Alexander Czernin-Morzin se narodil v jižním křídle vrchlabského zámku, který hraběcí rod na přelomu 19. a 20. století přestavěl, jako nejstarší syn posledního majitele panství. Dnes zde sídlí úředníci vrchlabské radnice. Czernin-Morzinové rovněž založili nedaleký klášter, v současnosti sídlo Krkonošského muzea Správy KRNAP, nebo děkanský kostel.
Po prodeji zámku se rodina na konci 30. let minulého století přestěhovala do barokního zámku v Horním Maršově, jehož střechu loni v srpnu poničil rozsáhlý požár. Po válce opustila Československo definitivně.
„V roce 1945 jsme odešli do Rakouska, odkud jsem se v osmnácti letech vydal do Kanady,“ vzpomínal před lety Alexander Czernin-Morzin, jenž získal kanadské občanství.
Po mnoha letech se do Rakouska vrátil, občas jezdil do rodných Krkonoš. Od loňského listopadu žil v lázeňském městě Bad Vöslau.
„Byl to hodně vnímavý, kosmopolitní a otevřený člověk. Každý, kdo se s ním dostal do kontaktu, ho měl rád, protože byl velice přátelský. V Kanadě se stal IT specialistou a přednášel na univerzitě, měl dokonce první privátní počítač v Britské Kolumbii. Pořád šel s dobou a byl velmi pokrokový. Totéž platilo o jeho myšlení,“ říká na adresu šlechtice krajinný ekolog Pavel Klimeš z Horního Maršova, který se s ním seznámil na začátku 90. let a přáteli zůstali až do jeho smrti.
Aristokrat mu pomohl nahlédnout do historie šlechtické rodiny v Krkonoších. „Znali jsme jen suchá fakta, ale téměř nic jsme nevěděli o tom, jaké mezi sebou měli vztahy, jak rodina nahlížela na rok 1918, pozemkovou reformu a další události,“ poznamenává Klimeš, který se dlouhodobě zabývá historií východních Krkonoš.
Telefonát od Hitlera
Přestože šlechtický rod po válce přišel o rozsáhlé lesy a další majetek v Krkonoších, Alexander Czernin-Morzin nikdy netrpěl pocitem ukřivděnosti.
„Byl to liberálně smýšlející člověk. Když ve Vrchlabí navštívil ředitele Krkonošského národního parku, poděkoval mu za to, že bývalý majetek rodu dobře spravují. Nikdy také nepožádal o restituci. Přestože měl aristokratické vystupování, nebyl zatížený nostalgií, tak jako řada jiných šlechticů, které jsem poznal,“ upozornil Pavel Klimeš.
Naposledy se s ním v Čechách potkal před třemi lety ve státním archivu v Zámrsku. Zde jsou uložené jeho soukromé dokumenty, které v Československu po roce 1945 zůstaly. Mimo jiné také rodinná alba.
„Když si je prohlížel, byl dojatý. Nakonec mu z devíti alb, které vedla jeho maminka, poskytli alespoň skeny,“ dodal Klimeš, který se v pátek zúčastní Czerninova pohřbu v Rakousku.
Ve 30. letech Czerninové vlastnili jeden z nejslavnějších obrazů světa – Alegorii malířství od holandského mistra 17. století Jana Vermeera. V roce 1938 kvůli slavnému plátnu zavolal do maršovského zámku říšský kancléř Adolf Hitler a Alexandrovu otci v krátkém rozhovoru stroze oznámil, že obraz zajištěný při obsazení Rakouska od něj kupuje za 1,65 milionu marek. Nikdy je však nezaplatil. Nevlastní sestra Alexandra Czernin-Morzina Sofie, která žije v USA, se kvůli tomu dodnes soudí.
Czerninové byli nejvýznamnějšími staviteli lesních cest ve středních a východních Krkonoších. Zbyla tu po nich například Dřevařská cesta po úbočí Kozích hřbetů, Emmina cesta z Maršova do Malé Úpy nebo Biskupský chodník ze Lvího dolu k Jelence.
