A plány má veliké, jak ostatně vyplývá z jeho slov hned úvodem našeho příjemného povídání v mladoboleslavské restauraci Rožátov. „Určitě chci jet kompletní republikový mistrák historiků a konečně potrápit soupeře, zapojit se do bojů o přední příčky a ideálně vyhrát:-). Konkurence však bude veliká – Standa Budil a Petr Hustý jsou jasní a uvidíme, kolik toho pojede Tomáš Enge. Nyní nás čeká také změna designu. Na Žiželicích byl ford ještě celý bílý, ale od Vltavy plánujeme design Motorcraft, se kterým kdysi jezdil Hannu Mikkola. O polepy se nám stará Lucka Engová a už jsou nachystané,“ těší se severočeský soutěžák. A já převádím řeč do minulosti otázkou, kdy a jak se vlastně k rallye dostal.

„Začínal jsem v osmadevadesátém jako mechanik libereckého týmu SKP – Sportovní klub policie. Za ten jezdila posádka Petr Janků – Zdeněk Čihák s felicií. Bylo to příjemné seznámení s rallyovým životem, poznání, co obnáší a co k tomu patří. Být součástí rallyového týmu je snem asi každého kluka. Po dvou letech mého působení však zanechal tým SKP činnosti.“

Ty ses poté z dění vytratil na bezmála deset let.

„Samozřejmě ne úplně. Pořád jsem soutěže sledoval a udržoval si přehled. V roce 2008 se mi pak naskytla možnost sám usednout za volant. Známý skončil na letišti v Hodkovicích na střeše s trabantem a věnoval mi ho. Já ho opravil a zahájil s ním kariéru závodního jezdce v Rallye Cupu. Mými spolujezdci tehdy byli Petr Mariánek a Jaroslav Jirák. Byla to skvělá doba a za relativně málo peněz hodně muziky. Prostě seznamování s rallye jako z říše snů. Roku 2011 na Rallye České Středohoří však přišla bouda a to byl konec červeného trabanta…“

Následovala jezdecká přestávka.

„Během ní jsme však byli rallyově hodně aktivní. S Petrem Charouskem jsme totiž pořádali dva ročníky Rallye Liberec Legend. Ta vedla po bývalých tratích Bohemie a třeba Osečná a Cetenov se jezdily ještě za časů Rallye Škoda. Hodně jsme tím žili. Také na startu se objevila známá jména. Například Tomáš Grega, Dominique Laurent, Petr Šimurda a dokonce rakouský showman Niki Glisic s jeho krásným BMW M3. Ten měl být největším tahákem. Bohužel hned na druhé erzetě odešly jeho autu brzdy a odstoupil…“

Proč vlastně po dvou letech tato soutěž skončila?

„Jeden důvod byl ten klasický – finance. A pak také martyrium se sháněním povolení všeho možného druhu. Dost to pořadatelům komplikují i někteří jedinci z řad jezdců a diváků. Určité posádky nelegálními tréninky mimo čas seznamovacích jízd. Někteří diváci zase svým neukázněným chováním a nerespektováním pokynů pořadatelů. Jeden soukromý hospodář nám třeba průjezd mezi jeho poli umožnil s tím, že balíky slámy ohraničíme páskami „zakázaný prostor“. Několik „borců“ mu přesto na balíky vlezlo a zničilo je. A pak ho ještě vyháněli z jeho vlastního pole. Problém byl rázem na světě… Tím více obdivuji každého, kdo dnes ještě dokáže soutěž uspořádat.“

V roce 2014 sis zkusil na Podbrdské Rallye Legend v roli předjezdce silnou čtyřkolku.

„Subaru Impreza GT mi půjčil kamarád Martin Trdla. Skok z trabanta do soudobého silného auta byl obrovský. To snad ani nejde popsat. Já však o pořízení soudobého auta nikdy neuvažoval. Jednak je to úplně o jiných penězích a především mě vždy fascinovala historie. Třeba skupina B – audi, lancie.“

Následoval návrat k aktivnímu závodění.

„Ten jsme upekli s Petrem během posezení v liberecké hospodě Depo. Mého druhého trabanta jsme předtím prodali Krtek Racing Teamu a základní kapitál na pořízení jiného auta byl. Otázkou bylo, jakého. Váhali jsme mezi Fordem Escort RS 2000 a BMW 2002 Ti. A když jsme se stále nemohli rozhodnout, hodili jsme si korunou. Opravdu to tak bylo. Vyhrál ford a my ho koupili na Zbraslavi od Pepy Čermáka za asistence jeho otce – oba poslední léta jezdí závody do vrchu seriálu EDDA Cup. Tehdy ještě disponoval ford motorem 1300ccm a my ho v roce 2013 začali stavět u mě v autoservisu ve Stráži nad Nisou. Premiéra s ním proběhla roku 2017 na Vltavě a od té doby s ním jedeme dosud.“

Která soutěž je tvoji nejoblíbenější?

„Český Krumlov. Už proto, že jsem ho s fordem dokončil, což bylo za ty dva roky výjimkou. Ford totiž zlobí a stále ho trápí dětské nemoci. Stačí se na něj špatně podívat a on to vidí:-). Každopádně Krumlov je kompaktní, krásná, těžká rallye. Vysněnými soutěžemi jsou oba skandinávské podniky světového šampionátu. Ve Finsku jsem byl jednou jako divák. Snad mi příští rok klapne start alespoň na „Malém Švédsku“ u našich sousedů v Rakousku. Už dlouho slibuji společné svezení mému kamarádovi Pepovi Královi. Ale nesmí se to dozvědět Jirka Petrášek:-).“

Máš nějaké jezdecké vzory či rádce?

„Vzorem je jednoznačně Emil. Jeho styl „nikdy rovně“ mě vždy fascinoval. Rádce nemám. Vždy jsme vše rozebírali s Petrem Charouskem. Když jedu, dělá mi manažera, mechanika a stará se mi o catering. V případě jeho startů si role měníme. Nyní staví do historiků Mini Coopera, který byl vždy jeho snem. Závěrem chci poděkovat za podporu mé rodině, bez které by to nešlo.“