Pozitivní myšlenky z úspěšného návratu spolehlivě zahnaly zklamání, které prožívala na podzim. Tehdy musela po úderu Marije Obradovičové odstoupit z bundesligového utkání s Metzingenem a verdikt byl neúprosný: zlomenina podočnicové kosti, operace a pauza minimálně sedm týdnů.
Jen z televize mohla sledovat, jak bez ní reprezentace na mistrovství Evropy ve Francii nevyhrála ani jeden zápas. „Štvalo mě, že tam nemůžu být a holkám pomoct. I když na druhou stranu nevím, jestli bych to zrovna já zase nějakým zázračným gólem rozhodla. Holky bojovaly, dopadlo to, jak to dopadlo. Silnou stránkou byl u nás vždycky kolektiv, to teď ale nemůžu posoudit. Skupina byla sice těžká, ale kdy my jsme měli lehkou skupinu? Je to sport, jednou jsi nahoře, jindy dole. Tenhle šampionát nám nevyšel, může vyjít další,“ věří Hrbková.
Sama v té době pracovala na návratu na hřiště. Jakmile doktoři povolili, začala trénovat. „Ještě se stehy kolem oka jsem šla do práce. Jak mi stehy vytáhli, pomalu jsem mohla začít něco dělat, takže po dvou týdnech od operace jsem na tréninku vždycky jezdila třeba půl hodinku na kole a běhala, házenkářské věci jsem dělat nemohla,“ vypráví.
Vracela se pozvolna, dlouho po operaci měla v oku otok. „Úplně zmizel asi až měsíc po zákroku, pak mi na tréninky udělali speciální masku, se kterou jsem asi dva týdny trénovala. Hrát jsem s ní ale nemohla, protože není v házené povolená,“ vysvětluje jednatřicetiletá opora Göppingenu.
Zpátky do bundesligy naskočila po vánoční přestávce, herní výpadek byl ale znát. Navíc musela překonat i obavy. „Pořád jsem to zranění měla trochu v hlavě, takže jsem do toho tak nějak neúmyslně nešla tak po hlavě. Asi ve čtvrtém zápase se to zlomilo, od té doby se mi celkem daří. Totální zlom nastal v Neckarsulmu, kde jsem dala šestnáct gólů, a od té doby už se nebojím, jdu do všeho úplně normálně,“ líčí Hrbková.
Znovu se může spolehnout na svou výjimečnou levačku, za osm posledních kol má střelecký průměr přes devět branek na utkání. Jen by si přála s Göppingenem víc vyhrávat, protože aktuálně jsou sedmí. „Měli jsme velké ambice, chceme se umístit do pátého místa. Nemáme už tři týdny ani jednu brankářku a musíme si je půjčovat. Jedné jsme teď po několika letech obnovili kariéru a ta nám strašně pomohla k výhře nad posledním. Různě to teď lepíme, ale nevzdáváme se. A uvidíme, jak to na konci dopadne,“ nechává Hrbková věci plynout.
Navzdory výpadku je v tabulce střelkyň devátá. „Pro mě jsou důležitější týmové body. Když nedám žádný gól a vyhrajeme, je to pro mě tisíckrát cennější, než když jich dám šestnáct a prohrajeme,“ zdůrazňuje odchovankyně Zory Olomouc.
