Spirála se šroubuje výš a výš: přestupové sumy za elitní fotbalisty letí nahoru a jejich platy taky. Kluby potřebují mít svoje klenoty ve formě a čím dál víc investují do lékařských týmů a prevence. „Naše role roste,“ říká v rozhovoru pro deník Sport protřelý sportovní lékař David Erhart. Ve fotbale je dvacet let, po štacích ve Spartě či u juniorských reprezentací teď dělá pro Bohemians.
Fotbal kdysi hrával na výkonnostní úrovni, většinou jako záložník nebo útočník. „Tenkrát jsem měl o dvacet kilo míň,“ usměje se David Erhart, pověřený ředitel pražské Nemocnice Na Františku, kterou často vyhledávají nejen fotbalisté.
Z kanceláře každou chvíli vyráží do terénu: před osmi lety byl lékařem Hřebíkovy devatenáctky, jež přivezla stříbro z mistrovství Evropy, a postupně prošel čtyřmi pražskými ligovými týmy. „Ideální stav? Když je doktorský tým rovnocenným partnerem trenérského týmu,“ poví Erhart. V rozhovoru mluví o tom, jací jsou fotbalisté pacienti, kdo vydrží skoro všechno a jak důležitá je správná prevence, u níž práce sportovního lékaře začíná.
Prevence je ve sportu velkým hitem posledních let. Je to jen móda, nebo se na ni vážně tolik dbá?
„Její význam sílí – a není to jen aktuální záležitost. Byl to vlastně můj první kontakt s fotbalem: někdy kolem roku ’96 nebo ’97 se tehdejší fotbalový svaz účastnil projektu FIFA na prevenci zranění u hráčů. Hledaly se příčiny zranění nebo náchylnosti k nim, celou sezonu se sledoval zdravotní stav mladých i dospělých fotbalistů. Z výsledků pak vzešly návrhy na zlepšování prevence.“
Nakolik se dá správnou prevencí skutečně předejít zraněním?
„Hodně. Právě zmíněná studie poukázala na to, aby byli hráči sledováni už od žáků.“
Včasné sledování hráčů od nejnižšího věku je základ?
„Přesně tak, můžou se u nich diagnostikovat vzácná onemocnění, vrozené nebo získané vady. Třeba špatné držení páteře. Znám několik současných českých reprezentantů, u kterých se cílenou rehabilitací a cvičením podařilo napravit postavení těla. V osmnácti devatenácti mívali zranění, která je na měsíc vyřadila z provozu, zato dneska hrají v evropských ligách.“
Prozradíte, o koho jde, nebo je to lékařské tajemství?
„Druhá možnost platí: bez jejich souhlasu o tom nemůžu mluvit. Ale znáte je dobře.“
Jak vypadá kolečko vyšetření, kterým musí fotbalisté projít?
„Je toho dost, domácí fotbalová asociace i UEFA si to hlídají. Na úrovni ligy musíme dokládat výsledky EKG, echa srdce, zátěžových testů… Hráči musejí projít pravidelnými kardiologickými kontrolami, docházet na odběry. Přesto jsem kdysi v mládežnických reprezentacích zažil případy hráčů, kteří už měli starty v lize, ale byly u nich přehlédnuté poměrně zásadní diagnózy.“
Jedna hodně zásadní byla přehlédnutá u jabloneckého stopera Davida Lischky, bývalého juniorského reprezentanta. Když měl v zimě přestoupit do Sparty, ve vaší nemocnici se zjistilo, že má vrozenou srdeční vadu. Jak je možné, že tak pozdě?
„Tohle je spíš otázka na doktory, kteří měli Davida na starosti během jeho kariéry. Je mi ho líto a vážně netuším, kde se stala chyba. Je to precedens a velké varování do budoucna. Od toho existuje ten propracovaný systém detailních kontrol, aby se takovým případům předešlo.“
Je to i o lidech a jejich odbornosti? Třeba Sparta nedávno angažovala kondičního experta Bena Ashwortha, jenž prošel i Arsenalem.
„Určitě se máme v zahraničí co učit, přesto si myslím, že u nás máme dost odborníků, kteří lépe rozumějí české mentalitě. Ve Spartě působí celá řada lidí, kteří pracují na FTVS a jsou velmi vzdělaní. Totéž u nás na Bohemce: náš fyzioterapeut je mladý kluk, který má rozhled a chce se dál učit. Tohle je základ, vzdělávat se a posouvat. Tlak na lidi z doktorských týmů se zvyšuje, protože kluby platí za hráče velké peníze a potřebují pro ně co nejlepší péči.“
Je v Česku nejlepší péče zajištěná?
„Ve velkých klubech typu Slavia, Sparta či Plzeň objem peněz směřovaných do doktorských týmů roste. Ligové kluby sázejí na komplexnost péče o svoje hráče: nejen trénovat a hrát zápasy, ale mít i regeneraci, životosprávu a odpovídající výživové návyky. Když kdysi na Spartě přicházeli odchovanci úspěšného ročníku ’92 do áčka, někteří bydleli sami a ani nesnídali. Ve finále to dopadlo tak, že dva současní reprezentanti dorazili na trénink a zkolabovali.“
Zmínil jste velkokluby, ale jak se o svoje hráče starají třeba Bohemians, kde působíte?
„Bohemka je trochu jiný případ: nemá tak velké finanční možnosti, ale zase má entuziasmus. Chybějící peníze se dají nahradit něčím jiným, třeba kooperací s větší nemocnicí, jako jsme my. Díky tomu klub nemusí kupovat drahé přístroje na elektroléčbu nebo magnetickou rezonanci. Ani Arsenal nemá dvacet specialistů, je navázaný na špičkovou nemocnici.“
Mimochodem, proč mají Bohemians v této sezoně tolik zraněných? Sestava se kvůli plné marodce často točila a trenér Martin Hašek reportérům jednou vyprávěl, že spoustu zranění viděl poprvé.
„S Martinem jsme velcí kamarádi, ale nevím, do jaké míry mluví tak, aby to dělalo vám novinářům dobře. (usmívá se) Z lékařského pohledu se u nás nestalo nic dramatického. Hodně je to dané skladbou hráčů: v zimě přišlo dost nových po dlouhodobém zranění, další před přestupem do Bohemky dlouho nehráli plus nedostatečně trénovali a řada problémů vznikne z chuti vrátit se co nejdřív, což je bohužel častý případ.“
Trenéři logicky chtějí, aby se jim hráči po zranění vrátili brzy. Jak moc můžete oponovat?
„Vždycky jsem se snažil fungovat jako ochránce hráčů, protože trenéři je chtěli mít k dispozici co nejdřív. S většinou koučů jsem vycházel nadstandardně, pánové Hřebík, Lavička nebo Hašek jsou vnímaví a dá se s nimi najít kompromis. Ideální je, když je mezi lékařem a trenérem ještě někdo třetí, jako jsem to zažil s Lubošem Kozlem na Dukle. Kdo má poslední slovo? Liší se to případ od případu. A ano, bohužel ne vždycky se trefíte. I tohle je medicína.“
Jací jsou vlastně fotbalisté pacienti?
„Sportovci obecně se z hlediska vyšetřovacích nebo operačních postupů neliší od ostatních, ovšem při rekonvalescenci jsou houževnatější a vnímavější. Aktivně se zajímají o svůj stav a chtějí mít přehled o tom, co je čeká. Na doporučení lékařů dbají ještě o něco víc než jiní pacienti, protože tělo je jejich pracovní nástroj, který potřebují mít v perfektním stavu.“
Kdo byl váš nejsvědomitější pacient?
„Neskutečně chytrý kluk je Bořek Dočkal. Má svoji hlavu, ale zároveň je velmi kultivovaný, takže domluva s ním byla vždycky na úrovni. Ze Sparty rád vzpomínám taky na Kubu Brabce nebo Láďu Krejčího. A Bohemka? Nemůžu nezmínit osmatřicetiletého Pepu Jindřiška.“
Čím to?
„Je to naprostý profík, přírodňák a fajn člověk. Je obdivuhodné, co on nebo David Bartek ustojí. Kdokoliv jiný by měl dávno zlomenou nohu nebo minimálně výron v kotníku, ale když se zeptám těch dvou, pokaždé odpoví: Všechno v pohodě, doktore.“
DAVID ERHARTNarozen: 2. října 1968 (50 let) |
