Cesta: Titulní stránka > Chci si zařídit
Vesnice nepochybně existovala již ve 13. století, ačkoli první písemná zmínka o ní je až z roku 1331. Většina obce byla v letech 1968–1972 zbourána, zbylá část s nově postavenými domy byla v roce 1976 připojena k Mostu. Označení této vsi, vyskytující se během doby i ve tvarech Šepirohy a Tschöppern, je jménem vzniklým z přezdívky. Takové osady obyčejně dostaly název, který zachytil určitou závažnou skutečnost. Významnou mohla být tato okolnost ovšem jen z pohledu tehdejší doby, dnes již vůbec nemusí existovat, není zjevná nebo se může tvářit jako podružná.
Slovo je složenina tvořená přivlastňovacím přídavným jménem od substantiva čáp s náležitou přehláskou. Druhou částí je množné číslo slova roh, které nese celou řadu významů. Mohou se tak označovat třeba „ven čnějící končité částky na hlavě rozličných živočichů“. Podobná rohům a tedy „čepí rohy“ mohla být dřeva, která lidé kladli na střechu za komín, aby si za nimi čápi vystavěli hnízda. V názvu obce by se tak patrně promítala přízeň a podpora projevovaná jejími obyvateli čapímu rodu. Čáp byl totiž tvorem vítaným, jeho hnízdo za komínem a mláďata byla magickou zárukou štěstí celého domu.
Slovo čepí může ale také znamenat volavčí (vida – a máme onu spojitost – i ve Volevčicích mohl být tento opeřenec inspirací k pojmenování vsi). Ve všech slovanských jazycích kromě češtiny a slovenštiny volavku označuje výraz čapľa (čaplja), v češtině bylo toto slovo ve formě čěpě. Zdrobnělé čiepě, čapátko mohlo označovat jak mládě čapí, tak volavčí. Čapátkové peří ale bylo jen peří volavčí. Volavka byla dříve ptákem známějším. Žila jistě i na Komořanském jezeře. Jejím peřím si středověcí parádníci zdobili pokrývky hlavy. Obyvatelé Čepiroh buď chytali volavky v okolí a dodávali jejich vyhledávané drahé peří světovému obchodu, nebo sami nosili za čepicemi ozdobné volavčí chocholy – rohy. Jméno bylo originální, rozuměly mu snad dvě tři generace a pak se všelijak komolilo. Napadlo by tak dnes někoho hledat v něm čápa nebo volavku?
Podle výkladu Josefa Mrázka z Vlastivědy Mostecka ( r. 1933) upravila pro Mostecké listy v roce 2010 Petra Trojnová.
Podklad: Vlastivěda Mostecka s podtitulem Jazykový výklad jmen v politickém okrese mosteckém, kterou napsal Josef Mrázek a v roce 1933 jako svou první publikaci vydalo Podkrušnohorské museum v Mostě. Vlastivěda byla vytištěna v knihtiskárně Antonína Štrombacha v Lounech.
Je možné, že někteří autoři budou mít na původ některých jmen a názvů jiný názor, cílem redakce Mosteckých listů ale nejsou ambice vědecké. Chceme vás, čtenáře, pobavit a vzbudit ve vás zájem o své okolí a jeho dějiny. Když se to, byť jen z malé části, podaří, bude naše dílo úspěšné.
Foto: Oblastní muzeum Most
