TOP týdne 18.–24. 3. 2019

Barbora Klímová má cenu – Zemřel prof. Vojtěch Lahoda – Czech Grand Design 2018 – Ostré spory o SEFO – Plánovaná transformace bratislavské Kunsthalle vyvolává rozhořčení

1/ Barbora Klímová je novou laureátkou ocenění Umělec má cenu

Barbora Klímová (nar. v Brně, 1977) obdržela minulé úterý Cenu od Zbyňka Baladrána / iniciativy Umělec má cenu pro umělce starší 35 let. Iniciativa existuje od roku 2007, je podporována Centrem pro současné umění Praha a jejími laureáty byli doposud převážně muži (Jiří Kovanda, Vladimír Skrepl, Adriena Šimotová, Lukáš Jasanský & Martin Polák, Václav Stratil, Dalibor Chatrný, Vladimír Kokolia, Martin Zet, Karel Malich, Vladimír Havlík, Jiří Surůvka, Anna Daučíková a Zbyněk Baladrán). Princip ocenění je založen na mezigeneračním dialogu, přičemž nominujícími a porotci jsou historici umění, kritici a umělci mladší 35 let. V letošním ročníku porota ve složení Tomáš Kajánek, Jana Bernartová, Šimon Kadlčák a Martina Johnová nominovala kromě vítězné Klímové také Lenku Klodovou, Markétu Othovou, Pavlu Scerankovou, Slávu Sobotovičovou a Jiřího Skálu. Pravděpodobnost, že zvítězí žena, byla tudíž mnohonásobně vyšší než v předchozích letech, avšak šance všech, vzhledem k tomu, že jde o jména zavedená a pohybující se na české umělecké scéně v některých případech již desetiletí, byly vyrovnané. Barbora Klímová, která je taktéž laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého (2006), je umělkyní a zároveň pedagožkou (vedoucí Ateliéru environmentu, FaVU Brno). Vystudovala FaVU v Brně a následně Hoger Instituut voor Schone Kunsten (Antverpy). Doktorské studium absolvovala na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Mezi její nejznámější díla patří projekt Replaced (2006), v němž zopakovala a nově interpretovala klíčové happeningy sedmdesátých a osmdesátých let. Následoval Personal Events (2008) nebo Slavné brněnské vily II (2007). V posledních letech se kromě pedagogické činnosti věnuje projektu zaměřenému na umělecké intervence ve veřejném prostoru města a krajiny. Klímová podle poroty: „/…/ provádí originální výzkumy v oblasti nedávné historie českého umění, které ji vedou k co nejhlubšímu pochopení původního kontextu a stávají se impulsem k vlastním projektům na pomezí umění a historie umění. /…/ Její přístup je specifický v kombinování téměř exaktní vědecké metody sbírání dat s intencemi odlišnými od těch, s nimiž ke svému materiálu přistupují historikové umění.“ Porota se tak rozhodla ocenit umění založené na „nehmotné umělecké praxi“. Součástí večera, jenž proběhl v Displayi, bylo též vyhlášení ceny Počin roku, kterou obdržel Václav Magid za sedmidílný výstavní cyklus Podmínky nemožnosti Václava Magida v galerii Kurzor. Více zde.

2/ Zemřel profesor Vojtěch Lahoda

Prof. Vojtěch Lahoda, zdroj: facebook Ústavu dějin umění AV ČR

V pondělí, 18. března 2019, zemřel po dlouhé a těžké nemoci ve věku 63 let historik umění a dlouholetý ředitel Ústavu dějin umění Akademie věd, profesor Vojtěch Lahoda, jenž se celý svůj profesní život věnoval zejména umění první poloviny 20. století se zvláštním zaměřením na kubismus. Lahoda vystudoval dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1974–1979). Kandidaturu obdržel na Ústavu dějin umění Československé akademie věd v roce 1985, kde se v roce 1993 stal ředitelem (tehdy již ÚDU AV ČR). Tuto funkci vykonával až do roku 2001 a znovu v letech 2012–2017. Profesuru získal na Masarykově univerzitě v roce 2007. Již během studií se začal zabývat tvorbou Karla Černého nebo Zdeňka Rykra, jimž taktéž později věnoval rozsáhlé monografické studie. Jak již bylo řečeno, jeho hlavním tématem se však stal kubismus a zejména dílo Emila Filly, o němž připravil své opus magnum (vydané v roce 2007). Vojtěch Lahoda byl oblíbeným pedagogem, produktivním historikem umění, jenž se vždy zabýval složitými metodologickými problémy a během výzkumu se snažil na danou problematiku nahlížet z mnoha úhlů pohledu. V návaznosti na svou odbornou práci se věnoval také kurátorství (Brutalismus Emily Filly, GAVU Cheb, 2014, Černá slunce, GVU Ostrava, 2011–2012). Jeho knihy byly překládány i v zahraničí. Lahoda v roce 2017 obdržel Cenu Uměleckohistorické společnosti. Tomáš Winter v laudatiu proneseném při této příležitosti řekl: „Kolem problému, který řešíš, vždy kroužíš z různých stran a z různých úhlů pohledu, abys nám nakonec odhalil to, co my ostatní často nevidíme. Přitom mechanicky neopakuješ již vyzkoušené metody, ale vždy přicházíš s něčím novým: dějiny umění jsou v Tvém pojetí kreativním procesem, stejně jako je tomu u opravdové umělecké tvorby.“ (Bulletin UHS 2/2017, s. 20).

3/ Byla předána ocenění Czech Grand Design 2018

Křeslo Chips Chair Lucie Koldové a kolekce Santiago 02 Reného Šulce, výrobce TON, zdroj: web CGD

Minulou středu se ve Stavovském divadle konal slavnostní gala večer, na němž byly předány ceny Czech Grand Design 2018, které pokrývají všechny oblasti produktového a módního designu, šperku, fotografie, ilustrace a grafického designu. Ceny byly uděleny v devíti kategoriích, přičemž hlavní vítězkou, jež obdržela zároveň ocenění v kategorii Módní designér roku, se stala Tereza Rosalie Kladošová. Porotu zaujala zejména svou oděvní tvorbou Merino Recycle vyrobenou z recyklované vlny. V kategorii Designér roku zvítězila Lucie Koldová, jež působí jako kreativní ředitelka sklárny Brokis. Tentokrát zaujaly zejména její křesla Chips Chair a svítidla Jack O’Lantern. Firma Ton, jež vyrobila zmíněná křesla, si odnesla ocenění v kategorii Výrobce roku (kromě Chips Chair také za Santiago 02 Reného Šulce). Kategorii Designér šperku vévodila Janja Prokić (kolekce Homa), grafickým designérům zase Veronika Rút Nováková, jež soustavně bojuje proti brněnskému vizuálnímu smogu. Cenu za nejlepší ilustrace převzal Jindřich Janíček (ilustrovaná Ústava České republiky). Do síně slávy českého designu vstoupil ilustrátor Jiří Šalamoun. Organizátorka Jana Zielinski zdůraznila, že letošní ročník se nesl ve znamení angažovanosti a zodpovědnosti vůči životnímu prostředí.

4/ Ostrý spor mezi Ministerstvem kultury a Muzeem umění Olomouc kvůli projektu SEFO pokračuje

All male panel ve Veletržním paláci, 18. 3. 2019, zdroj: facebook MUO

Na počátku minulého týdne se ve Veletržním paláci uskutečnila veřejná odborná debata s názvem SEFO & legitimita architektonických soutěží, kterou organizovalo Ministerstvo kultury ČR. All male panel byl zahájen projevem ministra kultury Antonína Staňka, v němž vyjádřil podporu Středoevropskému fóru, avšak ta je přímo podmíněna uskutečněním architektonické soutěže. Tuto tezi podpořili debatéři Jiří Fajt, Ondřej Chrobák, částečně také Luděk Sekyra a ze záznamu Eva Jiřičná, jež však nemohla reagovat na následující debatu, která byla vedena jako argumentační souboj mezi další stranou panelu, kterou představovali zejména Jan Šépka, Pavel Zatloukal, Rostislav Švácha a Milan Svoboda. Staněk a jeho příznivci kritizovali zejména skutečnost, že tehdejší vedení MUO oslovilo Šépku bez architektonické soutěže. Pavel Zatloukal přesvědčivě argumentoval a vysvětlil situaci, kterou v roce 2009 jako tehdejší ředitel instituce řešil ve spolupráci s Komorou architektů a Ministerstvem kultury ČR, s jehož zástupci byly veškeré kroky muzea konzultovány a jimi také následně schváleny. Komora architektů se k celé situaci prostřednictvím Milana Svobody taktéž vyjádřila, a sice doporučila pokračovat v projektu Jana Šépky, jelikož ten by musel být v případě vypsání architektonické soutěže dle pravidel vyřazen. Ministr kultury tak byl proto několikrát požádán, aby zachoval kontinuitu rozhodování MK ČR, a ustoupil tak ze svého požadavku. Vedení MUO na debatu pozváno nebylo a jeho ředitel, ačkoliv se v závěru přihlásil o slovo, nebyl vyslyšen. Na základě nedávno proběhlého auditu se též spekuluje o jeho odvolání. Za projekt SEFO se v nedávné době postavili jak zaměstnanci muzea, tak i přední čeští odborníci a oborové organizace, kteří/které jsou přesvědčeni/y o kvalitě projektu a jeho nadčasovosti. V tiskovém vyjádření Ministerstva kultury ČR, jež reaguje na proběhlou debatu, se však objevily pochybnosti o jeho kvalitě. Vyjádření se taktéž velmi nešťastně vyslovuje o příznivcích projektu jako o „podporující skupince aktivistů“. MUO následně reagovalo požadavkem odstoupení ministra kultury z funkce a zahájilo intenzivní mediální kampaň, do níž se zapojuje mnoho známých osobností z kultury a politiky. Pro více informací sledujte web MUO, kde je možné zhlédnout taktéž záznam celé diskuze.

5/ Ministerstvo kultury Slovenské republiky plánuje transformaci bratislavské Kunsthalle

Kunsthalle Bratislava, zdroj: wikimedia commons

Kunsthalle v Bratislavě, jež funguje druhým rokem pod správou Slovenské národní galerie a sídlí v centru slovenské metropole, by měla být podle Ministerstva kultury SR transformována na tzv. Kreativní centrum. Slovenská, zejména bratislavská, kulturní scéna o podobný prostor dlouhodobě usilovala a v současnosti se proto staví za tuto instituci a požaduje její nezávislost (otevřený dopis Blažeje Baláže). Rektorka VŠVU v Bratislavě Bohunka Koklesová vydala včera stanovisko k celé situaci, v němž píše: „Ministerstvo kultúry by malo všemožne podporovať prezentáciu súčasného umenia, a nie likvidovať progresívne fungujúce inštitúcie. Dlhodobá agónia bratislavskej Kunsthalle stojí na neriešení jej právnej subjektivity. V zásadnej miere sa tým komplikuje odborný progres a napredovanie inštitúcie, pretože jej závislosť ju ohrozuje v jej základnej existenčnej podstate. Napriek týmto problémom je Kunsthalle odborne kompetentnou inštitúciou s dobrými kurátorskými projektmi a sprievodným programom.“