Určitě je také znáte. Konzervativní pravičák se zpravidla honosí vyšším vzděláním, přehledem a zdatnými rétorickými schopnostmi. Vyzařuje skálopevnou jistotu a o svých úsudcích prakticky nepochybuje. Oporou této jistoty mu často bývá fakt, že „to tak dlouho pěkně fungovalo, tak není důvod něco měnit“. V jeho slovníku se objevují slova jako tradice, hodnoty, kulturní prostor, rodina, národ, udržet, zachovat, „všichni přeci vědí“, „odjakživa platilo“. (Kombinací těchto výroků a slov lze navodit dojem názorové pestrosti).

A je pravičák, to je pro něj podstatné. Resp. sám sebe tak vnímá. A opravdu je?

Pojďme se nejprve podívat na termín pravice. Pravice je ta část politického spektra, která hlásá osobní svobody a pluralitu. Hlásá individualismus a osobní zodpovědnost každého jedince.

Konzervace je proces, jehož smyslem je zastavit změnu, přirozený vývoj. Motivací pro takové chování je bez výjimky přesvědčení, že vše následné bude už jen horší, než současný stav. Je to už z podstaty pesimistický přístup k životu, který věří, že se mnou odejde to dobré.

Levičáka poznáte snadno. Přesně ví, kdo by co měl dělat. Jsou to takoví organizátoři a plánovači zrození k tomu, aby vedli lidi k lepším zítřkům. Protože, naneštěstí pro všechny ostatní, mají vizi a nejlépe vědí, co je pro nás dobré.

Ale co konzervativec? On je pravicový, ale má vcelku jasnou představu o tom, jak vypadá uskupení, které vychovává děti. Přesně ví, že co je tu dlouho a zakořeněné, to je dobré. Ví, kam v Evropě patříme (ano, my všichni, tak jako „kolektivně“). Třeba Vánoce nebo pomlázku milují. Tradice obecně konzervativcům dávají pocit, že svět má řád. A bez řádu tu svobodu a blahobyt nevybudujeme. A jestli jim něco hodně nejde pod fousy, tak jsou to lidé, kteří by podle nich žít nechtěli. Předobraz ideální společnosti vidí ve filmech z První republiky. Tam by byl šťastný.

Jak já to vidím, mezi konzervativním pravičákem a levičákem je rozdíl v tom, že levičák chce budovat novou společnost dle svých vizí a představ, co je a není „správné“, ale konzervativec už takovou společnost našel (podle své vize) a pokouší se ji udržet nebo znovunastolit.

Takže pro mne osobně je konzervatizmus jen takový socialismus vzdělanějších a úspěšnějších. Je to stagnace, je to vzpoura proti přirozené změně. A změna je život.

A teď si to zkuste znovu říci: Pravicový konzervativní politik. Chutná?

Lukáš Hladeček

člen strany Svobodných

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.