„Je to jedna z nejhorších sezon Zubří v extralize a já jsem se pod to podepsal. Neříkám, že celá vina leží na mně, ale mám na tom podíl. Jsem velice sebekritický a zároveň velice ambiciózní člověk. A tohle mě bude trápit. Je to zklamání nadosmrti,“ pronesl Poloz po své premiérové sezoně v české extralize.
K zodpovědnosti jste se přihlásil bezprostředně po posledním utkání základní části a prostřednictvím Facebooku jste se omluvil fanouškům. Muselo to z vás ven?
Tím, že jsem byl sám doma, tak jsem to ze sebe musel vysypat. Dvě noci jsem nespal, a to doslova. Jsem emocionálně založený člověk, mám vítěznou povahu a tohle mě sráží.
Máte teď o to větší motivaci?
Vyhlásil jsem to už po svém příchodu a řeknu to teď znovu, že jsem přišel do Zubří něco vyhrát. Ať už ligu, nebo pohár. S vedením klubu se snažíme tým posílit. Mluvíme s hráči. Porážky nesnáším a tohle mě velice mrzí. Ale je to život, je to za námi. Je potřeba mužstvo postavit tak, aby se taková sezona už neopakovala.
Ještě k zápasu v Hranicích, kde jste v poslední čtvrthodině ztratili vedení o čtyři góly. Zkoncentrovala se do jeho závěru celá nepovedená sezona?
Byl to odraz týmu, jak byl nastavený. V sobotu proti Litovli se to objevilo znovu. Za stavu 21:14 jsme zazmatkovali, znervózněli, přestali jsme bránit, útočit, nedávali jsme vyložené šance. Je to v hlavách hráčů.
Co s tím?
Jsou různá mentální cvičení. Kluci v Zubří to nikdy nezažili. Po Hranicích jsem volal svým známým, ptal jsem se na rady. Před každým zápasem jsme měli videoporadu se zaměřením na soupeře. Teď jsme ji neměli. Snažili jsme se nastavit hlavy jinak. Že nejde o to, vyhrát ten zápas, ale o nasazení a úsilí v utkání bez ohledu na výsledek. Ať se nebojí. To v zápase v Hranicích nebylo. Tam byl strach, co když to pokazím. A ten strach celý tým totálně paralyzoval. Nikdo se nezvedl. Tohle se budeme ve zbývajících zápasech sezony snažit odbourat.
Máte s tím zkušenosti?
V Norsku ve Follu jsem stejnou situaci zažil. A pak ještě u házenkářek Zlína, když jsme vypadli v semifinále s Veselím. Za stavu 2:0 v sérii jsme vedli 11:7 v poločase třetího zápasu, jenže holky dostaly strach, že by mohly postoupit do semifinále.
Jak se to dá odstranit?
Nesmíš se nikdy vzdát pracovat s hlavou hráčů. V týmu jich je dvacet a každá je jiná. V Zubří stačil jeden hráč – lídr. Jenže my jsme ho neměli. Hledali jsme ho, snažili se. V někom je to skryté. Někdo je lídr, ale nechce ho dělat. Nemůžeme nikoho nutit. Jiný je introvert. Přitom v Zubří vždycky nějaký lídr byl. Ještě loni Říha, šéf kabiny i obrany. V útoku Douda. My teď musíme zaprvé mentálně pracovat s těmi hráči, které tady máme. Zadruhé musíme najít lídra. Doufám, že z hráčů, které chceme přivést, plus z místních se vyprofiluje. Jednoho takového hráče tady máme, dokonce to ví i reprezentační trenéři.
Je to Dokoupil?
Samozřejmě. Má to v sobě. Ale je na to mladý a musí k tomu dojít přirozenou cestou. Chce to čas.
Takže hlavní úkol zní najít přirozeného vůdce týmu?
Může to být lídr obrany, útoku, šatny. Můžou to být tři různí kluci. Nemusíme to navalit na jednoho hráče.
Tomáš Říha zvažuje po roční pauze návrat ke kariéře. Začal chodit na tréninky. Jak vidíte jeho případný comeback?
Aktivně pracuji celou sezonu, aby se vrátil. Mohl by to být lídr obrany, který tady už byl. Když se zapojí do tréninku, je vidět diametrální rozdíl v našich činnostech. Trénink má úplně jinou dimenzi, komunikaci, náboj. Úplně to změní obraz týmu. Tomáš chce, já chci. Teď je to na domluvě hráče s klubem.
Může být lídrem útoku reprezentační křídelník Jurka, který se po letech vrací z Francie?
Věřím, že bude. A kdyby ne, tak v kabině určitě. Může jím být další hráč ze zahraničí, který vypadá, že je před podpisem. Zdá se, že dobře dopadnou jednání s Markem Hlinkou, do něhož jsme v zimě investovali, jenže se bohužel zranil. I on může být lídrem, v jedenadvaceti je to slovenský reprezentant. Pracujeme i na příchodu dalších hráčů, a i když nevyjdou všichni, impulzů do příští sezony bude více.
Berete play out jako trest pro hráče?
Ne. Říkám jim, že sem patříme. Za to, co jsme předváděli. Nálada v kabině po zápase v Hranicích byla ostrá. Už pět minut po utkání od hráčů zaznělo, že cílem v play out je vyhrát všechny zápasy. Je vidět, že se snaží. Ale brzda v podobě strachu tam pořád zůstává.
Skalní fanoušci v úvodu zápasu proti Litovli opustili svoje místa a vrátili se až po čtvrt hodině. Všiml jste si?
To k tomu patří, mají právo vyjádřit svoji nespokojenost s našimi výkony. Nám nezbývá nic jiného než je přesvědčit, že jsme na tom lépe. A také ukázat všem lidem okolo charakter, že se na to nevykašleme.
