Bílek po výsledcích jako na houpačce: Ve srovnání s Čechy jsou Kazaši o něco techničtější, ale mají problém s disciplínou

Michal Bílek, jenž seděl ještě na podzim na lavičce zlínských Ševců, má za sebou bouřlivý mezinárodní týden. Jeho Kazachstán nejprve skolil Skotsko, což byl velký úspěch, neboť tak silného soupeře dotyčná repre ještě nikdy v historii neporazila a následně v kvalifikaci nestačil na Rusko, jemuž podlehl 0:4.

Jak se vysoká porážka brala na kazachstánském území? "Smutek ano, rozčarování ne. Kazachstánci, a teď nemyslím jen vedení federace, ale i hráče a fanoušky, jsou realisté, stojí nohama na zemi. Rusové byli nad naše síly. Hráči nebyli schopní podat dvakrát po sobě v krátkém časovém rozmezí a proti velmi silným soupeřům tak kvalitní výkon. Projevilo se, že domácí soutěž teprve začala, chyběly síly," informoval na stránkách sport.cz někdejší kouč českého národního mužstva.

O případném postupu na Euro 2020 se v Kazachstánu moc nemluví. "Vůbec ne. Lidé tu vědí, na co národní mužstvo má a jsou vděční za každé vítězství. Ve skupině jsou s námi Belgie a Rusko, to jsou jasní postupující. My to budeme mít těžké i v boji o třetí příčku, kromě San Marina a Skotů máme ještě Kypr. Třetí místo by bylo bráno jako veliký úspěch, ale čtvrté by nebylo neúspěchem," pokračoval na serveru sport.cz třiapadesátiletý odborník.

A jak vůbec hodnotí své svěřence? "Výběr je poměrně úzký, v téhle nominaci byli jen dva krajánci, kteří nastoupili - ofenzívní záložník Zajnutdinov z Rostova a Merkel z Heraklesu. Ostatní hrají doma, základ tvoří hráči Astany a Almaty, tedy místních špičkových klubů, ale vzhledem k velkému počtu cizinců se na hřiště moc nedostávají. Ve srovnání s Čechy jsou o něco techničtější, ale mají problém s disciplínou. Neřeší ztrátu míče tak jako my. Rádi útočí a kombinují krátkými přihrávkami. Ale srdcaři to jsou velcí," upozornil na webu sport.cz trenér, jenž je uazen ve městě Nur-Sultan, což je čerstvě přejmenovaná Astana.