Podle architektů i památkářů je i samotná rekonstrukce paláců z první republiky náročnější než obnova staveb starých několik staletí. Odborníci s nimi mají málo zkušeností, setkávají se někdy i s neznámými či nekvalitními materiály a technologiemi, z nichž mnohé neumějí obnovit. Platí to i pro pražskou budovu Elektrických podniků, která se právě s náklady kolem miliardy korun rekonstruuje.
Její velká dvorana, která má sklobetonovou střešní konstrukci, tedy složenou z luxfer, dostane ještě jednu střechu. „Kdybychom do ní sáhli, rozpadne se. Postavíme nad ní prosklenou konstrukci, což z vnitřní strany umožní restaurátorsky obnovit sklobetony,“ vysvětluje architekt Marek Tichý z ateliéru TaK, který budovu s půdorysem větším než má Veletržní palác rekonstruuje.
Zase kanceláře
Rekonstrukce by měla být hotová do dvou let a mít podobu co nejbližší době vzniku, tedy ze 30. let. Budovu vlastní skupina CPI podnikatele Radovana Vítka a po rekonstrukci by měla sloužit především administrativě.
„A je to dobře, všechny jiné způsoby využití by znamenaly daleko větší zásah do budovy,“ řekl Tichý.
Připomněl, že prvorepubliková architektura chtěla vybočovat z řady. „Sledovala sílu a ambici první republiky, nebyly to jen paláce, ale také průmyslové závody, infrastruktura. Všechno to vzniklo za 20 let. Byla stavěna lehkou rukou, s touhou ukázat novou dobu; technologie ale brali na lehkou váhu, z toho plynou neduhy, které dnes stavby dostihují,“ řekl.
Někteří laici i odborníci při opravě Elektrických podniků kritizují současný stav, kdy je dům zbaven pláště a podle nich vypadá spíše, jako kdyby se boural.
Přestože se památkáři podle Ondřeje Šefců, ředitele pražského územního pracoviště Národního památkového ústavu (NPÚ), snažili původní keramický obklad obnovit, byl podle něho natolik poškozen, že se přistoupilo k replice. Obkladům podle něj uškodily za 80 let povětrnostní podmínky, ale zejména fakt, že bílá fasáda byla za války natřena na tmavo jako obrana proti náletům. „Po válce se odmývala pomocí louhů, které nevratně poškodily převážnou část pláště,“ tvrdí Šefců.
Funkcionalistická budova bývalých Elektrických podniků hl. m. Prahy byla postavena v letech 1927 až 1935 podle návrhu Adolfa Benše a Josefa Kříže.
„Souhlasím s tím, že už to není autentická stavba. Ale na prvním místě je zachování budovy, repase jejího vzhledu a zachování toho, co je uvnitř,“ řekl Šefců.
K zásadní otázce památkové péče, zda uplatňovat striktní konzervatismus, nebo mít možnost ji trochu pozměnit, říká, že památkáři umějí dům obnovit konzervací, ale je důležité také vědět, kdo by dům užíval a za jakou cenu. Naráží třeba na možnosti tepelné ochrany budov.
Část zařízení skončí v muzeu
V případě Elektrických podniků se architekti snaží většinu interiérových prvků zachovat. Architekt Tichý uvádí, že zmíněných luxfer je v domě 23 typů, několik stovek metrů čtverečních oken s desítkami typů jejich výplní a kolem 800 dveří, z toho původních je několik desítek. Některá technická zařízení spojená s původní funkcí budovy půjdou do muzea, jiná zůstanou v nově zřízené sdílené kanceláři a galerii.
Designblok - Dvorana Superstudia, bývalý Palác Elektrických závodů
Ondřej Šefců řekl, že ve vnitřních dvorech, které byly ušetřeny protináletového nátěru a budou zastřešeny, zůstane původní obložení jako dotyk s historií.
„Doufám, že stavbě vrátíme prvorepublikovou noblesu a doufám, že se magistrát pokusí zbavit nás té hrůzy, která tam byla před 50 lety implantována,“ zmínil magistrálu, která funkcionalistický palác odřízla od jeho okolí. To by se v plánech architektů také mělo proměnit.
Je ovšem otázka, jak nakonec vše dopadne. Když před několika lety Radovan Vítek koupil budovu Živnostenské banky, počítalo se s tím, že zde jeho společnost vybuduje muzeum českého skla, v části budovy se začaly pořádat i výstavy českého skla. Na projekt ZIBA odkazovaly výlohy zaplněné sklem. Jenže Vítek nakonec památkově chráněnou budovu prodal čínskému investorovi a co se děje za jejími uzavřenými dveřmi, nikdo netuší...
