Rozdělují facebookové skupiny společnost? K jejímu sjednocení nepřispívají

Jeden z významných problémů dnešní doby – rozdělená společnost. Přispívají k němu také skupiny na Facebooku. „Sociální sítě nejsou hlavním spouštěčem tohoto procesu, ale urychlují a zviditelňují ho,“ říká sociolog médií Václav Štětka. Redakce Houpacího Osla analyzovala příspěvky a diskuze ve facebookových skupinách. Zaměřila se v nich na téma „veřejnoprávní média“.

Lumpenkavárna, Miloš Zeman je náš prezident a Banánová republika. To jsou tři známé české facebookové skupiny. Každá z nich má několik tisíc členů, kteří v nich každý den diskutují převážně o politických a společenských tématech.

Redakce Houpacího Osla si pro svou analýzu vybrala pouze příspěvky týkající se českých veřejnoprávních médií. Snažila se tak zjistit, jakým způsobem členové jednotlivých skupin hodnotí činnost České televize a Českého rozhlasu a nakolik jsou touto otázkou lidé rozděleni.

Témat, na kterých lze jev rozdělené společnosti znázornit, je více než jen veřejnoprávní média. Ta se však v roce 2018 stala objektem mnoha na sobě nezávislých společenských debat. Vedle ataků ze strany některých politiků šlo například o snahu o jejich zestátnění, jejich obhajobu a s tím spjatou kritikou prezidenta Miloše Zemana ve vysílání Českého lva, kauzu Kroupa, případně jejich financování. Právě různorodost podtémat a jejich rozdílné vnímání napříč skupinami umožnily redakci Houpacího Osla nahlédnout lépe na zastávané názory uvnitř skupiny.

Data desítek příspěvků ověřena anketou

Redakce na skupinách sesbírala desítky příspěvků, které zde byly zveřejněny v průběhu roku 2018. Ke sběru dat využila hledání podle klíčových slov jako Česká televize, Český rozhlas, ČT, ČRo, veřejnoprávní, zestátnění, novinář, Moravec, Witowská, Zavoral, Okamura, Zeman, ale také „žumpa“, „presstitut“, cenzura, propaganda nebo jen výraz „mlčí“.

Redakce zveřejnila ve všech výše zmíněných skupinách také anketu. Otázka zněla: „Jaký je váš vztah k českým veřejnoprávním médiím?“ V každé skupině na ni odpovědělo přibližně sto členů. Její výsledky potvrzují výsledky analýzy.

Výjimku tvoří skupina Banánová republika, která jako jediná není v názoru na veřejnoprávní média jednotná. Objevují se v ní příznivci České televize a Českého rozhlasu, jejich odpůrci, ale také řada členů, kteří v této otázce nemají jasno.

U dalších dvou skupin je naopak znatelná názorová vyhraněnost. Vztah členů Lumpenkavárny k českým veřejnoprávním médiím je pozitivní, členové skupiny Miloš Zeman je náš prezident naopak – dle očekávání – vnímají česká média veřejné služby negativně. Nerozhodných členů je v obou skupinách zanedbatelné množství.

Temná strana sociálních sítí

Polarizace společnosti není nový trend, lze však pozorovat jeho zesílení. K tomu podle sociologa médií Václava Štětky, působícího na britské Loughborough University, mohou dopomáhat i sociální sítě. Upozorňuje však, že jejich schopností je také „spojovat a přivést enormní množství lidí do společného virtuálního prostoru“.

„Je ale pravdou, že jejich dlouhodobé a intenzivní užívání v nás podporuje spíše skupinovou, kmenovou mentalitu, která upřednostňuje obklopování se stejně smýšlejícími uživateli a informacemi potvrzujícími naše existující názory,“ vysvětluje Štětka.

To platí i v případě skupin na Facebooku, které slouží ke sdružování facebookových uživatelů se stejným zájmem nebo smýšlením a k jejich vzájemné komunikaci.

Svůj podíl na tom však nese také společnost Facebook nastavenými algoritmy. Ty fungují zjednodušeně tak, že Facebook uživateli zobrazuje příspěvky na základě toho, co a kde v předchozích dnech četl, případně s kým komunikoval „Řídí tok informací na digitálních platformách a nabízejí nám obsahy, o kterých předpokládají, že je chceme vidět,“ popisuje Štětka a dodává: „Komunikace se tak fragmentarizuje, a kvůli tomu i společnost.“

Veřejnoprávní média nedáme

Členové skupiny Lumpenkavárna sdílejí širokou škálu médií. Je zde možné nalézt velké množství příspěvků z veřejnoprávních médií, ale také z projektů, jako je Forum24, E15, echo24 nebo HlídacíPes.org.

Média často označovaná jako „propagandistická“ se ve skupině vyskytují taktéž, ale spíše jako ilustrace názorů „druhé strany“, uváděna s negativními komentáři. Jako příklad je možné uvést Parlamentní listy nebo pořady Jaromíra Soukupa na TV Barrandov.

Média kritizující veřejnoprávní televizi a rozhlas jsou nejčastěji sdílená s výzvou k obraně České televize a rozhlasu. Vlasta P. sdílela, podobně jako další členové, fotky z demonstrace za zachování svobody slova a demokracie s popiskem: “Zemane, ČT nedáme!” U příspěvků se objevují různé formy ukazující na tzv. útoky proti médiím veřejné služby spolu s výzvami k jejich obraně.

Činnost České televize a Českého rozhlasu je zde většinou vnímána pozitivně. Stejně tak členové skupiny většinou nezpochybňují jejich nestrannost. V případě, že se tak stane, snaží se ostatní dotyčnému jeho postoj vyvrátit. Výtky jsou spíše ojedinělé a směřují zejména k „nevhodnému výběru moderátorky“ nebo „nedostatečnému pokrytí občanských demonstrací“ a k jejich následnému vysílání v Událostech (hlavní zprav. relaci ČT, pozn. red.).

Jediným vyloženě negativním postřehem, který byl sdílen více členy skupiny, bylo vystoupení Václava Moravce v prezidentské debatě 2018, kde několikrát nepokrytě utrousil poznámku na účet nepřítomného Miloše Zemana.

„ČT by se měla vážně zamyslet nad formátem nejsledovanějších předvolebních debat. Nejen obsahově to bylo opět velice problematické…,“ začíná příspěvek Mirka N. ve skupině, kde shrnuje několik problematických bodů k odvysílané debatě vedené Václavem Moravcem. I zde je třeba poukázat na skutečnost, že tyto příspěvky diskutéři uvnitř skupiny také rozporovali.

Poplatky nejsou pro Lumpenkavárníky problém

S pozitivním vnímáním veřejnoprávních médií souvisí také fakt, že členům skupiny nevadí koncesionářské poplatky. Považují je spíše za nízké a nezbytné k udržení nezávislosti obsahu.

Téma koncesionářských poplatků je několikrát uvedeno i s příkladem nedávného referenda o poplatcích ve Švýcarsku. Právě na tomto příkladu se ve skupině demonstruje, že koncesionářské poplatky ve výši 135 korun za televizi a 45 za rozhlas jsou nízké a že ve vyspělých demokraciích jsou všeobecně přijímány (například ve Švýcarsku činí okolo 8 000 korun ročně).

V obecné rovině se ve skupině nejčastěji upozorňuje na omezování veřejnoprávních médií, snahy o omezení jejich rozpočtu, případně i strach z jejich zestátnění. V širším měřítku pak členové spojují tato omezení s možným budoucím směřováním republiky „na východ“.

S tímto pro skupinu negativním jevem jsou jejími členy nejčastěji spojováni politici, jako jsou Miloš Zeman a Tomio Okamura, Andrej Babiš či Jaromír Soukup.

Nechceme platit za neobjektivní informace

Není to tak, že by se ve skupině „Miloš Zeman je náš prezident“ vůbec nesdílel obsah z České televize a Českého rozhlasu. Mnohem častěji lze ale narazit na obsahy sdílené z médií, jako jsou Novinky, iDnes nebo Televize Prima. Významnou roli v ní hrají také sdělení ze serverů Parlamentní listy, Skrytá pravda, Pravý prostor nebo ruský Sputník.

A právě příspěvky sdílené společně s odkazem na tyto servery často provází i komentář: „O tomto veřejnoprávní média mlčí.“ U příspěvků se toto či podobné sdělení užívá zejména proto, aby upozornilo na důležitost sdělení. Za takto důležitá jsou většinou vnímána témata týkající se migrace a islámu.

Samostatnou kapitolu pak tvoří příspěvky vyjadřující se přímo k činnosti veřejnoprávních médií a jejich financování. Téma otevřela například členka skupiny Milena Q., která patří mezi přibližně třicet tzv. expertů na zahajování konverzací. To znamená, že ji Facebook na základě její aktivity ve skupině vyhodnotnil jako jednu z těch, kdo v ní přispívají největším počtem příspěvků. A jedním z nich byla právě i otázka, zda členové skupiny souhlasí se zrušením koncesionářských poplatků. Odpověď je jednoznačná – pro zrušení je téměř 500 z nich, proti pouze dva.

Stejně jednoznačný výsledek měla i jiná její anketa. „Měla by se zrušit Česká televize?“ Tato otázka byla ostatně ve skupině položena několikrát. Ve všech případech je ale pro zrušení České televize naprostá většina hlasujících.

V diskuzích pod těmito anketami se však objevují i jiná řešení. A to právě zrušení koncesionářských poplatků nebo zrušení reklam, zestátnění i výměna vedení České televize.

Když na začátku minulého roku předseda hnutí SPD Tomio Okamura otevřel otázku zestátnění veřejnoprávních médií, nevyhnulo se to pozornosti „prozemanovské“ skupiny.

Mezi podpůrnými komentáři kontrastují ty nesouhlasné. „To se nesmí podařit, tady je potřeba udělat jenom kontrolu a případně zásah v tom, aby tato média opravdu podávala pravdivé informace,“ píše například Dana M.

Nelhat, přesně uvádět informace, nepsat podle toho, jak se to líbí Bruselu, nestranit „pražské kavárně“ a TOP09. To je krátký výčet požadavků členů skupiny na fungování českých veřejnoprávních médií. Nejvíce jim totiž vadí, že musejí platit za něco, co podle nich tyto požadavky nesplňuje. Nejspíše i proto si velkou pozornost vysloužila petice za zrušení koncesionářských poplatků.

Banánová republika: místo střetu různých názorů

Banánová republika se dá považovat za pomyslný názorový průsečík předchozích dvou skupin. V otázce veřejnoprávních médií je zde možné setkat se s jejich kritikou, podporou, ale často i s ironickým až cynickým přístupem. Cynické smýšlení skupiny je mimochodem zmíněno i v jejím popisu.

Názorovou nejednotnost dokazují rozsáhlé diskuze pod jednotlivými příspěvky, které se věnují nejčastěji tématům, jako jsou koncesionářské poplatky, zestátnění veřejnoprávních médií, platy jejich zaměstnanců nebo i informování České televize o Mnichovské dohodě v souvislosti s jejím 80. výročím.

Příkladem je několik příspěvků odkazujících na epizodu pořadu Kauzy Jaromíra Soukupa, věnující se České televizi a jejímu financování. Ty byly nejčastěji doplněny o odkaz na dvě média – Parlamentní listy a Forum24. Přičemž lidé sdílející příspěvky z Parlamentních listů podporovali Jaromíra Soukupa a jeho pořád. Naopak ti, kdo sdíleli Forum24, obhajovali Českou televizi, a také její snahu vyvracet Soukupovy informace.

To se ostatně projevilo také na podobě komentářů. Pod článkem Parlamentních listů je jich více negativních na adresu České televize a naopak, byť se v každém případě objevuje i několik komentářů opačného názoru.

Peníze vyvolaly diskuzi i u sdíleného příspěvku Josefa X.W., který se týkal platu ředitele České televize Petra Dvořáka: „242 tisíc hrubého měsíčně – Papalášský plat ředitele ČT platí občané ze svých koncesionářských poplatků.“ Na něj diskutující reagují rozdílně, pro většinu je však sdílený příspěvek pouze vyjádřením závisti.

Podobný je také příspěvek Antonína Z., který vyzývá k odhlášení koncesionářských poplatků. Ten se však s velkou podporou nesetkává. Převážné části diskutujících koncesionářské poplatky nevadí. „Máme krásné programy na ČT2 a hezké české filmy s úžasným českým humorem. Aspoň to byste mohli ocenit,“ píše jedna z diskutujících.

Naopak jasné negativní odezvy se dočkaly výstupy umělců při předávání Českých lvů. Ti kritizovali Miloše Zemana za jeho útoky na adresu České televize. Daniel G., který podle svých slov s prezidentem nesympatizuje, vnímá takovou kritiku jako gól do vlastní brány: „Hodit jim tohle a počkat, až zase začnou hystericky řvát a dělat ze sebe ufňukané trouby. Kdyby měl Zeman aspoň důstojné protihráče…“

Diskuze se dočkala též otázka pokrytí 80. výročí od podpisu Mnichovské dohody Českou televizí. Zejména toho, zda bylo toto téma pokrýváno se stejnou intenzitou jako téma „půlstoletí od Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa“. Za příklad nám může posloužit diskuze pod odkazem na speciální vysílání České televize k Mnichovské dohodě, který sdílel Míra B. s komentářem: „Pro paranoiky, kteří tvrdí že ČT mlčí o Mnichovu.“

Vystřízlivění se nekoná

Diskuze v Banánové republice jsou sice často názorově různorodé – nacházejí se v ní zastánci různých názorových proudů – ani tato skupina však nepředstavuje řešení tématu rozdělené společnosti. Podle Václava Štětky tyto názorové střety jen zřídkakdy jejím aktérům nebo okolním pozorovatelům dopřejí skutečné názorové obohacení.

Dodává, že se o významné „narušení“ sociálních bublin nejedná. „Člověk se sice může dostat do kontaktu s jiným stanoviskem či informací, ale díky tomu, že má již zpravidla pevně vybudovanou síť platforem, skupin a „přátel“, ve které vládnou homogenní názory, takové jednorázové narušení nemá dlouhodobý vliv. Naopak, z výzkumů víme, že takový člověk se může ve svém názoru paradoxně ještě více utvrdit.“

Říká také, že jde o zřejmě jedno z největších zklamání z vývoje internetu, o kterém se na začátku předpokládalo, že přinese jakési znovuoživení veřejné sféry a dá lidem příležitost k vzájemně prospěšné, informativní výměně názorů. „Ukazuje se, že tento předpoklad byl naivní, a že s rozšířením participace kvalita demokratické diskuse nevyhnutelně klesá,“ vysvětluje Štětka.

Článek vznikl ve spolupráci s Transitions Online

Autoři: Jan Žabka, Barbora Genser