Co je vlastně horolezectví? Je to sport, ve kterém se soutěží o dobývání vrcholů? Nebo filozofie, která může být také určitou tvůrčí činností, jak si myslí Reinhold Messner a ne jen on? Kniha je plná otázek, co jsou i dnes velmi aktuální. Nemluvě o smrti, objevující se v každé kapitole a jasně ukazující, jak je “hřiště” horolezců nekompromisní.
Mnoho odpovědí nenajdeme. Ale rozhodně si trochu uděláme obrázek o tom, jak někteří horolezci přemýšleli, jaké byly jejich postoje a myšlenky. Což je o to více zajímavější, když je porovnáváme s příběhem Jurka, o němž celá kniha vypráví. Jeho postoj mi totiž přišel naprosto lineární a jasný. Jerzy Kukuczka miloval hory, a chtěl lézt na vysoké kopce. Dobýval hory. Nelezl pro samotné lezení, cílem byl vrchol.
V Polské lidové republice mohli mít pas neustále u sebe jen vyvolení. Himálaj a Karákóram už byly expedice pro běžné občany nevídané, ale socialismem podporované, jelikož se režim mohl výkony svých občanů chlubit. A ty sledoval tehdy celý svět.Byl zlatý věk horolezectví, počátek lezení bez kyslíku, nové styly lezení a také trasy výstupů. Jurek byl na toto specialista, minimálně osm osmitisícových vrcholů zdolal novou cestou a tři pokořil v zimě. Poláci tím byli známí a uznávaní.
Dokáže být horolezec dobrým manželem a otcem? Jak je možné, že jednu z nejúspěšnějších lezeckých dvojic vytvoří vysoký vegetarián myslitel a malý elektrotechnik s bříškem, který miluje maso? Soutěžil Kukuczka s Messnerem v dobývání vrcholů? Kde vezmou expedice peníze na své výpravy v době komunistického režimu? Co si horolezci myslí o ženách horolezkyních? Už dlouho jsem nečetla knihu plnou tolika otázek a zároveň reálných fotek, na kterých je také mrtvé tělo zamotané ve spacáku při pohřebním obřadu. Její surovost je opravdová. Možná je to tím, že je psána novináři. Ale rozhodně se mi ta surovost líbí. Člověk díky ní může na malou chvíli uchopit pocit toho, jaké to v těch výškách je, a že to není pouze romantická představa, ale také bolestivé temno. První a poslední osmitisícovkou Jerzyho Kukuczky byla Lhoce.
Úryvek z knihy:
Svou filosofii Kurtyka nazval stezkou hory.
Kukuczka tento manifest veřejně nekomentuje. Do svého deníku si ale zapíše: “Můj život je horské dobrodružství. Tři pevné body - základní pravidlo lezení. Moje životní zásada zní: stůj pevně na zemi a nezaplétej se do žádných horolezeckých teologií anebo teorií. Pamatuj si, že základem horolezectví a himalájismu je lezení, vůle jít nahoru. Zbytek jsou jen plané řeči a žvásty, které zastírají slabost.”
Název: Kukuczka
Autor: Dariusz Kortko, Marcin Pietraszewski
Žánr: životopis
Vydáno: 9. 1. 2019
Stran: 352
Vydalo nakladatelství: Jota
Hodnocení autora recenze: utvořte si vlastní, za mě velmi čtivé a uvěřitelné
| < Předchozí | Další > |
|---|
Clarinet Factory patří k souborům, které vždycky něčím překvapí. Nikoliv virtuózní bravurou, o té už každý dávno ví, ale třeba propojováním žánrů a oblastí, ve kterých se doká...
Nedá se přímo říci, že by Paul neměl tvář jako takovou, spíše ji má tak všední a obyčejnou, že je možné ji zaměnit s jakoukoliv jinou. Každá linka a tvar na jeho tváři jsou přímo ódou na obyčejnost, postrádající jakýkoliv výrazný a zapamatovateln...
Poprvé jsem se setkala se jménem Torey L. Hayden při četbě její knížky „Spratek“. Protože jsem se speciální pedagogikou nikdy nezabývala a popravdě se nesetkala ani s podobným typem dětí, byla jsem při četbě vy...
V tematické edici Zmizelá Praha právě teď vydává nakladatelství Paseka ve spolupráci s Národním muzeem (jeho Divadelním oddělením) práci teatroložky Olgy Vlčkové (*1976) s názvem Divadlo a divadelní scény.
mujeme, ale téměř každý film - nejen český - začíná nějak řešenými úvodními titulky (nejedná se tedy o podtitulky provázející zahraniční filmy, ponechané v původním znění). Díky úvodním nápisům se dovíme, jak se film nazýv...