždé stiskem maximálně dvou „tlačítek“) vloupá do řídících systémů bezpečnostní ostrahy letiště, odkud poslepu (!) otevírá dveře jiné, po budově bloudící postavě. Když potřebuje infiltrovat roky opuštěný dům, v jeho nitru jsou z jakéhosi záhadného důvodu bezpečnostní kamery, díky nimž si za pár minut Lisbethin pomocník vytvoří 3D model, kde sleduje pohyb veškerých postav. A podobně. Tyhle laciné scenáristické berličky jasně prozrazují tvůrčí lenost konstruovat příběh, ve kterém by se objevovaly skutečné překážky a který by inteligencí odpovídal příslušnému žánru. Prakticky všechny technické problémy jsou jen na oko, a to i v případě, kdy kvůli nim Lisbeth vyloženě dostane po hlavě.

Koupí Ultra HD Blu-ray Dívky v pavoučí síti na Blu-shopu podporujete vznik podobných textů.

Nejsmutnější je, že od filmů s Lisbeth Salander se jaksi automaticky očekává, že budou alespoň trochu stát na faktu, že tato dívka je hacker, člověk, který se ve světě elektroniky ladně pohybuje a rozumí mu. Existuje tedy zdravý předpoklad, že technologie a jejich využití budou působit realisticky. Jinými slovy, když se před Tonym Starkem magicky otevírají dveře a všechny přístroje kolem jeho brnění fungují jaksi samy, vzhledem k žánru to nevadí. Ale když jde všechno stejně samo hrdince v techno-thrilleru, od kterého předpokládáte alespoň minimální příklon k realistickému odrazu moderních technologií, celý fiktivní svět se člověku zhroutí před očima, protože si prostě řekne „Tohle je pitomost“.

Film navíc nepřesvědčivě operuje i se samotnou hlavní hrdinkou. Například pod Fincherovým dohledem se v Lis kloubila křehkost se skrytou agresivitou. Mlčenlivostí budila dojem, že mluvila pouze když měla skutečně co říct. Její chování bylo odrazem hlubokých jizev na duši. A rozhodně se nedalo mluvit o nějaké akční hrdince. V „Dívce v pavoučí síti“ je však Lisbeth redukována na nemluvnou drsňačku, která přeskakuje z jedné akční scény do druhé. Alvarez sice neustále poukazuje na fakt, že se jedná o ženu, dělá to ale špatně – zpravidla tak, že ji přeperou mužští antagonisté. Film ignoruje komplexnost jejího charakteru. Přitom je značnou součástí „Dívky v pavoučí síti“ i samotná její minulost. V lidské rovině Lis každopádně nefunguje ani zdaleka tak dobře jako její poslední filmová inkarnace.

Alvarez je dobrý filmař, o tom nelze pochybovat, protože „Dívka v pavoučí síti“ pod jeho dohledem šlape i přes všechny výše zmíněné nedostatky. Nelze se však zbavit dojmu, že ve svém posledním celovečeráku vystřílel veškerou munici střelbou na špatné terče.

Prezentace na Ultra HD Blu-ray se opět řadí ke špičce, v čemž bývají soňácké tituly konzistentní. Alvarezův dlouholetý spolupracovník Pedro Luque točil „Dívku v pavoučí síti“ na Arri Alexu 65. Jedná se tak o další titul, který může těžit z nádherné kresby větších skel a 6.5k záznamu, stejně jako z následné 4k postprodukce. Na videu je to vidět v každém záběru, které mají perfektní a konzistentní ostrost. Skutečně špičkovou ostrost. Obraz si přitom zachovává krémový charakter analogového záznamu – jen samozřejmě bez zrna. Prostý je i šumu. Co do drobnokresby a práce komprese se jedná o další referenční záležitost.

Fantastická je i práce s HDRkem. „Dívka v pavoučí síti“ sice dorazila bez Dolby Vision vrstvy, kterou, zdá se, Sony u svých UHDBD opouští. I tak ale byla gradována na Dolby Pulsar monitoru – kontrola HDMI signálu přes Vertex prozrazuje, že film byl barven na čtyřtisícinitovém monitoru. Podobně jako do nebes vychvalovaná „Fantastická zvířata“ využívá jasových špiček těsně pod touto hodnotou. Což se moc často nestává, a ještě méně obvyklé je to u „HDR-10 only“ titulů.

Práce s barvami a highlighty sice není tak „divoká“ jako u již zmiňované fantasy, to se ale dá vzhledem k žánrové odlišnosti předpokládat. Studená paleta neustále připomíná švédskou zimu, drží se tedy modrých odstínů a zemitých barev, které vrství v obrázcích, jejichž výprava ani nepřipouští přítomnost jiných barev. HDRko pak umí překvapivé divy.

Vědět o sobě dá hned v prvních záběrech, kde hrají dívky šachy v potemnělém pokoji se silným protisvětlem vycházejícím z oken. Už tady „Dívka v pavoučí síti“ dává jasně najevo, že se nebojí extrémně protěžovat jasovou špičku přepisu a kreslit tak extrémně intenzivní zdroje světla. Disk vysoké špičky využívá často, Luque totiž scény komponuje tak, aby se v nich co nejčastěji objevovala protisvětla buď z oken, nebo z umělých zdrojů. Jejich vysoký jas pak vytváří nádherné obrázky s perfektně kontrolovaným kontrastem. Je to další titul, který má skoro až trojrozměrné kvality videa. HDRko je navíc výborné i na spodku jasového spektra. Černá je konzistentní jak co do přednesu, tak do stínokresby a „hutnosti“. Prostě další disk, který vyzkouší vlastnosti HDR displeje na maximum.

Neméně excelentní je i Dolby Atmos stopa, která splňuje veškeré požadavky kvalitního moderního mixu. Skvělý přednes dialogů, patřičně objemná hudba, pohyb v surroundech, pevné a přesné basy. Jeden příklad za všechny: Finální sekvence s krásně burácivou hudbou a ostrými zvukovými efekty, využívajícími veškerý frekvenční rozsah (například střelba z pušky). Film možná neoslní, ale jeho obrazová i zvuková prezentace jsou audiovizuálním absolutoriem.