Iniciovala ho Šárka Konečná, zástupkyně primáře dětské psychiatrie krajské nemocnice a kromě ní ho podepsalo dalších sedmnáct odborníků.
Autorce dopisu vadí třeba titul projektu. Odkazuje k tragickému případu třináctileté liberecké školačky, která před čtyřmi lety kvůli šikaně a psychickým problémům spáchala sebevraždu.
„Slovo princezna mu dává punc výjimečnosti. U některých dětí, zvláště s disharmonickým vývojem osobnosti, může vyvolat mylný pocit, že zoufalým činem, jakým sebevražda bezesporu je, získávají pozornost, soucit a obdiv,“ píše Konečná.
Pro děti to může být návodné, míní psycholožka
S ní souhlasí i jedna z podporovatelek dopisu Jana Hlavová, ředitelka Pedagogicko psychologické poradny Liberec.
„Rozhodně nejsme proti tomu, aby tady nějaký projekt zaměřený na boj se šikanou byl, ale spíše nám jde o to, jakým způsobem je veden. Jeho název není příliš šťastný. V uvozovkách popularizuje dítě, které bychom měli nechat v klidu odpočívat. Pro děti, které mají psychické problémy, to může být návodné. Každé dítě, které je nešťastné, touží být šťastné a slavné a tady tu slávu tvoříme. Mělo by se to jmenovat jinak,“ myslí si Hlavová.
Dalším problémem je podle signatářů otevřeného dopisu formát debaty. „V současnosti v rámci projektu probíhají medializovaná setkání preventistů městské policie se školními parlamenty. To nepovažuji za vhodné. Nevidím způsob, jak natolik komplikovanou záležitost vysvětlit stejnými slovy šestiletému a šestnáctiletému dítěti. Obecně podporuji spíše práci mezi vrstevníky a zejména v rámci bezpečného kolektivu jedné třídy. Na zveřejněných fotografiích mě také překvapila přítomnost městského policisty v uniformě a dokonce se zbraní. Diskuze o takto citlivém tématu by rozhodně neměla probíhat z pozice nadřazenosti,“ domnívá se Konečná.
Hlavová dodává, že to může působit spíše strach. „Navíc nechci nikomu křivdit, ale pracovník městské policie nemusí mít kvalifikaci, psychologické nebo pedagogické vzdělání,“ doplňuje ředitelka.
Projekt prvně odstartoval na ZŠ Aloisina výšina. Její ředitel Jaroslav Vykoukal říká, že by se spory ohledně Princezny Julie neměly řešit touto formou.
„Přiznám se, že se k tomu nechci vyjadřovat. Nad tou věcí by se měly sejít obě strany sporu, říci si co a jak a neřešit to přes média. Projekt může být trochu nešťastně propojen s tou tragickou událostí, ale sám o sobě nemusí být špatný,“ uvádí ředitel.
Náměstek: Název je jen symbolickou přidanou hodnotou
Náměstkovi primátora Ivanu Langrovi je líto, že akce vzbudila takové emoce a potřebu sepsat otevřený dopis.
„Projekt začíná tam, kde skončil Juliin příběh, nevracíme se do něj či před něj. Název je jen symbolickou přidanou hodnotou a mementem zároveň. Opíráme se o úzkou spolupráci s odborníky na prevenci šikany z organizací jako je Maják, Advaita, preventisté městské policie,“ říká Langr.
Podle něj jsou samotné debaty se žákovskými parlamenty preventivní a nikoli terapeutické.
„Preventisté městské policie jsou oblečeni jako strážníci, protože v reálu jsou strážníky. Mně jako rodiči ani jako bývalému pedagogu to nikterak nevadí, ale mohu jistě domluvit, aby se napříště účastnili v civilu. Součástí týmu, který jednotlivé debaty sleduje, jsou dva speciální pedagogové, s nimiž okamžitě po ukončení debaty reflektujeme všechny nedostatky a slabiny i z didaktického hlediska. Je ovšem otázkou, zda debatě mají být přítomny děti mladšího věku. Jsem připraven věkovou hranici zvýšit na úroveň páté třídy,“ dodává náměstek.
Apel na radnici se také zabývá plánovanou divadelní hrou se stejným tématem, jež ponese název O vílách a králi draků. Odborníci se třeba ptají, co má být účelem představení a obávají se, že jeho cílem bude jen šokovat. Autorka hry, herečka Divadla F. X. Šaldy Jana Hejret Vojtková s tím rozhodně nesouhlasí.
„Ano, chci šokovat a taky to v představení dělám. Ale dávám i návod, jak situace, kde vládne neláska, agrese, útok, zoufalství, vyřešit důstojně, se ctí a empatií k bližnímu. Dítěti, dospělému, zvířeti. Zkrátka ke každému živému tvoru. A odmítám jakoukoliv cenzuru,“ reaguje herečka.
