Petr Pělucha: Svatební fotografie

Petře, profilujete se primárně jako svatební fotograf. Svatební fotografií se živíte téměř deset let. Co Vás k tomu přivedlo? Proč zrovna svatby?

Má to dva důvody. První je řekněme technický, kdy jsem měl zkušenost být zaměstnán a také jsem měl zkušenost fotografovat pro firmu. Obojí mne v té době příliš nenadchlo a neviděl jsem důvod, proč bych to (rozumějte pracovat ve firmě nebo pro firmu) měl dělat dále.

Druhým důvodem, proč se specializuji na svatby, je skutečnost, že svatba je jedinečná událost v životě člověka. Ať ji člověk pořádá jednou, nebo třeba i třikrát za život, pokaždé je to oslava velkého kroku v životě dvou lidí. Svatbou začíná pro dva nový život – manželství a to je úžasný důvod k oslavě. Příjde mi to krásné, hodné si to zapamatovat a také vyfotografovat. Tak proto svatby. A ano, je to takový fotografický desetiboj a jako odchovaný sokol mám vztah spíše ke všestrannosti.

Kolik svateb ročně nafotíte? Bylo tomu tak vždy, nebo postupně zrychlujete či zvolňujete své pracovní tempo?

V době největšího pracovního nasazení jsem fotografoval přes 30 velkých svateb za rok. S příchodem vlastní rodiny jsem si začal uvědomovat, že jsou i jiné priority v životě než jen “business first”. Nyní máme možnost fotografovat cca 20 svateb za rok a vidím to jako dobré řešení v kombinaci s naším foto-studiem, které jsme s manželkou nedávno otevřeli.

Fotografujete sám, nebo máte kolem sebe celý tým lidí, kteří Vám pomáhají.

Když jsem fotografoval těch 30 svateb ročně plus vše další kolem, tak byla aktivně zapojena do firmy i maželka a další asistentky/asis­tenti. V současné době manželka zajišťuje primárně servis rodiny a fakturace. Fotografování obstarávam sám, s tím že mám k dispozici asistenta Jirku a Štěpána, případně další a také druhé fotografy, pokud jde o větší svatbu. Tisk a výrobu alb si nechám dělat specialisty, kteří jsou perfektní ve svém oboru.

Před několika lety, když jsme měli velké studio v Dejvicích, jsme také uvažovali a připravovali spuštění “Kreativního studia,” které by zahrnovalo foto – video – text – web. Tudíž bychom byli s to pokrýt velkou škálu poptávek. „Řízením Božím“ jsme však tento projekt nespustili (smích).

Jste známý tím, že nejen Vaše fotografie jsou dotažené do detailu, ale také balíčky služeb, které ke svatebnímu focení poskytujete. Jak moc jsou tyto služby pro klienty důležité? Kolik lidí přichází na schůzku s tím, že chce základní balíček a nakonec odchází s komplet balíčky doplňkových služeb? Je objednání svatebního fotografa záležitostí nevěsty nebo se zapojují i ženichové?

To je značne rozsáhla otázka (smích). Tak tedy postupně. Co se týče servisu, tak ano, jsme schopni obsloužit svatbu čistě jen fotografováním a dodáním online galerie a také jsme s to doručit exclusivní, namíru dělaná, italská alba, personifikovaná alba pro každého hosta svatby zvlášť, udělat slideshow v den svatby atd. atd. Vše, co píši, mám vyzkoušené, takže neslibujeme zajíce v pytli (smích).
Co se týče klientů, tak realita je taková, že většina klientů nemá tušení, co by konkrétně chtěla, nebo co by mohla chtít. Tudíž je naším společným úkolem jim vše ukázat, popsat a oni se pak svobodně rozhodnou. A ano, v okamžiku, kdy si uvědomí, co je k dispozici, tak často volí více než jen fotky na USB.
Mým přáním je, abychom se na předsvatební schůzce sešli všichni tři. U nevěst není problém, aby dorazily. Ženichové se často tváří, že se jich vlastně svatba netýká (mimo pitky na baru). Nicméně když na schůzku dorazí, jsou často mile překvapeni a jsou rádi, že přišli. 

Fotíte Canonem, jakou řadu máte? Používáte na obřad pevná skla nebo zoomy? Máte 2 těla nebo přehazujete objektivy?

V současné době používám Canon 5D Mk IV, dvě těla a k tomu L-kové objektivy s clonou 2,8 zoomy a pevná Art skla od Sigmy. K tomu blesky speedlight a Profoto. Objektivy přehazuji dle potřeby a mám na sobě nejčastěji dvě těla.

Jestli se nepletu, tak jste jediným českým svatebním fotografem, který je členem prestižních mezinárodních svatebních asociací. Co činnost v těchto asociacích přináší nebo naopak bere?

Tady si Vás dovolím korigovat, v současné době je nás z Česka více, kteří jsme aktivními nebo pasivními členy některých z prestižních nadnárodních fotografických asociací. Přínos vidím především v tom, že mohu vidět práci ostatních profesionálů z celého světa a také se mohu podílet na zlepšování oboru svatební fotografie.

Ve svém portfoliu máte hodně svateb cizinců, zejména Asiatů. Předpokládám, že se jedná z větší části o předsvatební focení. V čem se toto focení liší od klasické svatby? Jak Vás tito klienti vyhledávají?

Ano, to máte pravdu. Asijští klienti po nás nejčastěji chtějí fotografie ve svatebních šatech, které pak použijí pro dekoraci svého svatebního dne. Klienti nás často najdou na webu, či z osobního doporučení.
Rozdíl ve focení je především v časové náročnosti. Často se jedná o několik hodin fotografování resp. jde o intenzivní pózování nemodelů a vytváření scény (optimálně bez lidí) s Prahou na pozadí. Na běžné svatbě toto děláte cca 90 minut a pak běžíte zpět k reportáži. 

Na začátku to bylo dost obtížné. Bylo potřeba najít místa a vymyslet pózy, abychom naplnili 8 hodin fotografování a zároveň abych pro klienty vytvořil i něco hezkého, co jim bude dělat radost do konce života. Vzpomínám si hned na první pár, který jsem poprosil, zda by se vášnivě políbili. Jenže v hledáčku jsem viděl jen rychlé “kapří” přiblížení se rtů. A nic víc. Pak mi vysvětlili, že to bylo vše a víc na veřejnost nepatří…

Další specialitou jsou jistě tajné zásnuby. Máte nějakou veselou příhodu „z natáčení“? Předpokládám, že fotografie z tajných zásnub objednává většinou muž, nebo se Vám stalo, že jste fotil i žádost ze strany ženy?

To jsou také krásné zážitky. Vždy se tedy ozvali jen muži a s nimi vymýšlet romantiku je dost zajímavé. Ale pokaždé se akce zdařila a slečna řekla ano. Myslím, že ty první zásnuby byly pro všechny zúčastněné nejdramatičtější, ale asi i nejromatičtěší. Perlička na dortu byla poslední instrukce pro ženicha: “Až vyjdete po schodech, tak se dejte doprava a u třetí lampy poklekněte.” “Ok.” …a chlapík vyšel po schodech a dal se na opačnou stranu doleva. A já byl rád, že jsem nakonec se štěstím zachytil poslední okamžiky romantického aktu (smích). 
Pro všechny, kdo by měli takovouto událost fotografovat, bych poradil, že pokud múžete, domluvte se předem s klientem na co nejvíce detailech a časech a také si vyžádejte fotografii nevěsty i ženicha. Dost to ulehčí situaci (smích).

Svatby jsou práce, co fotíte pro radost? Děláte nějaké své osobní projekty?

Ano svatby jsou práce, ale i radost. Samotné fotografování na svatbě je pro mne stále obrovskou radostí. Co se týče osobních fotografických projektů, tak ty nemám. Mám ale jiné projekty. Naplňuje mne rodina a tvoření vlastní zahrady. 

Ale teď si uvědomuji, že jeden dlouhodobý foto projekt vlatně mám. Je to fotografování hory Canigou v Pyrenejích. Tu fotografuji opakovaně a pouze pro radost (smích). 

V poslední době se také více a více věnuji portrétní fotografii. Ta mne baví hodně.

Otázka na závěr – co byste poradil začínajícím svatebním fotografům?

Pro mne je fotografie krásným řemeslem a chci-li se tímto živit, musel jsem prvně slézt z palmy “rádoby umění” a začít se věnovat fotografii opravdu se vším všudy. Co konkrétné to všechno znamená, jsem na začátku vůbec netušil. Až s praxí a především s velkou pomocí zahraničních kolegů, se mi podařilo, že se tímto krásným řemeslem mohu živit, aniž bych trpěl nouzí.