Společná výstava „Stín bodu“ autorů Daniela Hanzlíka a Jaroslava Prokeše je exkurzem do krajiny časoprostorových anomálií a paradoxů vyplývajících ze vztahu objektu a jeho stínu, prostoru a jeho numerické reprezentace, časové osy a naší momentální situace na ní. Výběr prací obou autorů z části rozvíjí některé starší realizace, jiné reagují na dispozici galerijního prostoru. Vždy ale redefinují parametry fyzického prostředí v digitálních simulacích a snaží se odpoutat od fyzična či jeho projevech v materialitě.

Přesto si podržují vztah k „reálnému“ prostoru a prostředek digitálního obrazu se stává spíš rozšířením jeho rámce a ambivalencí. Na pozadí digitálních intervencí je rozváděna relativita a subjektivita vnímání prostoru jako takového, a snaha o uchopení spojitého, nepřetržitého analogového pole prostředky „digitálními“. Celková instalace více než by na tyto otázky odpovídala, otázky pokládá a ukazuje obvykle úspornou formou prostorové a časové vztahy jako konfliktní a oproti obecně zažité představě plné poruch.